Po stopách pražské secese

Když se řekne secese v Praze, většině lidí se vybaví úchvatný Obecní dům či historická budova Hlavního nádraží s Fantovou kavárnou v čele. Metropoli ovšem zdobí mnoho dalších objektů tohoto působivého architektonického slohu, domy a vilami počínaje, kostely a technickými památkami konče. Jejich ornamentální fasády s často hravými barvami a asymetrickými tvary zahřejí na duši nejednoho vnímavějšího pozorovatele.

Secese

Encyklopedie charakterizují secesi jako mezinárodní umělecký styl z přelomu 19. a 20. století, usilující o nový výtvarný výraz, oproštěný od dosavadního převládajícího historismu. Mezi jeho hlavní znaky patří ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a odstínech. Stěžejní linií je vlnící se křivka; ve stylizaci tíhne secese většinou k přírodním či symbolistním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo). Potud stručná učená floskule.

Best of the Best

Na tehdejší dobu moderní a svým způsobem svobodomyslná architektura se jako lavina šířila Evropou a nevynechala ani města Rakouska-Uherska. Pokud jde o Prahu, nutno podotknout, že secese se do architektonické tváře města vryla velmi výrazně – vždyť v metropoli dnes napočítáme kolem 40 objektů tohoto stavebního slohu. A jak již bylo naznačeno úvodem, jejich typová paleta je nadmíru pestrá. Notoricky známými stavbami jsou již zmíněný Obecní dům a Fanfova budova Hlavního nádraží. Interiér Obecního domu (architekti A. Balšánek a O. Polívka; výzdoba A. Mucha, M. Švabinský, J. V. Myslbek, M. Aleš aj.) zahrnuje restaurace, kavárnu a několik sálů, z nichž největší je monumentální Smetanova síň sloužící jako honosný koncertní prostor pro zhruba 1 200 posluchačů (pořádají se zde především koncerty Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK). Opravdovým milovníkům secese jsou pak určeny komentované prohlídky celé památky. Pompézní objekty Hlavního nádraží (architekt J. Fanta; výzdoba S. Sucharda, L. Šaloun aj.) procházejí v současné době nákladnou rekonstrukcí, která jim navrací původní lesk. Není bez zajímavosti, že historická budova a hala nad kolejištěm jsou největší secesní památkou v Česku. Málokdo ví, že Praha má ještě jedno secesní nádraží – stanici Praha-Vyšehrad. Cenná kulturní památka však bohužel mnoho let chátrá, čemuž odpovídá i její neutěšený vzhled.

Hotely a kostely

Jedinečnou kapitolu pražské secesní architektury tvoří hotely – konkrétně jde o Hotel Evropa na Václavském náměstí, Hotel Paříž (v sousedství Obecního domu) s překrásnou restaurací Sarah Bernhardt, pětihvězdičkový Art Nouveau Palace Hotel na rohu Jindřišské a Panské ulice, Hotel Union na Ostrčilově náměstí, Hotel & Café Imperial, jehož architektura je neobyčejným mixem secese a stylu art deco, a Hotel Central v Hybernské ulici. Všechny se vyznačují nádherně barevným interiérem či fasádním dekorem s ozdobnými prvky, který dokonale oživuje okolní domovní zástavbu.

Mezi pozoruhodné památky patří bezesporu secesní kostely. Není jich mnoho, ale všechny stojí za to. K nejvýraznějším zástupcům se řadí trojlodní chrám sv. Anny na Žižkově v Ostromečské ulici, vystavěný ve stylu tzv. beuronské secese. Svatostánek je spolu s přilehlým klášterem karmelitánů od roku 2002 chráněn jako kulturní památka. Připomenout je třeba také kostel sv. Václava v areálu bohnické psychiatrické léčebny. Ten slouží v současnosti nejen pro bohoslužby, ale i jako netradiční prostor pro pořádání koncertů a dalších kulturních akcí, a to nejen pro pacienty nemocnice, ale i pro širokou veřejnost. V mnoha ohledech výjimečný je dřevěný kostel sv. Vojtěcha v Libni, vystavěný v roce 1905 podle projektu známého architekta Emila Králíčka. Spolu se sousední Libeňskou sokolovnou (z dílny téhož autora) tvoří svatovojtěšský kostel půvabné „secesní zákoutí“. Čtveřici pražských sakrálních staveb vybudovaných v secesním slohu uzavírá Betlémská kaple na Žižkově (Prokopova 10), ve které dnes působí Českobratrská církev evangelická. Na první pohled nenápadná, ale elegantní stavba, ukrytá uvnitř bloku činžovních domů, je nevšední tím, že v sobě kombinuje prvky pozdní secese a kubismu.

