Drobečková navigace

Národní galerie Praha – Veletržní palác

Ve své době největší stavba svého druhu na světě a v Praze první funkcionalistická budova z r. 1928 dnes slouží potřebám Národní galerie Praha. Unikátní soubor českého i zahraničního moderního a současného umění zahrnuje např. mimořádně hodnotnou sbírku francouzského a evropského umění, obsahující jedinečná díla nejzvučnějších jmen jako Pablo Picasso, Georges Braque, Auguste Renoir, Vincent van Gogh, Gustav Klimt a mnohých dalších.

  • Památky & architektura
  • funkcionalismus
  • Kultura & zábava
  • galerie

Otevírací doba

    • leden – prosinec
    • út, st, čt, pá, so, ne
    • 10.00 – 18.00

Vstupné

  • základní 250 Kč
  • snížené 140 Kč

Kontakty

  • Národní galerie Praha – Veletržní palác
  • Dukelských hrdinů 47
  • 170 00 Praha 7 – Holešovice
  • +420224301122
  • +420220397211

Program

Historie objektu

Po prvním pražském vzorkovém veletrhu, konaném v r. 1920, vznikla myšlenka vybudovat nový veletržní prostor, neboť pavilony starého výstaviště již nestačily. Již v r. 1919 byly založeny Pražské vzorkové veletrhy s cílem podporovat ekonomiku nového státu a vybudovat vlastní obchodní centrum nezávislé na Vídni. Bylo zřízeno stavební družstvo, které zakoupilo pozemky nedaleko starého výstaviště s cílem vybudovat tři obchodní paláce a hotel jako obchodní centrum i sídlo reprezentací firem, které u nás podnikaly. Vypracováním projektu nového objektu byli pověřeni arch. Oldřich Tyl a Josef Fuchs. Stavělo se od r. 1925, první veletržní palác, který ovšem z finančních důvodů zůstal palácem jediným, byl slavnostně otevřen k 10. výročí vzniku republiky v roce 1928.

Ve své době to byla největší stavba svého druhu na světě a v Praze první stavba nového stylu funkcionalismu. Na ploše 140 x 80 m byl vybudován obrovský jednotný pravoúhlý blok s dvěma podzemními a osmi nadzemními podlažími, výška 37 m. Dva ústřední výstavní prostory měly 24 000 m2 výstavní plochy. V jižní části je 15 m vysoká velká dvorana o půdorysu 80 x 40 m původně pro výrobky těžkého strojírenského průmyslu, kolem níž stoupají jednotlivá výstavní patra s jednoduchou železobetonovou konstrukcí. Druhým je v severní části malá ochozová dvorana procházející všemi podlažími rovněž s horním osvětlením, jeden z nejpůsobivějších prostorů ve stavbách XX. st.

Kromě veletržní expozice byla v paláci na podzim 1928 představena také Slovanská epopej, kterou Alfons Mucha daroval Praze.

Ve 30. letech bylo v podzemí vybudováno kino, v přízemí restaurace a v 6. patře kavárna s vyhlídkou. Původnímu účelu sloužil palác do r. 1949 s přestávkou za okupace, kdy se v jeho blízkosti nacházelo shromaždiště Židů před transportem do koncentračních táborů. Od r. 1951 sloužil palác jako administrativní budova několika podnikům zahraničního obchodu. 14. 8. 1974 zcela vyhořel a dokonce se uvažovalo o jeho zbourání. To utichlo v r. 1976, kdy byl zapsán mezi nemovité kulturní památky a o dva roky později byl přidělen Národní galerii pro stálou expozici moderního umění. K tomu účelu byl rekonstruován podle návrhu arch. Miroslava Masáka a projektantů SIAL Liberec. Slavnostní otevření expozice Národní galerie se konalo 13. 12. 1995.

Zobrazit historii objektu

Zdroj: Národní galerie Praha