Architektura 1958-89: Národní shromáždění

Výstavba budovy Národního shromáždění probíhala v letech 1966–1974 podle návrhu Karla Pragera. Jeho projekt nabídl neotřelé a technicky zajímavé řešení „domu nad domem” na samostatné nosné konstrukci. Objekt, který se nachází mezi historickou budovou Národního muzea a Státní operou, má nesmírně zajímavou historii. Původní budova Pražské burzy z roku 1937 byla po 2. světové válce provizorním sídlem parlamentu, po dostavbě od roku 1974 pak sídlem Národního, později Federálního shromáždění. Od roku 1995 odtud několik let vysílalo Rádio Svobodná Evropa. Dnes je komplex součástí Národního muzea.

Karel Prager – Jiří Albrecht – Jiří Kadeřábek, rekonstrukce a dostavba bývalé burzy pro potřeby Národního shromáždění, 1966–1974  

Vinohradská 1, Praha 1 - Vinohrady

Byť většina soutěží skončila bez skutečné stavby, lze konstatovat, že k většině významných staveb dovedly Karla Pragera právě soutěže. Což platí o komplexu budov pro Národní shromáždění. Historicky chráněná budova bývalé burzy, těsné sousedství opery, železnice a tehdy jen plánované rušné automobilové komunikace a k tomu požadovaný velký program nového komplexu. Právě touha hledat neotřelá, technicky zajímavá řešení Pragera přivedla k nápadu na použití mostních Vierendeelových nosníků. Uchránila historickou stavbu a zvětšila objem budovy bez provozně násilných řešení.

Ojedinělý konstrukční nápad „domu nad domem“ nebyl jediný, co na této stavbě bylo nové. Architekt využil další mnohé nápady, které vycházely z jeho velké touhy – stavba má v sobě mnoho prefabrikovaných, průmyslově vyráběných prvků na svou dobu ojedinělé koncepce. Nejde jen o první strukturální fasádu, která se objevila na fasádě obrácené k Národnímu muzeu. Jde o mnohé prvky interiéru, počínaje skříňovými příčkami Gama přes užití unifikovaných prvků na podhledu Sněmovny národů, které dohromady vytvořily dostatečně plastickou, bohatou strukturu, a přitom byly vyměnitelné, zaměnitelné, snadno rozmontovatelné. Pokračovalo to dál třeba k parapetům.

A pak je tu ojedinělý koncept dokonalého propojení architektury a výtvarného umění – všichni tvůrci pracovali od počátku společně, každý věděl, jaká bude stavba a jaké bude místo jeho díla v ní. Tento koncept však ve výsledku realizován nebyl. Co však stojí za zaznamenání – mezi první perspektivou projektového úkolu a výslednou realizací se najde jen málo odchylek. Stavba, která byla (a dosud je) maximálně novátorská až do posledního detailu. Že ji někdo nechápe? Možná prostě nerozumíme sami sobě a době, v níž žijeme.

Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518