Palác Lucerna – Velký sál

           Mezi Vodičkovou a Štěpánskou ulicí stojí jeden z nejznámějších a také největších pražských objektů, víceúčelový palác Lucerna. Předtím zde stával nízký jednopatrový palác Aehrentálský, nazvaný podle svého majitele Jana Lexy z Aehrenthalu, který jej koupil v roce 1773 od předchozího majitele Šimona Truksy. Někdy koncem 14. století zde býval pivovar U černého orla či U Pekárků.

          Objekt Lucerny je rozsáhlý domovní soubor se sítí pasáží ve stylu přechodu od secese k moderně. Stavební práce byly zahájeny roku 1906 podle projektu ing. V. Havla a J. Čamského. Objekt má železobetonovou konstrukci podle návrhu pozdějšího akademika a významného statika dr. Stanislava Bechyně. Základy paláce jsou uloženy na štěrkopískovém podloží v hloubce 14 m na mohutné betonové desce. Celá stavba je neobvyklým konstrukčním unikátem, je jednou z prvních železobetonových staveb v Praze vůbec, je památkově chráněna. Areál tvoří sedmipatrový třítraktový dům se třemi suterény a několika schodišti. V příčné dvoutraktové budově v nádvorním areálu byl zřízen sál, který měl sloužit jako komorní scéna Národního divadla, ale později byl přestavěn na biograf s 820 místy. Hlavní průčelí bylo ozdobeno sochařskými a štukatérskými díly sochaře Václava Prokopa. V podkroví nad budovou do Vodičkovy ulice byl prostorný ateliér, před první světovou válkou největší v centru Prahy. Konaly se zde výstavy a několik let zde měl grafickou školu Akademie výtvarných umění prof. Max Švabinský. Tato část stavby směrem do Vodičkovy ulice byla dokončena roku 1908. K tomuto dokončenému objektu byl pak ve Štěpánské ulici přistaven čtyřpodlažní dům, který byl s dosavadní budovou propojen dvorem, jenž byl ve výši druhého patra zakryt skleněnou konstrukcí. Nad tím pak byla budova rozšířena o třetí trakt a o dvoranu se zastřešenou kupolí, vyvolávající dojem skutečné zveličené lucerny. Její železobetonová konstrukce byla zasklena zvláštním silným sklem. Jako poslední byl v roce 1920 dokončen Velký sál Lucerny, tehdy největší sál v Československu.

          Lucerna má i další prvenství. Byla zde první pražská pasáž a první pražský jídelní automat s obsluhou děvčat, jimž se říkalo Růženky. Starší část paláce do Vodičkovy ulice si pronajmul tehdy populární cestoval Joe Hloucha, který zde zřídil japonskou čajovnu a cukrárnu s japonským stylovým zařízením a obsluhou v kimonech. Jmenovala se Yokohama. Ve 20. letech ji změnil architekt Rittersheim na nový podnik se slovenským vesnickým folklorem zvaný Zimní zahrada a s lidovou restaurací s názvem Hospoda pod Lucernou. V těchto místech je dnes restaurant Hospoda Lucerna, dříve Černý kůň. Spojovací prostory mezi Velkým sálem a předním traktem vytvořily menší sál, v němž byl umístěn tehdy módní kabaret. Měl kruhové otáčivé podium s kruhovým propadlem. Působili zde Karel Hašler, pak zde krátce hrálo Divadlo Komedie, které v roce 1927 vyhořelo, a pak Kabaret restaurant Lucerna v čele s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Pořádala se zde také dancingová a tabarinová představení. Již tenkrát se tu používalo velmi moderních barevných nízkovoltových studených reflektorů. Později zde vznikl hudební bar, ve kterém se konají koncerty (Lucerna Music Bar).

           Velký sál Lucerny má pod pasáží tři podlaží a výšku 9 m, délka je 54 m a šířka 25,5 m. Taneční parket pro plesy má plochu 42 x 16 m. Při koncertech je sem možno umístit do parteru i na balkony na 4 000 sedadel. Sál trpí bohužel nedostatečným větráním. V roce 1921 byla při vchodu do sálu osazena bronzová poprsní busta zakladatele a stavebníka Lucerny ing. Vácslava Havla od sochaře Jana Štursy. Dnes je opět na svém místě. Celá ta léta slouží sál pro společenské, kulturní a sportovní účely, zejména pro koncerty významných umělců. V průběhu času zde vystupovali členové Newyorské filharmonie s dirigentem Arturem Toscaninim, violoncelista Pablo Casals, houslisté Jan Kubelík, Jaroslav Kocián, Josef Suk, Yehudi Menuhin, operní pěvci Fedor Šaljapin, Ema Destinnová a Otakar Mařák, fancouzský šansoniér Maurice Chevalier, americká černošská tanečnice Josephina Bakerová a další. Po druhé světové válce zde koncertovali americká jazzová zpěvačka Ella Fitzgeraldová, americký zpěvák a trumpetista Louis Armstrong, americký zpěvák Ray Charles, francouzští šansoniéři Yves Montand, Lucienne Boyerová a Gilbert Becaud, hráli zde orchestry Duke Ellingtona a Benny Goodmana. Hostem byl také indický básník a nositel Nobelovy ceny Rabindranat Thákur nebo se v zápasnické aréně objevil Franta Nekolný či Gustav Frištenský. Za totality se zde ovšem odbývaly také komunistické a svazácké konference a sjezdy. Palác Lucerna dnes patří Dagmar Havlové, manželce Ivana Havla, bratra Václava Havla.

V roce 2017 byl palác Lucerna prohlášen za národní kulturní památku.