František Bílek: Cesta

Ideově sochařský projekt Cesta, ve kterém mladý umělec František Bílek (1872–1941) reagoval na inspiraci a zkušenosti ze svého studijního pobytu v Paříži z počátku devadesátých let patří, vedle tématu Krista, k nejzajímavějším konceptům jeho rané mystické tvorby.

Názorně odráží Bílkovu osobitou interpretací křesťanství, která nám otevírá složitý prostor úvah o smyslu lidské existence a její sounáležitosti s věčným koloběhem universa. Inspiraci esoterickou a tehdy populární filozofií Édouarda Schurého (Velcí zasvěcenci / Les Grands Initiés) převedl Bílek do vlastní monumentální epopeje pozemské duchovní pouti lidstva dějinami za spásou. Začíná prvotním pádem na zem, od Povětroně, Adama a Evy až k tajemným zasvěcencům a prvním učedníkům Krista. Z celého cyklu Bílek zrealizoval pouze sochu Mojžíše (1905) a o mnoho let později sousoší Adama a Evy (1921). Některé z dalších zůstaly pouze v sochařských skicách, největší z nich jsou Povětroň (1903) a Tanec kolem zlatého telete (1903). Cesta vyšla ještě jako soubor grafik v roce 1909 a spolu se Stavbou budoucího chrámu v nás, publikovanou o rok dříve, je Bílkovým nejdůležitějším knižním projektem tohoto období.

V objektu je dále zpřístupněna stálá expozice představující to nejdůležitější z díla Františka Bílka, na ni navazuje stálá expozice v Chýnově.