Drobečková navigace

Národní dům na Vinohradech

Novorenesanční Národní dům na Vinohradech vybudovaný v roce 1894 je díky své poloze vhodným místem pro pořádání společenských a kulturních akcí. Největší předností Národního domu je reprezentativní prostředí tří velkých sálů a pěti salónků. Majakovského sál je největším a nejkrásnějším z nich s kapacitou až 700 osob.

  • Památky & architektura
  • dům
  • historizující slohy
  • Kultura & zábava
  • koncertní síň
  • multifunkční prostor

Praktické informace

Pokladna:

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Národní dům na Vinohradech
  • náměstí Míru 9
  • 120 53 Praha 2 – Vinohrady
  • +420221596111

Program

Historie objektu

Královské Vinohrady byly obcí s bohatou zelení, vinicemi a zahradami. Ještě koncem 19. století bylo za dnešním náměstím Míru tzv. Seydlovo pole, rostlo tam obilí. Teprve potom, co byly roku 1879 Královské Vinohrady povýšeny na město, začal zde stavební ruch. Postupně se stavěly domy v dnešní Francouzské, Anglické a Bělehradské ulici a na Purkyňově náměstí, dnešním náměstí Míru. Stála již radnice a škola, když byl roku 1888 položen základ ke kostelu sv. Ludmily. Zástupci Vinohrad se rozhodli v jeho sousedství vybudovat velkolepé kulturní a společenské zařízení obce.

Vinohradský Národní dům byl vystavěn v letech 1893–94 podle projektu vinohradského inženýra architekta Antonína Turka za dozoru stavitele Jana Troníčka. Rozsáhlá novorenesanční stavba je významným příkladem architektonického historismu 19. století. Trojkřídlou stavbu zdobí nad vchodem hlavního průčelí plastiky od sochaře Antonína Poppa, které jsou alegoriemi Nadšení a Ušlechtilosti. V hlavním a největším sále jsou poprsní plastiky Josefa Strachovského a malby Adolfa Liebschera. Tento sál byl pojmenován Majakovského na památku návštěvy sovětského básníka Vladimíra Majakovského, který zde roku 1927 přednášel s ohromným úspěchem své verše. Další menší sál dostal jméno Raisův a ještě menší je Společenský sál. Byl zde divadelní sál i několik dalších prostor, tělocvična Sokola, místnosti některých spolků jako např. Měšťanské besedy. Byla zde známá restaurace, kavárna, letní i zimní zahrada a své místo zde měla i knihovna. Konaly se zde plesy, významné koncerty, politická shromáždění, působila zde Pištěkova operní a operetní scéna i známý pražský kabaret Červená sedma a v roce 1913 zde zahájilo provoz první vinohradské kino Minuta. Po válce v budově sídlil Státní soubor písní a tanců a od roku 1955 získaly vinohradský Národní dům Československé dráhy, které mu daly o 4 roky později název Ústřední kulturní dům železničářů. Dvacet let zde také sídlil Klub sběratelů kuriozit. Po návratu k demokratickému režimu se vrátil i původní název Národní dům na Vinohradech.

Zobrazit historii objektu

Zdroj: www.nardum.cz