Architektura 1958-89: Centrotex

Dvě vzájemně propojené administrativní budovy pankráckého Centrotexu byly dalšími z řady sídel podniků zahraničního obchodu budovaných v Praze od počátku 70. let. Jejich výstavbě ustoupilo na 18 pavlačových domů z konce 19. století. Menší budova je v podstatě kopií té větší, 74metrové, s níž je spojená lávkou. Díky betonovým střešním nástavbám se vzduchotechnikou a strojovnami výtahů připomínajícím kravské rohy si komplex vysloužil přezdívku Kráva a tele. Architekti Václav Hilský a Otakar Jurenka se museli vypořádat také s urbanistickým řešením celého okolí a budovanou stanicí metra Pražského povstání, nad jejímž vestibulem se stavba tyčí.

Václav Hilský - Otakar Jurenka, kancelářský komplex PZO Centrotex, Praha-Nusle, 1970–1978

Děkanská vinice I / náměstí Hrdinů / Lomnického č.p. 1634/17

Poslední velkou architektonickou zakázku, kterou Václav Hilský realizoval s Otakarem Jurenkou a týmem z pražského KPÚ, tvořila dvojice objektů určených pro dvě instituce nerozlučně spjaté s ústředně řízenou ekonomikou státního socialismu. PZO Centrotex
 se v rámci tuzemské soustavy monopolních podniků zahraničního obchodu zaměřoval na vývoz textilu, zatímco Výzkumný ústav plánování a řízení národního hospodářství měl politické moci poskytovat expertizu opřenou o modelování a prognózování hospodářského vývoje.

Výstavba komplexu na pražském náměstí Hrdinů (1970–1978) v mnohém odrážela rozpory sklerotické ekonomiky Československa té doby. Zatímco stížnosti na neschopnost tuzemských stavebních podniků zaplňovaly stránky odborných periodik
 a sám Hilský neúspěšně volal po „progresivně pojaté typizaci“, reprezentativní sídlo Centrotexu realizovala záhřebská firma INRGA, která jednoduše „postavila to, co jsme nakreslili“.  A zatímco velkou část přízemí Centrotexu zabíraly sálové počítače, tak otevřené halové kanceláře – které se v západní Evropě pomalu stávaly standardem – se v Praze uplatily jen velmi omezeně. Obě budovy, z blízkého pohledu možná až příliš robustní, vytvářely při pohledu z dálky zdařilý předstupeň ostatním pankráckým mrakodrapům. Obě také dodnes upoutají masivními kvádry střešních strojoven, konzolovitým rozšířením prvního a druhého patra a hliníkovým pláštěm s výraznými slunolamy. Hledáme-li pro Centrotex možné analogie v zahraničí, vybaví se nám pravděpodobně některé stavby japonského architekta Kenzo Tangeho, s nimiž se Hilský osobně seznámil koncem šedesátých let, ale také některé středoevropské či sovětské stavby, třeba Nová lublaňská banka od Edvarda Ravnikara v hlavním městě Slovinska.

Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518