Drobečková navigace

Vojanovy sady

Zahrada je považována za nejstarší částečně zachovalou zahradu v Praze. Její zádumčivost patrně přetrvala ještě z dob středověku, kdy byla založena jako klášterní. Zde lze nalézt klid od ruchu velkoměsta, u jezírka ve stínu vzrostlých stromů spočinout na lavičce, obdivovat krápníkovou výzdobu kaple sv. Eliáše s nástěnnými malbami či sluneční hodiny ze 17. století. Široké schodiště na konci zahrady vede na vyhlídkovou terasu s lavičkami a růžovými pergolami.

  • zahrada
  • dětské hřiště
  • bezbariérový vstup
  • zdarma

Otvírací doba

    • prosinec – leden
    • po - ne
    • 08.00 – 16.00
    • únor – březen
    • po - ne
    • 08.00 – 17.00
    • duben – září
    • po - ne
    • 08.00 – 19.00
    • říjen – listopad
    • po - ne
    • 08.00 – 17.00

Praktické informace

Přístup z ulice U Lužického semináře.

V sadech se nachází např. kaple sv. Terezie a kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně, malý rybníček, odpočinková a vyhlídková růžová terasa se slunečními hodinami, obnoveno je dětské hřiště a skleník, v zahradě je několik pávů a veřejné WC.

Zákaz vstupu se psy.

Zobrazit praktické informace

Kontakty

  • Vojanovy sady
  • U Lužického semináře 17
  • 118 00 Praha 1- Malá Strana
  • +420221097231

Historie objektu

Vojanovy sady jsou považovány za nejstarší částečně zachovalou zahradu v Praze. Jsou částí někdejší ovocné zahrady, která vznikla současně zbořením biskupského dvorce roku 1248. Byla zvána tehdy podle majitele Pytlíkovská či Flavínovská.

V r. 1653 zakoupil zahradu i s přilehlým domem Ferdinand III. pro řád karmelitánek. Klášter s kostelem sv. Josefa vybudovaly karmelitánky v letech 1673 - 90, zahrada byla zřízena kolem r. 1670 a sloužila jim jako užitková. V 17. století mezi zahradou a klášterem vybudovaly arkádovou zeď s výklenky. Vznikla tehdy i kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně s nástěnnými malbami - výjevy ze světcova života, Zmrtvýchvstání duší a Očistce, na oltáři je socha sv. Josefa od Matouše Václava Jäckela. Původně pod touto kaplí bylo roku 1663 pohřbeno tělo první převorky pražských karmelitek sv. Elekty, dnes jsou její mumifikované ostatky uloženy v kostele sv. Benedikta na Hradčanech. V roce 1743 byla postavena barokní kaple sv.Terezie z Avily, která je zdobená nástropní freskou z legendy o této světici od Karla Kováře z roku 1745.

V sadech je také vyhlídková terasa s nikou, na terase jsou lavičky a růžové pergoly, na jedné ze stěn jsou velmi zdařile zrekonstruované sluneční hodiny. Hodiny jsou s freskovou malbou, hlavním námětem je žehnající představená kláštera Bosých karmelitánek, převorka ct. Marie Elekta á Jésu. Hodiny vznikly patrně ve druhé polovině 17. století a v devadesátých letech 20. století byly restaurovány.

Klášter byl zrušen r. 1782 a od roku 1783 byl přidělen řádu anglických panen, které užívaly objekty až do r. 1921. Teprve v 19. st. byla zahrada zčásti upravena do podoby anglického parku s umělým jezírkem a jehličnany. Po vzniku republiky klášterní komplex převzalo ministerstvo financí, které v zahradě přistavělo nové budovy.

Zahrada o rozloze 2,4 ha byla veřejnosti zpřístupněna v květnu r. 1954 a při té příležitosti dostala název Vojanovy sady na památku význačného českého herce Eduarda Vojana, který nedaleko odsud na Klárově žil a zemřel.

Z novodobých plastik je v sadech umístěna Sedící žena od Jana Kodeta z roku 1960 a Jaro a Podzim od Jana Kavana z roku 1968. Roste zde několik zajímavých dřevin, jako jinan dvoulaločný, červenolistý buk lesní a převislá vrba bílá, magnolie.

Je zde dětské hřiště, v severní části zahrady malé jezírko.

Tyto sady byly během povodně v srpnu 2002 zcela zničeny, voda zde dosahovala do výšky téměř 4 m.

Zobrazit historii objektu

Související objekty