Vojanovy sady

Vojanovy sady jsou považovány za nejstarší částečně zachovalou zahradu v Praze. Jsou částí někdejší ovocné zahrady, která vznikla současně zbořením biskupského dvorce roku 1248. Byla zvána tehdy podle majitele Pytlíkovská či Flavínovská.

V r. 1653 zakoupil zahradu i s přilehlým domem Ferdinand III. pro řád karmelitánek. Klášter s kostelem sv. Josefa vybudovaly karmelitánky v letech 1673 - 90, zahrada byla zřízena kolem r. 1670 a sloužila jim jako užitková. V 17. století mezi zahradou a klášterem vybudovaly arkádovou zeď s výklenky. Vznikla tehdy i kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně s nástěnnými malbami - výjevy ze světcova života, Zmrtvýchvstání duší a Očistce, na oltáři je socha sv. Josefa od Matouše Václava Jäckela. Původně pod touto kaplí bylo roku 1663 pohřbeno tělo první převorky pražských karmelitek sv. Elekty. Do roku 2020 bylo mumifikované tělo ctihodné převorky Marie Elekty (1605–1663) uchováváno v kostele sv. Benedikta na Hradčanech a poté bylo odstěhováno spolu s komunitou sester do klášterního areálu v Drastech. V roce 1743 byla postavena barokní kaple sv. Terezie z Avily, která je zdobená nástropní freskou z legendy o této světici od Karla Kováře z roku 1745.

V sadech je také vyhlídková terasa s nikou, na terase jsou lavičky a růžové pergoly, na jedné ze stěn jsou velmi zdařile zrekonstruované sluneční hodiny. Hodiny jsou s freskovou malbou, hlavním námětem je žehnající představená kláštera Bosých karmelitánek, převorka ct. Marie Elekta á Jésu. Hodiny vznikly patrně ve druhé polovině 17. století a v devadesátých letech 20. století byly restaurovány.

Klášter byl zrušen r. 1782 a od roku 1783 byl přidělen řádu anglických panen, které užívaly objekty až do r. 1921. Teprve v 19. st. byla zahrada zčásti upravena do podoby anglického parku s umělým jezírkem a jehličnany. Po vzniku republiky klášterní komplex převzalo ministerstvo financí, které v zahradě přistavělo nové budovy.

Zahrada o rozloze 2,4 ha byla veřejnosti zpřístupněna v květnu r. 1954 a při té příležitosti dostala název Vojanovy sady na památku význačného českého herce Eduarda Vojana, který nedaleko odsud na Klárově žil a zemřel.

Z novodobých plastik je v sadech umístěna Sedící žena od Jana Kodeta z roku 1960 a Jaro a Podzim od Jana Kavana z roku 1968. Roste zde několik zajímavých dřevin, jako jinan dvoulaločný, červenolistý buk lesní a převislá vrba bílá, magnolie.

Je zde dětské hřiště, v severní části zahrady malé jezírko.

Tyto sady byly během povodně v srpnu 2002 zcela zničeny, voda zde dosahovala do výšky téměř 4 m.