Okázalá krása (nejen) barevných vil

A pak je tu kategorie secesních vil. Jejich výčet přesahuje možnosti tohoto článku, proto se zaměřme pouze na pár nejznámějších exemplářů. V první řadě musíme zmínit Bílkovu vilu na Hradčanech. V Praze snad neexistuje jiná podobná budova, která by v sobě měla zakódováno tolik symbolických prvků – v tomto směru je esteticky dovedena takřka k dokonalosti. Navrhl ji jako svou rezidenci a ateliér sochař, malíř a grafik František Bílek (1872–1941) v roce 1910. Celý koncept prostupuje umělcova idea obilného pole – půdorys objektu představuje oblou stopu kosy v obilném lánu, kamenné sloupy ztělesňují stylizovaná stébla a klasy, jako polnost je koncipována i jeho rovná střecha. K unikátnosti celé vily rovněž přispívá fakt, že Bílkovým dílem jsou i veškeré interiéry včetně nábytku. Dnes je tato architektonická perla součástí expozice Galerie hlavního města Prahy.

Z dalších zajímavých objektů stojí určitě za vidění soubor bubenečských vilek – kupříkladu Vila Kraus (Na Zátorce 3), jež byla navržena ve stylu pozdní geometrické secese, vila Karla Vítězslava Maška (Slavíčkova 7) vystavěná v duchu secesního folklóru nebo hned protější, břečťanem porostlá, Suchardova vila od slavného architekta Jana Kotěry. Pohádkově malebná je smíchovská Vila Helenka v ulici Na Václavce 15 s výraznou štukovou dekorací v podobě květin na žluté fasádě. Velmi atypická a architektonicky cenná je Šalounova vila (Slovenská 6) na Vinohradech, která sloužila stejnojmennému sochaři jako ateliér poté, co zvítězil v soutěži na vytvoření pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí (ten je mimochodem také secesní). Ve střízlivě pojaté budově se silnými symbolistními prvky se ve své době často scházela pražská umělecká smetánka.

Můj dům, můj hrad

Krásné ukázky secese lze obdivovat také mezi pražskými domy, jejichž výtvarná podoba si nezadá se vznešeností výše popsaných vil. Za pozornost stojí určitě Topičův dům na Národní třídě s nádherně zdobenou fasádou, pětipatrová Adamova lékárna na Václavském náměstí (č. 8) nebo Peterkův dům (č. 12) tamtéž. Pěkný příklad secesního domu je k vidění na Senovážném náměstí (U Tří jezdců) nebo ve Vodičkově ulici (U Nováků). Zcela jiný, nezdobný charakter má pak Štencův dům v Salvátorské ulici (Praha 1) zbudovaný ve stylu moderní secese, který kolemjdoucí upoutá strohým průčelím z režného cihlového zdiva. Výrazně dekorativní je naopak Spolkový dům Hlahol v domovním bloku mezi Masarykovým nábřežím a Vojtěšskou ulicí nebo nedaleký tzv. Goethe-Institut v Praze (Masarykovo nábřeží 32). A takto bychom mohli pokračovat dále – Národní dům na Smíchově, Divadlo Na Vinohradech, Vršovická záložna, Nová strašnická škola, Palác Koruna na Václavském náměstí aj. – to jsou další příklady domů, jimž secese vtiskla svou nezaměnitelnou podobu.

Secese industriální

Je až s podivem, že si noblesní a výtvarně poměrně náročný sloh našel cestu též mezi pražské technické stavby. Pozoruhodným objektem z dob české průmyslové secese je třeba Stará čistírna odpadních vod v Praze-Bubenči, která se díky své autentické atmosféře stala nejen častým cílem turistických výprav, ale také vděčnou kulisou pro nejrůznější filmové produkce. Horní cíp ostrova Štvanice zase zdobí malá elektrárenská budova s kopulovitou věží, jež z dálky evokuje rozložitou zelenkavou kostelní stavbu. Architektonicky působivá je rovněž realizace novorenesančního a secesního komplexu Branického pivovaru a nedalekých ledáren. Zcela unikátní zdobnou podobu má pak jediný secesní most v Česku – Čechův. No a zapomenout samozřejmě nemůžeme ani na Průmyslový palác v areálu Výstaviště, impozantní prosklenou stavbu s ocelovou konstrukcí.

Jak vidno, secesní stopy v pražské architektuře jsou markantní a nepřehlédnutelné. Za jejich specifický půvab dnes vděčíme celé plejádě vynikajících architektů, stavitelů, malířů či sochařů, zkrátka všem těm, kterým záleželo na tom, aby se Praha stala jedním z nejkrásnějších měst Evropy.