Drobečková navigace

Karel Kryl

Drsná slova písně Veličenstvo Kat evokují atmosféru, v níž prožil své mládí Karel Kryl i celá generace dospívající v padesátých a šedesátých letech. Svými protestsongy trefně vyjadřoval zmar a deziluzi tehdejší doby.

  • Karel Kryl

„…Na korouhvi státu je emblém s gilotinou
z ostnatého drátu páchne to shnilotinou
v kraji hnízdí hejno krkavčí, lidu vládne mistr popravčí.

Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat
jak zakázali psát a zakázali zpívat
a bylo jim to málo, poručili dětem
modlit se jak si přálo veličenstvo Kat.“

 

* 1944 – Kroměříž
† 1994 – Mnichov

Karel Kryl se narodil v roce 1944 do tiskařské rodiny, která po únoru 1948 ztratila z důvodu znárodnění obživu i střechu nad hlavou. Vystudoval sice keramickou školu, ale daleko bližší mu byla poezie a hudba. Začal psát a koncertovat. Nezvykle vyzrálý projev, poetické texty plné narážek, historických souvislostí i aktuálních problémů a velký hudební talent zaujaly odborníky, ale především byly velmi blízké lidem. Pověstnou se stala píseň Bratříčku, zavírej vrátka, kterou autor bezprostředně reagoval na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, stejně jako v písni Bratři.

„Tak vás tu máme bratři
z krve Kainovy
poslové noci která
do zad bodá dýku
tak vás tu máme, bratři,
vnuci Stalinovi,
však ne tak jako včera,
dnes už bez šeříků.“


První desku sice stihl Karel Kryl natočit ještě v Československu několik měsíců po srpnové okupaci, ale ostatní písničky již nemohly být v Československu vydávány ani hrány. Tajně se však šířily neuvěřitelnou rychlostí. Po zákazu mnoha koncertů se na podzim roku 1969 Kryl rozhodl emigrovat. Stal se exilovým písničkářem a zároveň novinářem rádia Svobodná Evropa. Jen pár kilometrů za hranicemi, ve svobodném světě před železnou oponou, v západoněmeckém Mnichově, prožil pak následujících dvacet let.

Pro Karla Kryla to bylo období bezpochyby velmi složité. Svými písněmi i poezií oslovoval totiž jen české publikum. Naštěstí mohl koncertovat před krajany v Evropě, USA i Austrálii. Chtěl žít svobodně, ale chyběl mu bezprostřední ohlas diváků doma, kde byly jeho písničky šířeny samizdatem a podloudnými kopiemi desek, které postupně vydal v 80. letech. O jeho vztahu k domovu svědčí i fakt, že se nikdy nevzdal československého občanství.

Na konci listopadu roku 1989 se mohl Karel Kryl konečně vrátit domů, kde na něj čekaly a při jeho vystoupeních zpívaly tisíce lidí. Tady se ukázalo, jak mnohé z jeho textů zlidověly. Zároveň pečlivě sledoval změny ve společnosti po listopadu 1989 a velmi kriticky se vyjadřoval k některým politickým opatřením, s nimiž nesouhlasil. Sametovou revoluci přesto považoval za nejkrásnější období svého života.