Kostel sv. Anny

Kostel je netypicky směrován na západ, vchod má z východní strany. Východní průčelí zdobí dvě nižší boční věžičky, na které po stranách navazují fasády bočních lodí a malá zvonice.
Kostel je trojlodní s ochozem po podélných stranách – převýšená střední loď je výrazně širší než obě boční lodě, nad nimiž jsou umístěny empory. Střední loď je překryta rovným stropem tvořeným z příčných trámů a dekorativního podélného trámu. Trámy zdobí ornamentální pásové malby s polygonálními terči, v bočních čtvercových polích stropu jsou vyobrazeny řecké kříže. Pole ve středu stropu lemují tmavé pruhy. Ornamentální malby zdobí i střední pás stěny nad oblouky empor, kde oddělují pole s mariánskými emblémy a citacemi mariánské litanie, probíhající na obou stranách lodi.
V zábradlí varhanní kruchty se střídají oblé a polygonálních tvary. Prostor lodě pod kruchtou na západní straně je oddělen mříží, zakončenou znakem řádu karmelitánů. Vnitřní členění prostoru lodi doplňují nástěnné malby.
Původní hlavní oltář byl odstraněn v šedesátých letech 20. století. Zadní stěnu presbytáře zdobí původní secesní výmalba se čtyřmi proroky v palmovém háji a polygonální pětiboké uzamčené okno s barevným zpodobněním Ježíše, pořízené roku 1915 z milodarů věřících. Původní malba ukazuje zleva Davida s harfou, proroka Izaiáše, proroka Jeremiáše s holí a sv. Jana Křtitele s křížem. Tato scéna byla později doplněna dvěma letícími anděly držícími nápis Svatá Anno, Matko Rodičky Boží, oroduj za nás. V roce 1929 byla během svatováclavských oslav namalována podle návrhu architekta Jaroslava Majera freska na horní části vítězného oblouku kostela nad presbytářem. Zobrazuje sv. Vojtěcha a Václava, přivádějící české patrony k Panně Marii, aby orodovali za náš národ. V průčelí levé boční zdi se nachází oltář s obrazem sv. Anny, matky Marie Panny. Naproti je umístěn menší oltář s obrazem Panny Marie s Ježíškem.
Sochy světců z lipového dřeva pocházejí z let 1933–1937. Na levé straně kostela stojí sv. Antonín z Padovy a sv. Josef s dítětem, vpravo pak sv. Juda Tadeáš a sv. Terezie z Lisieux. K severní straně pravoúhlého presbytáře přiléhá zákristie. Oltář sv. Josefa je původním vybavením kostela, další prvky sem byly přeneseny v době vzniku z jiných, starších či zaniklých církevních objektů. V levé boční lodi je to raně barokní oltář sv. Anny z konce 17. století, kazatelna z poloviny 18. století. Starší jsou i barokní lavice nebo zábradlí schodiště, obrazy na emporách jsou datovány na začátek 18. století.

V roce 1916 byl při kostele založen klášter karmelitánů s klášterní budovou (č. 1268), vystavěnou v tom samém roce podle plánů stavitele Antonína Procházky. Klášter zanikl zanedlouho odchodem karmelitánů roku 1922. Řádový dům byl proměněn v roce 1923 na budovu čerstvě zřízené fary a další klášterní prostory byly přebudovány na byty. V roce 1949 byl kostel včetně fary neúspěšně nabídnut řádu dominikánů u sv. Jiljí na Starém Městě, poté došlo k zákazu činnosti řádů a klášterů. Mezi klášterem a kostelem bylo postaveno v úrovni přízemí i empory kostela křídlo se spojovací chodbou, a vznikl tak propojený stavební celek, sloužící po zániku kláštera farnímu úřadu.

Zakladatelem beuronské umělecké školy, pojmenované podle benediktinské kongregace vzniklé v roce 1866 v klášteře sv. Martina v Beuronu, byl malíř, sochař a architekt Peter Lenz, který vytvořil osobité, čistě sakrální umění vycházející z přísných řádových regulí a odmítající okázalou zdobnost.