Kino Ponrepo

          Kino Ponrepo sídlí v historicky cenném refektáři staroměstského Konviktu. Ve 14. století zde stával dům Jerusalem s kaplí sv. Maří Magdaleny, který založil po roce 1375 Jan Milíč z Kroměříže pro kající se ženy. Později tu měla své působiště varhanická škola, mezi jejíž žáky patřil také Antonín Dvořák, který zde po vystudování působil jako ředitel.

          Konviktský sál se stal jedním z hlavních kulturních center Prahy konce 18. a v průběhu 19. století. Postupně tu vystupovalo mnoho význačných zahraničních i českých hudebních umělců. Jmenujme alespoň Ludwiga van Beethovena, který tu koncertoval roku 1798, Ference Liszta, Antona Grigorjeviče Rubinštejna, Richarda Wagnera, dva české houslové virtuosy Ferdinanda Lauba a Františka Ondříčka, klavíristu a skladatele Jana Ladislava Dusíka. Pořádaly se tu plesy, občasná divadelní představení, výstavy. Sál se zapsal do dějin národního obrození prvním českým bálem pořádaným 5. února 1840. Iniciátorem plesu byl Josef Kajetán Tyl za podpory mladých básníků (Karel Sabina, Václav Bolemír Nebeský a další). Ples měl nejen velký společenský úspěch, ale zároveň byl politickým činem, který našel své následovníky v celé zemi. Připomeňme, že v roce 1883 tu byl poprvé představen nový společenský tanec, česká beseda, vytvořený z podnětu Jana Nerudy.

          V moderní době začali Pražané chodit do nově adaptovaného sálu tehdy velmi oblíbeného kina BIO KONVIKT. Po roce 1945 v upraveném sále budovy působilo studio loutkového filmu Jiřího Trnky, které proslavilo českou kinematografii po celém světě.

          V sedmdesátých letech se Konvikt, jak se celý komplex nazývá, dostal do velice špatného stavebního stavu, dokonce bylo vydáno několik havarijních výměrů. Proto bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci objektu, které předcházel architektonický a archeologický průzkum. K celkové rekonstrukci však nakonec nedošlo. Teprve v roce 1996 se Konvikt vrátil ke své původní podobě a kulturnímu poslání.