Drobečková navigace

Alexander Dubček

Jméno Alexandra Dubčeka je bezpochyby známé v mnoha evropských zemích. Nejvíce bývá spojován s Pražským jarem 1968, pokusem o reformu uvnitř komunistického hnutí, známým pod heslem „socialismus s lidskou tváří“.

  • Alexander Dubček, 1968

* 1921 – Uhrovec
† 1992 – Praha

Alexander Dubček pocházel z malé vesnice na severozápadním Slovensku z levicově orientované z rodiny. Dětství a dospívání prožil v Sovětském svazu, kam rodinu zavedla snaha podílet se na budování sovětského socialismu. Na Slovensko se mladý Alexander vrátil až v roce 1938, vyučil se strojním zámečníkem a v dobovém kontextu přicházejícího válečného konfliktu vstoupil do řad tehdy ilegální komunistické strany. Pod kuratelou slovenského profašistického státu pracoval v těžkém strojírenství a v době Slovenského národního povstání se zúčastnil protinacistického odboje.

Poválečné události jej přivedly k profesionální politické kariéře. Absolvoval Vysokou školu ÚV KSČ a vzhledem k vynikajícím znalostem ruštiny, která mu byla vlastně druhým mateřským jazykem, byl vybrán ke studiu politických věd do Moskvy. To absolvoval v letech 1955–1958. Pak už následovaly prakticky jen úspěchy a postupy, nejprve do čela komunistického vedení Bratislavy, dále do ústředního výboru a nakonec na pozici prvního tajemníka slovenských komunistů.

Začátkem roku 1968 se situace v Československu podstatně vyostřila. Reformní křídlo vládnoucí komunistické strany nabývalo na významu a Dubček se zdál být ideálním kompromisem mezi konzervativci na jednom a reformisty na druhém protipólu. Tak jej ostatně vnímal i Leonid Brežněv. První lednové dny roku 1968 přinesly Alexandru Dubčekovi vrchol jeho politické kariéry a zároveň nastartovaly obrodu celé společnosti. Muž, který hodlal pokračovat v liberalizaci strany, to však neměl lehké. Byl konfrontován nejen s kritikou stávajících poměrů, ale díky svobodě tisku také s dalšími a dalšími požadavky na demokratizaci společnosti. Akční program vyhlášený v dubnu 1968 měl urychlit plánované reformy, avšak jejich podoba se vymykala představám konzervativců i sovětského vedení, které je prohlásilo za kontrarevoluci. Vážné varování přišlo v podobě bilaterálních československo-sovětských rozhovorů, po nichž se Brežněv definitivně rozhodl. Obavy z oslabení prosovětského bloku vyústily ve vojenské řešení a 21. srpna 1968 vstoupila vojska Varšavské smlouvy pod Brežněvovou taktovkou do Prahy. Dubčekovo postavení bylo zpochybněno a on postupně kompromitován, až byl nakonec odstraněn z vedení strany i dalších funkcí. Období normalizace pak prožíval pod neustálou kontrolou a politicky měl být zcela vymazán z povědomí obyvatel země.

Jeho triumfálním návratem byl listopad 1989. Následně se stal předsedou Federálního shromáždění, což však mnozí považovali jen za dočasné řešení. Rádi by jej totiž viděli ve funkci slovenského prezidenta. K tomu však již nedošlo. Alexander Dubček zemřel dřív než došlo k rozdělení Československa na následky vážné automobilové nehody v listopadu 1992.