Drobečková navigace
Architektura 1958-89: Nová scéna
Nová scéna Národního divadla je ukázkou reprezentativní architektury počátku 80. let 20. století. Dokončena byla v roce 1983, symbolicky 100 let od znovuotevření Národního divadla po zničujícím požáru. Budova je charakteristická fasádou ze skleněných tvárnic, kterou navrhl Karel Prager spolu s předním českým sklářem Stanislavem Libenským. I když zvenčí působí stavba stroze a nepřístupně, překvapí propracovaným interiérem. Divadelní budova během celého dne funguje jako umělecký prostor otevřený veřejnosti, večer je pak divadelní scénou se specifickou dramaturgií.
Karel Prager – Stanislav Libenský – Jaroslava Brychtová, Nová scéna Národního divadla v Praze, 1981–1983
Národní 4, Praha 1 – Nové Město
Nová scéna Národního divadla není superstrukturou, byť by tak mohla při povrchním pohledu působit. Tady Karel Prager navazoval na existující koncepci celého areálu. Zde je nutno připomenout, že – byť byl tvůrce velmi soutěživý – do žádné soutěže na dostavbu okolí Národního divadla nikdy nevstoupil. To nebylo jeho téma. Jenomže stalo se, že byl nucen nejprve vstoupit do dokončování nových budov, především pro své skvělé organizační a manažerské schopnosti – vědělo se, že pro Pragera neexistuje nesplněný termín.
A když už do úkolu zasáhl, samozřejmě nezůstal stranou ve chvíli, kdy bylo nutno budovu do Národní třídy proměnit z víceúčelového kulturního centra na malou divadelní scénu. Byl jediný, kdo v soutěži na tuto proměnu nezpochybnil termín dokončení. Tedy kdo se zavázal k tomu, že to provede za méně než dva roky. Vyplatila se mu jeho stálá spolupráce se špičkovými statiky, díky tomu bylo možno již hotovou konstrukci zkrátit a rozšířit tak, aby vznikl proporčně příjemný divadelní sál. Kladem byla rovněž spolupráce se špičkovými výtvarníky, kdy se Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou nalezli způsob, jak nově utvářenou skleněnou fasádou vytvořit v interiéru akustickou pohodu. Vznikl dům jako skleněná plastika – či sklená plastika použivatelná jako dům, ojedinělý příklad monumentální skleněné plastiky v architektuře. Novátorství a velkorysost stavby však ohromila podobně jako Federální shromáždění – a podobně tomu se k ní veřejnost chová.
Karel Prager (1923–2001)
Absolvoval studium architektury na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze (1945–1949). Poté pracoval v Krajském projektovém ústavu Praha, byl ředitelem Ateliéru 3 v Projektovém ústavu výstavby hl. m. Prahy a v roce 1990 obnovil architektonický ateliér Gama. Byl členem Mánesa, Svazu československých architektů, redakční rady časopisu Architektura ČSR a dlouhá léta jejím grafikem. V roce 1967 byl zakladatelem tvůrčí skupiny Huť a v témže roce spoluzaložil Československé středisko výstavby a architektury. V roce 1989 inicioval vznik Bloku architektů a výtvarníků, jeho předsedou byl až do roku 2000. V roce 2001 mu byla udělena Cena Obce architektů Osobnost české architektury a v roce 2011 Pocta České komory architektů.
Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518
