Drobečková navigace

Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna, 2. patro

Budova knihovny na Mariánském náměstí byla postavena v letech 1925–1928. Byla to první účelová knihovnická stavba v tehdejším Československu a zároveň jedna z nejmodernějších v Evropě. Výstavní prostor ve druhém patře je jednou ze součástí Galerie hlavního města Prahy. Svojí dramaturgií se zaměřuje převážně na prezentaci moderního českého umění 19. a 20. století.

  • Kultura & zábava
  • galerie
  • Prague Visitor Pass

Otevírací doba

    • leden – prosinec
    • út, st, pá, so, ne
    • 10.00 – 18.00
    • čt
    • 10.00 – 20.00

Vstupné

  • základní 150 Kč
  • snížené 60 Kč
  • rodinné 250 Kč

Praktické informace

Vchod možný přes knihovnu na Mariánském náměstí nebo přímo z boku budovy z ulice Valentinská.

Podrobné informace o vstupném

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna, 2. patro
  • Mariánské náměstí 1
  • 110 00 Praha 1 – Staré Město
  • +420222310489

Program

Historie objektu

Městská knihovna

Nejstarší veřejná knihovna v Praze navazovala na činnost spolkových knihoven, rovněž některé okrajové obce měly své knihovny. 1. července 1891 pak zahájila činnost první veřejná knihovna v Praze, která byla zřízena vyhláškou městské rady jako Veřejná obecní knihovna královského města Prahy. Její fond tvořilo zpočátku přes 3000 knih, její první sídlo bylo v budově bývalé Svatováclavské trestnice v ulici Na Zderaze. Poté se knihovna několikrát stěhovala, až zakotvila na rohu Platnéřské ulice a Mariánského náměstí, kde stával empirový měšťanský dům. Základ moderní knihovně položil její tehdejší ředitel básník Antonín Sova, který založil i prvních šest poboček knihovny. Po připojení 37 okolních obcí ku Praze v r. 1922, čímž vznikla tzv. Velká Praha, byly v jeden celek sloučeny i knihovny těchto obcí a byla vytvořena centralizovaná Ústřední knihovna hl. m. Prahy se sítí 40 poboček, kterých v průběhu času přibývalo. Knihovní fond s cca 260 tisíci svazků se rychle rozrůstal. Dosavadní budova pro větší množství knih nevyhovovala. Tento problém vyřešila Pražská městská pojišťovna, která se už v r. 1923 na schůzi své dozorčí rady usnesla vystavět pro potřeby knihovny novou samostatnou budovu a darovat ji městu Praze k 10. výročí vzniku samostatného Československa. Z pěti renomovaných architektů vyhrál v soutěži vypsané na projekt nové knihovny významný český architekt František Roith. Práce na rozsáhlém staveništi, které do Mariánského náměstí měřilo přes 60 m a kolmo k náměstí cca necelých 70 m, byly zahájeny v r. 1925. Také původní budova byla zbořena, na jejím místě jsou dnes dva podzemní přednáškové sály. Byla postavena první účelová knihovnická stavba v Československu a jedna z nejmodernějších v Evropě. Novou budovu pojal autor projektu nejen jako velkolepou knihovnu se všemi příslušnými službami podle dispozic tehdejšího ředitele dr. Jana Thona, ale i jako kulturní instituci s prostorami pro přednášky, koncerty a výstavy. Objekt postavily firmy Václava Nekvasila a bratří Kavalírů. Oficiální otevření knihovny pro veřejnost se konalo 28. října 1928.

Výrazně tradicionálně řešená budova vhodně zapadá mezi raně barokní Klementinum a secesní budovu Nové pražské radnice. Hlavní průčelí objektu spojuje moderní střídmost s klasicisujícím členěním. Nárožní části s podloubím vystupují do chodníku, ve středu je monumentální portál s balkonovou balustrádou. Na něm je 6 alegorických plastik od sochaře Ladislava Kofránka. Hlavní fasáda i boční trakt je obložen slovenským travertinem. Také interiér je jednoduchý a přísně účelový, i když o něco zdobnější. Na monumentální schodiště a předsálí bylo použito opět travertinu, umělého kamene a mosazi. Ornamentální malby na stropě centrální haly jsou od Františka Kysely. Také vybavení nábytkem a zařízení odpovídalo jednoduché a účelné architektuře budovy. Dnes je původní zařízení dochováno pouze v informačním středisku a v divadelním úseku. Hlavním zdobným prvkem jsou vitraje malíře a grafika Josefa Sejpky a ozdobné mříže podle návrhu sochaře a architekta Karla Štipla. Ve vestibulu je socha Viléma Amorta Touha. V r. 1988 byla na průčelní stěně odhalena pamětní deska s bustou dr. Vincenci Kramářovi, českému historikovi a teoretikovi umění. V současnosti vítá čtenáře ve vstupním vestibulu osobité výtvarné dílo Mateje Krena, tvořené sloupy z knih, na jejichž vrcholech jsou zrcadla, vytvářející iluzi nekonečného prostoru.

