Architektura 1958-89: Nuselský most

Nuselský most, jedna z nejdůležitějších dopravních tepen Prahy, spojil Karlov s Pankrácí, a zkrátil tak cestu z kopce a do kopce z 3 km na pouhých 485 metrů ve vodorovném směru. Stavba s železobetonovou rámovou mostní konstrukcí o 4 pilířích se nad nuselským údolím klene v průměrné výšce 40 metrů. Pro automobilovou dopravu byl otevřen "při příležitosti 25. výročí Vítězného února" 22. 2. 1973 a o téměř 15 měsíců později projelo jeho tubusem metro s prvními cestujícími. Most postavený podle návrhu architektů Stanislava Hubičky, Svatopluka Kobra a Vojtěcha Michálka nesl až do r. 1990 jméno po prvním komunistickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Stavba se řadí mezi největší mostní stavby z předpjatého betonu v tehdejším Československu.

Stanislav Hubička – Vojtěch Michálek – Svatopluk Kobr a kolektiv, Nuselský most v Praze, 1961–1973

Nuselský most, Praha 4

Když se rozhodovalo o podobě nového parlamentu, probíhaly v pražských Nuslích demolice několika domů – musely totiž uvolnit místo pro jednu z nejsledovanějších stavebních akcí v Československu. O přemostění Nuselského údolí a propojení centra Prahy s Pankráckou plání se přemýšlelo již od počátku století a k nalezení optimálního tvaru i konstrukce měly napomoci veřejné soutěže pořádané v letech 1927, 1931, 1939 a 1958–1960. V té poslední porota doporučila k realizaci návrh týmu Miroslava Sůry, Roberta Bucháčka a Jaroslava Vítka, který byl nakonec podkladem
 k finálnímu projektu (1962). Kromě Stanislava Hubičky, autora architektonického ztvárnění, se na něm podílel Vojtěch Michálek (hlavní inženýr), Svatopluk Kobr (doprava) a další specialisté (Karel Chalupský, Jiří Hejnic, Karel Babka, Zdeněk Pechatý, Petr Dobrovský či Jan Křížek). Byť je Nuselský most 
v prvé řadě důležitou stavbou dopravní, podařilo se tomuto kolektivu vytvořit dílo, které patří nejen k pozoruhodným výkonům československého inženýrství, ale též k ikonickým příkladům poválečné architektury. Téměř půl kilometru dlouhý a 40 metrů vysoký most přitom nenarušil cenné panorama Prahy a jeho kvality vyzdvihovala i dobová literatura: „Štíhlé, důstojné, klidné sloupy nesou lehce vypadající konstrukci,
jako by tu nikde nebylo žádné napětí, most zcela samozřejmě překračuje hluboké údolí.“

Autoři se museli vypořádat s požadavkem vést uvnitř mostu tunel podpovrchové tramvaje. Následné rozhodnutí ve prospěch hluboko raženého metra 
v srpnu 1967 tak mimo jiné znamenalo, že obě předmostí mohla dostat přívětivější podobu než původně plánované vjezdové a výjezdové rampy s mimoúrovňovými křižovatkami. Tento úkol připadl také Stanislavu Hubičkovi, a zatímco prostor na Karlově tvoří především parkové úpravy (1978), pankrácké straně dominují kaskády veřejně přístupných vyhlídkových teras, jež přímo navazují na venkovní atria stanice metra zasazená do vyústění mostu (1966, 1970–1974).  Hubička maximálně vytěžil potenciál místa, ve kterém se podzemní dráha dostává na jedno z nejvyšších míst v Praze, a stanici navrhl jako prosklenou galerii s panoramatickými výhledy na historické centrum. Slavnostní atmosféru mělo umocňovat i několik uměleckých děl od Miloslava Chlupáče, Evy Kmentové a Olbrama Zoubka, což se nakonec s nástupem normalizace nepodařilo prosadit  a z původního záměru byla realizována pouze betonová opěrná zeď od Stanislava Kolíbala.

Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518