Ostrava: Návratný průzkum

Devadesátá léta znamenala pro Ostravu změnu. Kromě celospolečenského dění ovlivněného transformací kdysi ryze industriálního regionu je možné mluvit také o postupném etablování místních umělců na poli celorepublikové a v některých případech i středoevropské scény. To vše spoluutvářelo vznik jednoho z nejvýraznějších lokálně kulturních center a podnítilo proměnu institucionálního zázemí i podmínky samotné tvorby.

Skupina umělců a umělkyň, která ještě koncem osmdesátých let stála v jádru svébytné alternativní subkultury, začala s příchodem nové dekády studovat na pražských akademiích, ale také učit na nově vzniklé vysoké škole přímo v centru regionu. Jejich tvorba rovněž upoutala pozornost mimoostravských kurátorů a kurátorek, což vyústilo v řadu tuzemských i zahraničních výstavních projektů. Proměnila se však také sociální mobilita, a tudíž i personální podstata scény. Do regionu začaly proudit nové osobnosti, jiné naopak odcházely a vazby k domovskému městu udržovaly s různou mírou intenzity.

Návratný průzkum je termín užívaný ve společenských vědách. Provádí se při podezření, že dřívější zjištění přestávají odpovídat charakteru sledovaného fenoménu. Dosud realizované výstavní projekty, představující ostravskou scénu mimo hranice regionu, jsou z dnešního pohledu značně ovlivněny atmosférou devadesátých let. V jejich dramaturgii je patrný důraz na anticipaci severomoravského uměleckého kánonu a snahu o jeho prosazení mimo strukturu místních institucí. Tento pokus byl, jak už jsme zmínili výše, úspěšný a výrazně ovlivnil i dění v samotné Ostravě. To je však také důvod, proč se do jejího terénu po několika dekádách vracíme, provádíme návratný průzkum a na místo původního konstatování vznášíme otázku: Co je to ostravské umění?

Jiří Surůvka, Strůjci války I, počítačová koláž, plátno, 150×200 cm, Galerie hlavního města Prahy