Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Uměleckoprůmyslové museum

O vybudování muzea se zasloužila Obchodní a živnostenská komora, která se již v roce 1875 otevřela sice malou, ale stálou výstavu předmětů rukodělné výroby v dnešním Platýzu na Národní třídě, tehdejším paláci Porgesů z Portheimu. Stejně jako jinde ve světě u zde souvisely snahy s uchováním uměleckých a rukodělných výrobků s nastupující érou hromadné strojové výroby. Ze stejného důvodu komora např. v roce 1873 otevřela Odbornou školu pro zlatnické umění a příbuzná řemesla. Když Česká spořitelna nabídla Obchodní a živnostenské komoře výstavní prostory v nově otevřeném Rudolfinu, mohlo být muzeum fakticky založeno. Stalo se tak v roce 1885, kdy byla činnost muzea zahájena první řádnou výstavou v Rudolfinu, v roce 1886 byla otevřena první stálá expozice a o rok později byla zpřístupněna i knihovna se studovnou. V letech 1897 - 98 byla postavena nová vlastní budova muzea podle projektu Josefa Schulze ve slohu francouzské novorenesance. Stavělo se na zakoupeném pozemku nedaleko Rudolfina na místě dvou starších domů a části židovského hřbitova. Stavbu provedla firma Schlaffer a Hübschamnn.

V průběhu roku 1900 se muzeum i knihovna stěhovaly do nové budovy. Velkorysost mecenášů a příznivců muzea umožnila i velkorysou výzdobu budovy a interiérů. Oblouky oken na hlavním průčelí budovy jsou zdobeny reliéfy znaků řemesel od Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha. V prvním patře je vyobrazeno košíkářství, zlatnictví, zámečnictví, krajkářství, tkalcovství, cínařství, platnéřství a zvonařství, ve druhém patře jsou kartuše se znaky měst, která proslula jednotlivými uměleckými řemesly.

Mezi nejznámější mecenáše muzea patřil prezident Obchodní a živnostenské komory Bohumil Bondy, bývalý předseda kuratoria muzea Václav Němec, císařský rada Josef Wohanka aj. Vůbec nejštědřejší mecenáš, úspěšný sběratel a vynikající znalec rytíř Vojtěch Lanna kromě jiného věnoval muzeu polovinu svých vlastních vzácných sbírek skla, což dodnes umožňuje představit podrobnou vývojovou řadu sklářských památek od antiky až po součanost. Tato sbírka skla je jednou z největších na světě.

Prvním ředitelem muzea byl historik umění dr. Karel Chytil, v letech 1918 - 1945 byli řediteli F. X. Jiřík a Karel Herain, po roce 1948 dr. Emanuel Poche.

V době okupace, kdy budovu zabrala německá letecká firma Junkers, byly sbírky uloženy na různých místech na českém venkově, v Národním muzeu a jinde.

Roku 1949 bylo muzeum zestátněno, v letech 1959 - 69 bylo spojeno s Národní galerií, od roku 1970 je opět samostatnou institucí zřizovanou ministerstvem kultury. V letech 1970 - 85 proběhla velká rekonstrukce budovy, sbírky byly uzavřeny. Roku 1985 byla otevřena nová expozice uměleckého řemesla od renesance do 19. stol., která byla vystřídána v letech 2000 - 2001 novou stálou expozicí Příběhy materiálů.

Muzeum spravuje sbírky skla, porcelánu a keramiky, užité grafiky a fotografie, textilu, módy a designu, nábytku, hodin, dále sbírku drahých i obecných kovů, vzácných materiálů, šperků, hraček a množství písemné i obrazové dokumentace.

V současné době (2008) muzeum provozuje čtyři pobočky: Muzeum textilu v České Skalici, zámek v Kamenici nad Lipou se studijním depozitářem nábytku, expozici porcelánu v Klášterci nad Ohří a Galerii Josefa Sudka v Praze.

V roce 1995 získalo muzeum tzv. Karštejnský poklad - sbírku 387 vzácných předmětů z doby Karla IV., které byly nalezeny při opravách Karlštejna v 80. letech 19. stol. Nálezci - dva zedníci - svůj objev utajili a prodali překupníkům a tak se část pokladu dostala až do Berlína, kde byla kolem roku 1911 v aukci zakoupena tehdejším ředitelem UPM Borovským. Od něj pak poklad koupil továrník Waldes pro své muzeum šatních spínadel ve Vršovicích. V roce 1939 byl Jindřich Waldes zatčen gestapem, ostatní členové rodiny opustili republiku a jediné, co si z pokladu odvezli, byla zlatá spona s perlami, která mohla patřit Karlu IV. Zbytek byl zkonfiskován. Po válce bylo Waldesovo muzeum zrušeno a poklad byl převeden do Uměleckoprůmyslového musea. Roku 1995 byl soubor vrácen Waldesovým potomkům, kteří jej věnovali muzeu i se zlatou sponou. K dalším exponátům Karlštejnského pokladu patří např. dvě stříbrné tepané číše, zlacená miska s portrétním medailonem, šatní ozdoby, spínadla a knoflíky, brož vykládaná perlami, smaragdy a safíry, zlacená nákončí pásu, pouzdro na voňavku aj.

V zahradě muzea je umístěna kopie keramické kašny od Petra Lady.