V podzemí z boku v Žatecké ul. byl vybudován prostor pro loutkové divadlo, které se sem přestěhovalo z Bubenče. Model scény a hlediště pro něj sestrojil sochař a řezbář Vojtěch Sucharda, který byl zakladatelem a prvním ředitelem zdejší Umělecké scény Říše loutek.

Asi jednu pětinu budovy zaujímá rezidence pražského primátora v prvním a druhém patru průčelního traktu, která sestává ze služebního bytu, reprezentačních, přijímacích a recepčních místností, z apartmá pro ubytování vzácných hostí a provozního zázemí. Rezidence má vlastní vchod z nároží Platnéřské a Žatecké ulice. Rezidence se zcela vymyká celkové střízlivé účelnosti. Je vyzdobena dekorativně v noblesním a ušlechtilém stylu art deco. Při výzdobě spolupracoval František Kysela, který provedl i stropní výmalbu a navrhl velkou tapiserii Práce, věda a umění. Jsou zde plastiky Břetislava Bendy, Karla Štipla a Viléma Amorta, keramické práce Heleny Johnové a obrazy a plastiky předních českých i zahraničních umělců 20. st. jako Hugo Boettingera, Cyrila Boudy, Jaroslava Šetelíka a mnoha dalších. Nad vchodem do bytu primátora je znak hlavního města Prahy, který navrhl Karel Štipl, stejně jako městský a státní znak nad krby. V žule je vytesal sochař František Přítel. Zařizování a výzdoba primátorské rezidence byla dokončena r. 1930. Primátoři Prahy rezidenci nikdy fakticky neobývali, snad s výjimkou primátora Karla Baxy. Sloužila však pravidelně k ubytování oficiálních zahraničních návštěv a k protokolárním a reprezentačním účelům. V letech 1994 - 95 prošla generální obnovou a citlivou restaurací uměleckých děl.

O modernosti a velkorysosti Roithova projektu knihovny z doby první republiky svědčí fakt, že teprve koncem 70. let přestala knihovna vyhovovat potřebám moderní informační instituce jak prostorově tak technologicky. V roce 1996 - 98 přistoupilo město k velkorysé stavební rekonstrukci. Autory projektu jsou ing. arch. Jiří Zavadil a ing. Jiří Grosz z ateliéru Atrea Praha a generálním dodavatelem firma Konstruktiva Group - Konsit. Při rekonstrukci byly všechny půjčovní a studijní prostory propojeny, vzrostl volný výběr knihovního fondu. Zastropením dvou atrií a vestavbou galerií se plocha rozšířila o 900 m2. Výpůjční a informační služby využívají výpočetní techniky a jsou napojeny na Internet. Byl zaveden elektronický katalog Koniáš, v němž si mohou čtenáři vyhledat a objednat knihy. Nově bylo zřízeno informační středisko, které poskytuje faktografické informace všem zájemcům. Knihovna poskytuje muzikologické, teatrologické a pragensijní služby, které zde mají dlouhou tradici. V hudebním úseku lze poslouchat hudební média. Také suterénní sály byly vybaveny moderní technologií pro všestranné kulturní využití. Ochrana fondů je zabezpečena elektronicky.

Městská knihovna shromažďuje a absenčně i prezenčně půjčuje beletrii i naučnou literaturu pro dospělé čtenáře i děti a mládež, noviny, časopisy, turistické mapy, kompaktní desky, magnetofonové kazety, gramodesky, hudebniny, divadelní texty, reprodukce výtvarných děl a grafické listy. Zřizovatelem knihovny je hlavní město Praha.

 

Zobrazit historii objektu

Zdroj: Galerie hlavního města Prahy