Stará čistírna odpadních vod v Bubenči

Zachovalá stavba staré kanalizační čistírny v Bubenči je nejstarším dochovaným zařízením toho druhu v Evropě, unikát industriální architektury, jedinečná ekotechnická památka světového významu, zajímavá nejen z hlediska architektonického, ale i technologického. Již v roce 1884 byla vyhlášena soutěž o projekt nového kanalizačního systému a čistírny, bylo vypracováno několik návrhů, zrealizován byl však teprve projekt slavného anglického inženýra Williama Henryho Lindleye, který měl mnoho praktických zkušeností z jiných velkých evropských měst a který do svého projektu použil i některé pozitivní prvky předchozích návrhů českých projektantů. Jeho systém pražské kanalizační sítě využíval spádových poměrů tak, aby nebylo nutné splašky přečerpávat. Kanalizační síť ústila právě do nové čističky v Bubenči. Pražská kanalizační síť tehdy měřila asi 90 km.

Areál čističky podle Lindleyova projektu byl vybudován v letech 1900 - 1906 jako součást nového pražského kanalizačního systému, který byl projektován pro 700 000 obyvatel. Sedimentační čistírna v Bubenči byla první významnou čistírenskou stavbou v Čechách. Sestává z hlavní provozní budovy s dvěma komíny, jedním kouřovým a jedním ventilačním. V podzemí je šest metrů hluboký lapač písku, deset podzemních usazovacích nádrží, dvě kalové studny a šachty kalových čerpadel. Kaly ze sedimentačních nádrží se přečerpávaly do dvou kalojemů na Císařském ostrově nebo na lodě a těmi se dopravovaly do jiných kalojemů, odkud se po vyschnutí prodávaly jako žádané hnojivo. Ke kalojemům na Císařském ostrově vedla železniční vlečka. Tehdejší třístupňové čistění mělo účinnost asi 40 %. Kapacita čistírny přestávala stačit ve 20. letech, a tak byla před 2. světovou válkou provedena pouze přístavba. Zcela nová čistírna byla vybudována až mnohem později, v roce 1967. Dnešní kanalizační síť měří asi 2400 km, část stok je průlezných, tj. vyšších než 80 cm, část je nižších, neprůlezných. Má asi 55 tisíc vstupních šachet a jen 19 čerpacích stanic. Dnešní čističky dosahují účinnosti až 90 - 95 %. Původní areál čističky byl ještě v dobrém stavu, a tak zůstal vedle nové čističky stát. Tak mohla v roce 1992 vzniknout nadace, jejímž úkolem je provozovat Ekotechnické muzeum v tomto vzácném objektu.

Návštěvníci muzea procházejí přívodní kryptou, kde bývalo kdysi osazeno vodní kolo poháněné přitékajícími splašky, pak přicházejí do největší podzemní stavby - do lapače písku, kam ústily tři hlavní městské stoky. Odtud přecházejí ke stavidlům a mechanickým česlům a pak sestupují k deseti sedimentačním nádržím, kde se usazoval primární kal, sloužící jako hnojivo. Vrcholem prohlídky je dvojpodlažní strojovna s dvěma rekonstruovanými parními stroji z r. 1904, oběma dodnes funkčními, pod nimiž jsou povodňová čerpadla. I kotelna s dvěma parními kotli na uhlí je funkční.