Drobečková navigace

Národní muzeum – Národní památník na Vítkově

Národní památník byl na vrchu Vítkově postaven v letech 1928–1938 k poctě československých legionářů. Památníku dominuje monumentální jezdecká socha Jana Žižky a návštěvníci si mohou odpočinout v tamější kavárně s panoramatickou vyhlídkou na Prahu.

  • Památky & architektura
  • funkcionalismus
  • Kultura & zábava
  • muzeum
  • výhledy

Otevírací doba

    • duben – říjen
    • st, čt, pá, so, ne
    • 10.00 – 18.00

Vstupné

  • základní 120 Kč
  • snížené 80 Kč

Praktické informace

PODROBNÉ INFORMACE O VSTUPNÉM

 

Hrob neznámého vojína:

Je přístupný zdarma veřejnosti během otevírací doby památníku a není vázán na vstupenky do budovy.

Vyhlídková terasa:

Terasa nemá bezbariérový přístup; v případě nepříznivého počasí je vstup na vyhlídku zakázán.

 

 

 

 

 

 

 

 

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Národní muzeum – Národní památník na Vítkově
  • U Památníku 1900
  • 130 00 Praha 3 – Žižkov
  • +420224497607

Program

Historie objektu

Národní památník na Vítkově

Na vrchu zvaném Vítkov proběhla 14. července 1420 bitva, ve které husitská vojska, vedená Janem Žižkou, zvítězila nad křižáky. Na památku této bitvy se vrch začal nazývat Žižkov.

Národní památník vybudovaný podle projektu arch. Jana Zázvorky byl stavěn na počest legionářů a vzniku republiky. Jedná se o konstruktivistickou budovu, jejíž délka je 142 metrů, šířka 27,6 m a výška hlavní budovy 31,5 m.

První symbolický výkop pro položení základního kamene provedl Tomáš Garigue Masaryk 8. listopadu 1928, vlastní stavební práce byly zahájeny v r. 1929. Mohutná bloková žulou obložená stavba byla dokončena v r. 1932, do r. 1938 pokračovaly práce na výzdobě interiéru. Práce na téměř dokončeném památníku přerušila německá okupace, za 2. světové války bylo v objektu skladiště wehrmachtu a prostory byly značně zdevastovány.

Dne 14. 7. 1949 sem byly přeneseny ostatky neznámého bojovníka padlého v bojích na Dukle a uloženy do sarkofágu před památníkem. Hrob neznámého bojovníka kryje žulová deska se státním znakem a nápisem Sláva hrdinům padlým za vlast. Původní prvorepublikový státní znak vytvořil sochař Otakar Španiel, v r. 1962 byl nahrazen socialistickým znakem, jehož autorem byl Jiří Pradler. V srpnu 1997 byla na místo osazena kopie Španielova znaku zhotovená sochařem Vladimírem Opplem a Martinem Ceplechou. Bronzová vstupní vrata jsou dílem sochaře Josefa Malejovského, zdobí je reliéfy, z nichž šest je věnováno době husitské. Vstupním prostorem je slavnostní síň s vrchním osvětlením, největšími varhanami v ČR a mramorovým obkladem. Z ní se vstupuje do salonků.

22. června 1954 zde bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda, zrušeno bylo 30. března 1962 (o nabalzamované tělo se každou noc staralo 70 lékařů a kosmetiků, operační sál byl v suterénu). Sarkofág Klementa Gottwalda stojí uprostřed ústřední síně (pod slavnostní síní), po stranách místnosti je dalších 10 sarkofágů a řada hrobek. Ostatky byly do památníku ukládány dle rozhodnutí ÚV KSČ, téměř 50 uren včetně ostatků prezidentů Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a Ludvíka Svobody. Po r. 1990 byly některé ostatky vráceny rodinám, zbývající, o které pozůstalí neprojevili zájem, byly předány KSČ, která je uložila do společného hrobu na Olšanských hřbitovech. Nad vchodem do ústřední síně je mozaika Kde domov můj od Jakuba Obrovského, v rozích síně jsou reliéfy bojovníků 1. světové války od Karla Pokorného.

Síň padlých bojovníků, též Síň československých legionářů (vlevo od ústřední síně) je věnována bojovníkům 1. a 2. světové války, jejichž urny s prstí z hromadných hrobů jsou pod podlahou. Stěny zdobí mozaiky Maxe Švabinského, verše Vítězslava Nezvala a slivenecký mramor. V místnosti stojí socha Raněný od Jana Štursy a svícen od Jaroslava Horejce. V kolumbáriu (vedle ústřední síně) jsou čtyři mramorové sarkofágy, figurální svícny od Jaroslava Horejce, na stěnách verše Jana Nerudy.

Síň Sovětské armády byla k objektu přistavěna ve formě apsidy v r. 1955, je vyložena mramorem, bronzové dveře s plastickou výzdobou pocházejí od Jana Kavana a Jana Simoty. V sarkofágu jsou ostatky Neznámého sovětského bojovníka. Na stěnách mozaikové obrazy od Vladimíra Sychry, pod nimi verše Vítězslava Nezvala.

Před památníkem byla r. 1950 odhalena jedna z největších bronzových jezdeckých soch na světě - pomník Jana Žižky, dílo Bohumila Kafky, který na ní pracoval již od dob první republiky. Pomník je vysoký 9 m, dlouhý 9,6 m, široký 5 m a váží 16,5 t. Sochu ulila v r. 1946 firma Václav Mašek. Komplexní restaurování pomníku se uskutečnilo v letech 2010-2011.

V r. 1962 byl Národní památník na Žižkově vyhlášen národní kulturní památkou.

V roce 2001 získalo Národní památník na Vítkově do správy Národní muzeum. Od května 2007 do října 2009 byl památník uzavřen kvůli rekonstrukci. Slavnostní otevření proběhlo 25. 10. 2009, pro veřejnost je Památník otevřen od 29. 10. 2009.

Historie Památníku v datech:

  • 1882 - založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova
  • 1907 - město daruje pozemek
  • 1914 - první architektonická soutěž
  • 1923 a 1927 - další soutěže
  • 1931 - vybrán návrh Bohumila Kafky na jezdeckou sochu
  • 1950 - odhalena socha
  • 1954 - 1962 - mauzoleum Klementa Gottwalda
  • 1990 - odstraněny ostatky funkcionářů KSČ
  • od 1990 - hledání dalšího využití
  • červen 2007 - ohlášen záměr využití Památníku Národním muzeem pro expozici dějin české a československé státnosti
  • 25. října 2009 - otevření zrekonstruovaného Památníku

Zobrazit historii objektu

Související objekty

Zdroj: Národní muzeum