Olšanské hřbitovy

Olšanské hřbitovy

Olšanské hřbitovy s rozlohou více než 50 hektarů jsou ústředním a největším hřbitovním areálem v Praze a největším pohřebištěm v České republice. Skládají se celkem z 12 hřbitovů, nachází se zde zhruba 25 000 hrobek, téměř 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárních zdí a 2 louky rozptylu. Za dobu jejich existence tu byly pohřbeny přibližně 2 000 000 zemřelých.

Počátky Olšanských hřbitovů jsou spojeny s morovou epidemií, která postihla Prahu roku 1679, a vzápětí v lednu 1680 zakoupila staroměstská pražská obec pozemky v části staré vsi Olšany (Wolšany) pro zbudování morového hřbitova. Těla zemřelých byla ukládána do šachet dnes na místě kostela sv. Rocha, filiálního kostela římskokatolické farnosti u kostela sv. Prokopa.

Další epidemie moru v letech 1713—14 si vyžádala rozšíření hřbitova. Po roce 1786, kdy bylo zakázáno pohřbívání uvnitř Prahy, se Olšanský hřbitov stal ústředním katolickým hřbitovem pro pravobřežní pražské čtvrti. Téhož roku byl bývalý morový hřbitov přeměněn na řádný I. hřbitov a zároveň byl založen a vysvěcen nový II. hřbitov. V 19. století přibylo dalších sedm hřbitovů a v květnu 1900 byl u příležitosti převezení ostatků Pavla Josefa Šafaříka ze zrušeného evangelického hřbitova v Karlíně otevřen nekonfesní 1. obecní hřbitov. Ulice Jana Želivského odděluje v pořadí X. hřbitov, připojený v roce 1910, a 2. obecní hřbitov, kde se začalo pohřbívat v roce 1917.

Hlavní vstupy jsou situovány z Vinohradské ulice. Vchod u IV. hřbitova, v blízkosti OC Flora, vznikl v 19. století. Hlavní vchod z roku 1928 je zhruba uprostřed, vlevo za ním je střední obřadní síň, postavená roku 1894 a přestavěná v roce 1928. Horní vchod je poblíž ulice Jana Želivského, vede k obřadní síni postavené v roce 1898 a upravené v roce 1921 architektem Františkem Nevolem na první pražské krematorium, od roku 1932 sloužící jako nová obřadní síň. Na 2. obecním hřbitově se nachází pravoslavný hřbitov s chrámem Zesnutí přesvaté Bohorodice, postaveným podle návrhu architekta Vladimíra Brandta a vysvěceným v roce 1925. V kryptě chrámu je pohřben první ministerský předseda Československé republiky JUDr. Karel Kramář. Významnou část 2. obecního hřbitova tvoří čestná vojenská pohřebiště z 1. a 2. světové války. 

Olšanské hřbitovy jsou významnou památkou s umělecky vysoce hodnotným souborem funerální plastiky a architektury od klasicismu až po současnost. Svými díly jsou zde zastoupeni I. F. Platzer, F. X. Lederer, V. Prachner, J. Max, J. Malínský, J. V. Myslbek, B. Schnirch, J. Štursa, J. Kotěra, O. Zoubek ad. Mezi pohřbenými se nachází řada významných osobností z nejrůznějších oblastí veřejného života, např. žižkovští rodáci Franta Sauer, Jaroslav Ježek, představitelé vědy, kultury, politiky a sportu.

Na 2. obecní hřbitov navazuje Nový židovský hřbitov otevřený v roce 1890 poté, kdy byl uzavřen Starý židovský hřbitov na Žižkově ve Fibichově ulici, jehož část se dochovala v dnešních Mahlerových sadech. Obřadní síň s důstojnou modlitebnou, dům očisty pro pohřební obřady, budovy správní a pomocné i ochranná zeď kolem hřbitova byly vystavěny v novorenesančním stylu. Obřadní síň navrhl architekt Bedřich Münzberger. K nejvyhledávanějším místům patří hrob spisovatele Franze Kafky, pohřben je zde také spisovatel Ota Pavel. Na hřbitově se pohřbívá dodnes, a přestože židovská tradice zakazuje kremace mrtvých, hřbitov má zvláštní povolení provozovat urnový háj. Této možnosti využívají zejména smíšená manželství.