Drobečková navigace

Divadlo na Vinohradech

Prestižní činoherní scéna s více než stoletou historií tvoří jeden ze základních prvků pražského divadelního života. Hlavní scéna je dějištěm divácky velmi populárních komediálních her, muzikálů a výrazných dramat, prostor v podkroví divadla – tzv. Studiová scéna – je určena komornějším inscenacím.

  • Památky & architektura
  • dům
  • secese
  • Kultura & zábava
  • divadlo

Praktické informace

Divadlo hl. m. Prahy.

Otvírací doba pokladny:

  • Ibsenova ul. 3 (vedle budovy divadla): po–pá 11.00–18.00
  • v budově Divadla na Vinohradech: vždy hodinu před představením 

Rezervace vstupenek také telefonicky a on-line.

2 místa vyhrazená pro vozíčkáře. Do vestibulu a přízemí je bezbariérový přístup.

Kapacita: 630 míst + 60 míst studiová scéna

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Divadlo na Vinohradech
  • náměstí Míru 7
  • 120 00 Praha 2 – Vinohrady
  • +420800900888

Program

Historie objektu

          Třetí dominantou Vinohrad po chrámu sv. Ludmily a Národním domě je Divadlo Na Vinohradech. Rozvoj Královských Vinohrad, kde působilo mnoho divadelních společností v různých dřevěných arénách, přinesl myšlenku postavit vlastní vinohradské "kamenné" divadlo (dodnes se mu tak říká). Mělo být po Národním divadle druhé, v němž by se hrálo česky. Vinohradská záložna tehdy koupila zahradu Eichmanku, zvanou též Lipová nebo Štikovna, v sousedství Kravína a věnovala ji městu na stavbu divadla. Stavební program vypracoval městský architekt Antonín Turek a v roce 1902 byla vypsána architektonická soutěž. První cenu z došlých 12 návrhů obdržel ing. arch. Alois Čenský. Jeho původní návrh je ještě novorenesanční, ale nakonec stvořil secesní divadlo. V letech 1905 – 07 je stavěli vinohradští stavitelé Jan Majer a Josef Veselý. Několik soutěží bylo vypsáno na vnější i vnitřní výzdobu budovy. V sochařské soutěži vyhrál Milan Havlíček, který vytvořil monumentální alegorie Statečnosti se vztyčeným mečem v pravé ruce a Pravdy se zrcadlem v levé. Ty byly osazeny na pylony nad hlavním průčelím. Byly to pravděpodobně největší plastiky v republice umístěné na budově, byly vysoké 7 m a dohromady vážily 36 tun. V roce 1994 bylo zjištěno, že jsou v havarijním stavu, a tak byly sejmuty a kolektiv autorů pod vedením Karla Vurbse vytvořil v restaurátorských ateliérech jejich kopie, které byly osazeny na budovu divadla v roce 1996. Podle některých novinových článků se však zdá, že to byly kopie kopií, neboť Havlíčkovy sochy byly již v roce 1938 tak narušeny, že byly již tehdy vyměněny za kopie z umělého kamene od restaurátora Rudolfa Vlacha. Sochařskou výzdobu na terase druhého patra vytvořil Bohumil Kafka: jsou to čtyři alegorie Tragédie, Baletu, Opery a Komedie. Pod střechou je umístěn znak Královských Vinohrad. Karyatidy (podpírající postavy) v interiéru u foyeru vytvořil sochař Antonín Popp, na lóžích a v proscéniu jsou sochy Antonína Máry. V soutěži na malířskou výzdobu divadla uspěl František Urban, který na stropě provedl svůj námět Hold uměnám vlasti. Oponu namaloval Vladimír Županský. V 50. letech 20. století byla sejmuta a uložena v depozitáři městského muzea. V roce 1907 bylo Městské divadlo na Královských Vinohradech slavnostně otevřeno: promluvil ředitel František Šubert, prof. Otakar Hostinský a divadelní orchestr přednesl Smetanovu Vltavu. Byly sehrány scény od Viktora Dyka a Lothara Suchého, večer se hrála legenda Godiva od Jaroslava Vrchlického. Divadlo provozovalo Spojené družstvo Národního divadla. Po otevření mělo činoherní i operní soubor. Prvním ředitelem se stal František Adolf Šubert. V letech 1914 – 20 přispěl ke slávě divadla zejména Karel Hugo Hilar, tehdy se hrála výhradně činohra. V letech 1921 – 28 byl ředitelem Jaroslav Kvapil. V roce 1922 bylo divadlo zmodernizováno a o dva roky později dostalo jeviště kruhový horizont, nové osvětlovací zařízení a pohyblivý portál. V roce 1927 bylo rekonstruováno jeviště, místo pro orchestr a železná opona. Tehdy bylo v divadle 1060 míst k sezení, 12 čtyřsedadlových lóží a 180 míst k stání. Angažmá v divadle našly velké osobnosti českého divadelnictví, ze starší generace jmenujme např. Annu Sedláčkovou, Jaroslava Vojtu, Zdeňka Štěpánka, Františka Smolíka, Františka Kováříka a další. Ve velké dvoraně v prvním patře jsou busty některých umělců spjatých výrazně s historií této scény. Je zde především busta Karla Čapka, který měl k divadlu velmi blízko. Jejím autorem je sochař Karel Dvořák, divadlu ji věnovala Olga Scheinpflugová. Busty Františka Langra a Jiřího Frejky vytvořil Jan Kodet. Je zde i busta herečky Anny Letenské, která byla popravena za heydrichiády v Mauthausenu za to, že se svým manželem poskytla útulek lékaři, který ošetřoval hrdinné parašutisty. Za okupace v letech 1941 – 42 bylo divadlo uzavřeno. 14. února 1945 byla při spojeneckém leteckém náletu zasažena a poškozena i budova divadla.

          Divadlo často měnilo své jméno: v letech 1929 – 44 patřilo mezi Městská divadla pražská, 1944 – 45 Divadlo J. K. Tyla, 1945 – 50 Městské divadlo na Vinohradech, 1950 – 66 Divadlo československé armády, od r. 1966 dosud Divadlo na Vinohradech.

 

Zobrazit historii objektu

Související objekty

Zdroj: www.divadlonavinohradech.com