III. Alfons Mucha – největší malíř české secese

Pěší trasa: areál Strahovského kláštera: bazilika Nanebevzetí Panny Marie, strahovská fara – katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha – Thunovský palác – Svatomikulášská městská zvonice – výstava „Mucha, rodinná sbírka" ve Valdštejnské jízdárně

Areál Strahovského kláštera

Vycházka, po které se dnes vydáte po stopách Alfonse Muchy, začíná nedaleko stanice Pohořelec (tram 22) v areálu Strahovského kláštera. Toto starodávné místo s nepopsatelným geniem loci zasáhlo Muchovi do života hned několikrát. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, v jádru trojlodní románská stavba, získala dnešní podobu barokní úpravou. Pro Alfonse Muchu se stala jednou z prvních velkých inspirací, a to výzdobou svojí hlavní lodi od J. W. Neunherzte; cyklem fresek s mariánskými motivy na klenbě a na stěnách freskami s výjevy ze života svatého Norberta. Marie Muchová vzpomíná: „Strahov mu zůstal drahou vzpomínkou a již v Paříži vyprávěl mi o chvílích svého zanícení, kdy sedával na kůru pohřížen v krásu hudby, zatím co jeho oči vnímaly tu krásu malovaných kleneb a mysl jeho toužila také vytvořit takové krásné obrazy ku slávě Boží.“ (zdroj: Mucha Foundation). Roku 1906 se v tomto kostele pak konala i Muchova svatba se slečnou Marií Chytilovou, jeho drahou ženou.

Schodištěm poté sejděte na Pohořelec, kde je strahovská fara, druhá stavba, která se zde s Muchou pojí. Tady malíř strávil několik nocí u rodiny strahovského varhaníka Vollbergera, otce Muchova učitele hudby v Ivančicích. Stalo se tak roku 1878, když si mladý Mucha jel do Prahy pro odpověď, zda byl přijat na Akademii výtvarných umění. Tehdy byl  však rázně odmítnut s doporučením, aby si hledal jiného zaměstnání.

Loretánskou ulicí se vydejte až k Hradčanskému náměstí, odkud vstoupíte do areálu Pražského hradu a přes II. nádvoří dojdete až ke katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Historie tohoto chrámu sahá do první třetiny 10. století, kdy kníže Václav získal od východofranckého císaře Jindřicha Ptáčníka relikvii ramene svatého Víta. Václav nechal zbudovat rotundu svatého Víta, kníže Spytihněv II. na místě rotundy vztyčil románskou baziliku a na jejím místě roku 1344 Karel IV. se svým otcem Janem založili katedrální chrám. Sloužil jako kapitulní kostel pro pražského arcibiskupa i jako korunovační,  byl pohřebištěm králů a klenotnicí nejvzácnějších pokladů. Katedrála však nebyla několik století dostavěna, a proto se dnes skládá ze dvou částí: východní část s chórem s kaplemi a velkou zvonovou věží pochází z 14.–15. století; západní část s příčnou lodí, trojlodím a průčelím s věžemi byla přistavěna teprve v 2. polovině 19. století a na počátku století dvacátého. A právě při dostavbě katedrály byl Alfons Mucha českou bankou Slavie požádán o výzdobu jednoho okna. Vitrážové okno bylo nakonec do severní lodi chrámu vsazeno roku 1931. Ústřední panel představuje svatého Václava s babičkou svatou Ludmilou a výjevy ze života slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. V blízkosti Krista je zakomponován obraz bohyně Slavie jako emblém banky.

Okouzleni místem a barevností Muchovy vitráže se můžete vrátit na I. nádvoří Hradu a pokochat se vyhlídkou na město. Pomalu sejděte po Nových zámeckých schodech. Na jejich úpatí na vás čeká další místo úzce spojené se životem slavného malíře.

Thunovská 25

Renesanční Palác pánů z Hradce (nazývaný také Slavatovský, Kolovratský nebo Thunovský), vzniklý postupně úpravami tří vyhořelých domů v 2. polovině 16. století a poté barokně přestavěný, se obrací svým bývalým hlavním průčelím směrem k Zámeckým schodům a ovládá spodní část jejich pravé strany. Na fasádě paláce je umístěna bronzová pamětní deska s reliéfní podobiznou připomínající, že zde Alfons Mucha s rodinou mezi lety 1911 – 1924 bydlel. „Mezitím se babičce podařilo najít velký byt pro nás pro všechny. Byl na Malé Straně v Thunovské ulici č. 25, v druhém patře historického Thunovského paláce. …. Byt měl pět pokojů v jedné řadě. Všechna okna obrácená na jih s překrásnou vyhlídkou na celou Prahu, na Petřín a na kouzelné malostranské střechy.“ (zdroj: Mucha Foundation, cit. Jaroslava Muchová).

Svatomikulášská městská zvonice

Posledním zastavením na vycházce Hradčany a Malou Stranou za Alfonsem Muchou je Svatomikulášská městská zvonice. Věž, zvonici či hlásku přiléhající ke kostelu sv. Mikuláše dokončil roku 1755 Anselmo Lurago. Věž patřila vždy obci, nikoliv církvi, a proto nad portálem najdeme i číslo popisné, které se kostelům zpravidla nepřiděluje. Poslední hlásný, mající za úkol zvonit při požáru a ukazovat fáborem (a v noci lucernou) z ochozu směr, z něhož se oheň šíří, se odstěhoval až roku 1891. Následně zde bydlel malíř Jan Vochoč, velmi blízký přítel Alfonse Muchy. Sdíleli spolu dokonce nějaký čas v Paříži ateliér, a když se Vochoč ve Francii ženil s Magdalenou Kozákovou, šel mu Mucha za svědka.
Před koncem vycházky se můžete vydat na prohlídku věže, z níž je neopakovatelný pohled na Malou Stranu. Odtud se vydejte do Valdštejnské jízdárny, kde je k vidění výstava „Mucha, rodinná sbírka".

Mapa trasy
 

1. Strahovský klášter
2. Strahovská fara (Pohořelec č. p. 23)
3. katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
4. palác Pánů z Hradce (Thunovská č. 25)
5. Svatomikulášská městská zvonice
6. Valdštejnská jízdárna – výstava „Mucha, rodinná sbírka"