Drobečková navigace
Architektura 1958-89: Kongresové centrum Praha
Kongresové centrum Praha — gigantický projekt osmdesátých let s astronomickým rozpočtem, který by bez problému vydal na sídliště pro 10 000 obyvatel. Slavnostně otevřeno bylo 2. dubna 1981 pod názvem Palác kultury. Pro svůj vzhled mnoha lidmi zatracovaná stavba, která i přesto přitahuje osobnosti z celého světa. Arnold Schwarzenegger v jednom z jeho salónků natáčel reklamu a Václav Havel si tu dal schůzku s americkým exprezidentem Obamou. Návštěvníci mají možnost vidět velkorysé interiéry a přepychové salónky neofunkcionalistické budovy, ukrývající řadu kvalitních uměleckých děl.
Jaroslav Mayer - Vladimír Ustohal - Antonín Vaněk - Josef Karlík, Kongresové centrum Praha, 1976–1981
Roku 1972 rozhodla vláda ČSR vybudovat na pankráckém předmostí Nuselského mostu víceúčelovou Kongresovou halu. Tomuto umístění nahrávala velmi dobrá dopravní dostupnost a exponovaná poloha s výhledem na historické panorama Prahy. Generální ředitel Výstavby hlavního města Prahy vypsalo ještě téhož roku architektonicko-urbanistickou soutěž, do které vyzvalo VPÚ, Projektový ústav Výstavby hlavního města Prahy (PÚ VHMP), Stavoprojekt Brno a Stavoprojekt Bratislava. Měly vytvořit celkovou koncepci pankráckého předmostí s umístěním Sjezdového paláce, budovy městské správy Veřejné bezpečnosti a mezinárodního hotelu. Soutěžní porota však žádnému návrhu neudělila první místo. Druhou cenu získaly projekty týmů PÚ VHMP a VPÚ, které postoupily do druhého kola konaného roku 1973. V soutěžních podmínkách stálo, že stavba musí vyjadřovat architektonickou, výtvarnou i technickou úroveň socialistické epochy a vytvořit důstojný protějšek historické dominantě Prahy. Vítězný návrh porota opět nevybrala, a tak roku 1974 vypsala třetí kolo, ze kterého vítězně vzešel návrh týmu VPÚ ve složení Jaroslav Mayer, Vladimír Ustohal, Antonín Vaněk a Josef Karlík. Podle tvrzení Jana Bočana nezískal zakázku jeho tým PÚ VHMP, který tvořil s Janem Šrámkem a Zdeňkem Rothbauerem, z politických důvodů.
Stavba má tři podzemní podlaží železobetonové konstrukce a sedm nadzemních ocelového konstrukčního systému v modulu 9 × 9 metrů. Plášť z velké části tvoří bronzově tónované plavené sklo (Spectrofloat) délky až 8 metrů v ocelohliníkovém, také bronzově eloxovaném rámu. Severní část objektu zaujímá hlavní foyery a restaurační provozy, aby se uplatnil výhled na pražské panorama. Pomocné provozy jako šatny účinkujících, zkušebny a sklady jevištního zařízení jsou umístěny v jižní části, administrativní při západním průčelí. Garáže pro osm set automobilů a čtyři desítky autobusů, jídelna pro zaměstnance, kuchyně, technické, skladové a zásobovací zázemí leží v podzemních podlažích. Hlavní reprezentační vstup se nachází na jižním průčelí, vstupy pro návštěvníky vedou ze severní terasy. Základní prostorové uspořádání objektu navrhli hlavní architekti, jednotlivé prostory poté detailně řešili další členové širšího kolektivu VPÚ. Reprezentační prostory se díky bohatému uplatnění výtvarných děl staly galerií soudobého oficiálního umění.
Patra reprezentační části propojuje točité schodiště, pro které Vladimír Procházka vytvořil horní půlkruhové osvětlovací těleso a působivou kovovou plastiku Slunce v nástupní partii. V hlavním terasovém foyeru (Jaroslav Trávníček) nalezneme skleněnou plastiku od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové Strom života, jedno z nejsilnějších výtvarných děl v architektuře své doby. K vrcholům interiérové tvorby v Paláci kultury patří dvojice autorsky řešených salonků (Jaroslav Trávníček), které disponovaly specifickým nábytkem, obklady stěn a výtvarně řešenými podhledy s náročně provedenými svítidly. Pro větší z nich, tzv. Předsednický salonek, vytvořil František Vízner osvětlovací těleso zakomponované do žebrového, dynamicky tvarovaného podhledu, textilní tapety navrhl Josef Müller. Menší salonek, původně zvaný Prezidentský, opět zaujme svítidlem, tentokrát půlkruhovým, které tvoří stovky „zkumavek“, od Vladimíra Procházky.
Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518
