Drobečková navigace

Pražský hrad – Obrazárna Pražského hradu

Obrazárna Pražského hradu je nejstarší kontinuálně existující sbírkou obrazů v našich zemích, její kořeny sahají do konce 16. století. Stálá expozice představuje návštěvníkům reprezentativní výběr více než jednoho sta nejkvalitnějších obrazů z majetku Pražského hradu čítajícího kolem 4 000 obrazů. Přes značné umělecké ztráty, ke kterým došlo během pohnuté historie sbírky, se Obrazárna kvalitou děl vyrovná nejvýznamnějším evropským uměleckým kolekcím.

  • Památky & architektura
  • hrad/zámek
  • Kultura & zábava
  • galerie

Otevírací doba

    • leden – prosinec
    • po - ne
    • 09.00 – 17.00

Vstupné

  • základní 200 Kč
  • snížené 150 Kč
  • rodinné 400 Kč

Praktické informace

Vstupné do Obrazárny Pražského hradu umožňuje v rámci okruhu Pražský hrad - stálé expozice také vstup do expozice Příběh Pražského hradu ve Starém královském paláci.

Podrobné informace o vstupném

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Pražský hrad – Obrazárna Pražského hradu
  • Pražský hrad - II. nádvoří
  • 119 08 Praha 1 – Hradčany
  • +420224373531
  • +420224373368

Program

Historie objektu

Vstupujeme-li do Hradu Severní (Pacassiho) branou, pak na západní straně severního křídla, vpravo od průchodu za branou, bývaly konírny, které císař Rudolf II. nechal r. 1583 přestavět na dvě nádherné stáje pro své španělské koně. Koncem 50. let bylo rozhodnuto zřídit zde v přízemí severního a západního křídla Obrazárnu Pražského hradu. Vznikla nová galerie podle projektu architektů Františka Cubra a Josefa Hrubého, která byla otevřena v roce 1965. Její součástí byly i pozůstatky zdiva kostela Panny Marie z konce 9. st., který postavil přemyslovský kníže Bořivoj I. Kostel vyhořel asi v polovioně 13. st. a již nebyl obnoven. Zbytky kostela, navíc poničené stavbou křídla Hradu v 18. st., objevil v 50. letech při archeologickém výzkumu dr. Ivan Borkovský. Zjistil, že šlo vlastně o kostely dva, přičemž ten novější byl z 11. st. V kostele objevil hrob knížete Spytihněva I., zemřelého r. 915, a jeho manželky. Byl to nejstarší knížecí pohřeb, který u nás známe.

Obrazárna byla tehdy součástí návštěvnického okruhu Hradu, takže tolik nevadilo, že vstup do ní přímo od Pacassiho brány zůstával poněkud utajen. Instalace však tehdy přestávala vyhovovat z hlediska technického a bezpečnostního, a když byl v r. 1990 ukraden obraz Lucase Cranacha Zamilovaný stařec, byly prostory okamžitě uzavřeny a obrazy přestěhovány do bezpečných depozitářů. Bylo rozhodnuto nejen vylepšit dosavadní řešení, ale nově vyřešit celý prostor a instalaci. Novou podobu dostávala Obrazárna v 90. letech 20. st. podle projektu Bořka Šípka. Vstup do Obrazárny byl přemístěn na II. hradní nádvoří, byly upraveny interiéry i prostor kostela Panny Marie. Poprvé byly adaptované prostory přístupny v r. 1997 při rozsáhlé výstavě Rudolf II. a Praha. Definitivně byla Obrazárna po rekonstrukci zpřístupněna 1. 6. 1998.

Počátek sbírkových fondů Obrazárny byl spojen s císařem Rudolfem II., který jako poslední vladař sídlil v Praze. Shromáždil nesmírně cennou a bohatou sbírku, v níž bylo na tři tisíce obrazů, z jejího bohatství však téměř nic nezůstalo. Po Rudolfově smrti r. 1612 jeho nástupce Matyáš začal postupně odvážet sbírku do Vídně. Co v Praze tehdy zůstalo, odvezla v době třicetileté války švédská vojska. Jen několik obrazů, které jsou dnes v Obrazárně, pochází z Rudolfovy sbírky, např. Veronesův portrét Jakoba Königa, Heintzův Poslední soud či Dürerova Růžencová slavnost, která však tehdy nezůstala na Pražském hradě. Při tom v jeho sbírce byla díla malířství italského, německého a nizozemského malířství 16. st., soubor Dürerových obrazů i velký počet obrazů Rudolfových dvorních malířů, jako Hans van Aachen, Josef Heintz, či Bartoloměj Spranger.

V r. 1650 započalo druhé období existence Obrazárny Pražského hradu, když arcivévoda Leopold Vilém koupil v Antverpách pro svého bratra císaře Ferdinanda III. přes 500 obrazů ze sbírky vévody z Buckinghamu. V nové sbírce už byli kromě umělců z 16. st. také dobře zastoupeni i malíři 17. st. jako Domenico Fetti, Peter Paul Rubens, Rembrandt van Rijn, Nicolas Poussin aj. Sbírka byla velmi cenná zejména pro české malíře, např. Karla Škrétu, Jana Rudolfa Byse i Petra Brandla, kteří v ní našli poučení i inspiraci, aniž museli cestovat po světě. Nejcennější byl soubor obrazů od těchto autorů: Vezellio Tizian, Paolo Veronese, Jacop Tintoretto, Domenico Fetti, Quido Reni a Peter Paul Rubens. Od nich je dodnes v Obrazárně zachováno minimálně po jednom obrazu. Po r. 1737 opět nastal úpadek, obrazy ze sbírky byly opět odváženy do Vídně do oficiální císařské obrazárny, ostatní byly použity při výzdobě místností na Hradě a při tereziánské přestavbě Hradu už byla sbírka zcela zrušena. V Praze zůstala jen díla, která byla pro svůj špatný stav uložena v depozitáři a také obrazy, které si zapůjčila Společnost vlasteneckých přátel umění, založená v r. 1796. Po vzniku republiky byla tato zdecimovaná sbírka obohacena nákupem děl barokního malířství a českého umění 19. st. z prostředků tzv. Masarykova fondu (Jan Kupecký, Petr Brandl, Jan Kašpar Hirschely, Norbert Grund, Josef Mánes, Adolf Kosárek, Jan Preisler, Antonín Slavíček). Také po druhé světové válce byla zakoupena některá díla. V r. 1961 byla většina děl z historické sbírky odvezena do depozitáře na zámku Opočno pro naprostou neznalost problematiky, ale brzy nato se na Hrad vrátily, když v nich prof. Jaromír Neumann rozpoznal vzácná vynikající díla. Ta byla po restaurování vystavena v Obrazárně Pražského hradu, která byla otevřena pro veřejnost r. 1965 a která nyní obsahuje bezmála čtyři tisíce položek a postupně se dále rozšiřuje. Nová expozice z r. 1998 však vystavuje pouze 107 nejhodnotnějších obrazů a tři sochařská díla. Díla jsou rozdělena podle příslušnosti k jednotlivýcm školám: italská, německá, holandská, vlámská a podobě. V první místnosti je několik obrazů, které patřily k Rudolfovým sbírkám a do Prahy se vrátily různými cestami. Nejnovější z nich je Trojportrét na vroubkovaném podkladu od Paula Roye, zakoupený r. 1995.

Pražský hrad je národní kulturní památka od roku 1962.

 

 

Zobrazit historii objektu

Zdroj: Pražský hrad