Drobečková navigace

Jan Patočka

„V podstatě nedovedu říci, co mne vlastně k filosofii přitáhlo; jistě jsem si při ní představoval něco docela jiného, než čím opravdu jest, něco úchvatného silou fantazie a ducha vůbec… Jako u jiných tehdejších mladých, ztělesňovala mi filosofie v počátcích jakési duchovní centrum, stojící někde mezi uměním, vědou a snad i náboženskou oblastí…“ To jsou slova největšího českého moderního filozofa profesora Jana Patočky, muže, který byl významným vědcem i neméně významným občanem v době, kdy komunistický režim nedovoloval svobodné uvažování či rozhodování a vlastní myšlení.

  • Praha: Arthur Miller, Jan Patočka (uprostřed), Ivan Klíma

* 1907 – Turnov
† 1977 – Praha

Jan Patočka vystudoval filozofii na Karlově univerzitě, ale zároveň, jak slíbil svému otci, se zabýval také romanistikou a slavistikou. Tatínek se totiž obával, že studium filozofie je pro budoucnost mladého muže neperspektivní. Při svém studijním pobytu v Paříži a později v německém Freiburgu se Jan Patočka začal věnovat oboru fenomenologie. Aby nepodlehl českému provincionalismu, udržoval kontakt s mnoha kolegy ve světě a založil v Praze Cercle philosophique de Prague – Pražský filozofický kroužek. Zároveň hodně publikoval a působil na filozofické fakultě.

Za nacistické okupace, po uzavření českých vysokých škol, se stal středoškolským učitelem. Na univerzitu se sice po druhé světové válce vrátil, ale ne na dlouho, neboť po únoru 1948 opět nemohl svobodně pokračovat v započaté odborné činnosti. Pracoval pak v Masarykově ústavu a v Pedagogickém ústavu Akademie věd, jeho dílo však vycházelo především samizdatem. Filozofii považoval za živou duchovní aktivitu opírající se o českou tradici, která se však nemá vyhýbat aktuálním problémům doby. Protože již nemohl pedagogicky působit, přednášel v 70. letech alespoň v rámci tzv. bytových seminářů.

V době, kdy se začala utvářet občanská opozice proti komunistickému bezpráví, se podílel nejen na sepsání Charty 77, ale stal se také jejím duchovním otcem a zároveň mluvčím. Respekt k lidským právům a nepokřivený mravní růst občanů považoval za naprostou nutnost.

Díky své autoritě a kontaktům v zahraničí dodal Chartě 77 na velkém významu, aniž hleděl na osobní důsledky. Občanská angažovanost znamenala totiž pro Jana Patočku pronásledování a perzekuci. Zemřel v důsledku jedenáct hodin trvajícího výslechu, jemuž byl v březnu roku 1977 podroben.