Drobečková navigace
Architektura 1958-89: Dům ČKD v Praze Na Můstku
Výstavba metra s sebou přinesla i nutné změny na dolním konci Václavského náměstí. Projekt správní budovy firmy ČKD byl zadán manželům Šrámkovým; na jejich rýsovacích prknech tak vznikala první postmoderní stavba v Praze, která výrazně změnila tvář „Zlatého kříže“. Konstrukce budovy navazovala na stanici Můstek: První patro bylo věnováno grill baru a kavárně s výraznými arkýřovými okny obrácenými na Václavské náměstí. Další tři patra byla určena kancelářím ČKD a konečně na střeše domu, v sousedství mohutných světelných hodin, našla své místo restaurace Modrá terasa. V roce 2003 prošel dům rekonstrukcí, která pod dohledem Aleny Šrámkové proměnila vstupní halu a 1. patro ve velký obchodní prostor. Terasa na střeše již není přístupná veřejnosti.
Alena Šrámková – Jan Šrámek, Dům ČKD v Praze Na Můstku, 1974–1983
Na Příkopě 1, Praha 1 - Staré Město
Dům byl navržen jako univerzální administrativní budova, před dokončením přejmenovaný podle uživatele na Dům ČKD. Začal na něm pracovat Jan Šrámek, bez soutěže, jako přímé zadání v roce 1972, jen o dva roky později k práci přizval svou choť. Ta i kvůli tomu přestoupila do Projektového ústavu Výstavby hlavního města Prahy, do Ateliéru 4 (Delta). Protože už v té době Jan Šrámek bojoval s těžkou nemocí, zůstalo dokončení projektu a především celé stavby na ní. Stavba okamžitě po dokončení obrátila na Alenu Šrámkovou pozornost. Pro vyznavače postmodernismu, který právě na konci sedmdesátých let začal být v Česku výrazněji vnímán (a v osmdesátých se stal téměř oficiálně uznaným), to byla velká výzva.
Dům se svým výrazem velmi přiblížil idejím nového funkcionalismu, jakoby „domácí“, z vlastní tradice vycházející verze postmodernismu. Dům měl fanatické obdivovatele a stejně tak zarputilé odpůrce, a nešlo jen o rozdíl generací. Jenomže pokud se zdálo, že budou následovat další práce na reálných stavbách, nestalo se tak. Sice ještě v době, kdy byl Dům ČKD rozestavěn, začala s Ladislavem Lábusem pracovat na projektu obchodního a společenského centra Lužiny pro Jihozápadní Město, tedy objektu budovaného v rámci tzv. komplexní bytové výstavby (KBV) jako základní vybavení každé obytné skupiny.
Absolvovala obor architektura a pozemní stavitelství na Slovenské vysoké školu technické v Bratislavě (1952), Školu architektury na Akademii výtvarných umění v Praze (1958). Byla zaměstnána v Chemoprojektu Bratislava (1952–1954), ve Stavoprojektu Ústí nad Labem (1954–1955), v Potravinoprojektu (1958–1959), ve Státním projektovém ústavu obchodu (1959–1975), v Ateliéru 4 v Projektovém ústavu Výstavby hlavního města Prahy (1975–1987), ve Stavoprojektu Liberec (1988–1990), po roce 1990 měla vlastní ateliér s různými spolupracovníky, od 2005 pod názvem Alena Šrámková architekti. Byla profesorkou na Fakultě architektury ČVUT (od 1991). Získala četná ocenění: Osobnost české architektury Obce architektů (1994), Poctu České komory architektů (2007), Medaili za zásluhy (2008), Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury (2010).
Jan Šrámek (1924–1978)
Byl zaměstnán ve Stavoprojektu Žilina (1950–1953),
v Krajském projektovém ústavu Praha v ateliéru Karla Filsaka (1954–1958), v architektonickém ateliéru Konstruktiva (1958–1960), v projektovém ateliéru Československých aerolinií (1960–1967), vedoucí ateliéru Beta ve Sdružení projektových ústavů (1967–1969), ředitel Ateliéru 2 v Projektovém ústavu Výstavby hlavního města Prahy (1969–1977).
Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518
