Drobečková navigace
Architektura 1958-89: Urologická klinika na Karlově
Budova Urologické kliniky byla postavena v komplexu Fakultní nemocnice na Karlově, v těsné blízkosti rušné Sokolské ulice. Autoři projektu Vratislav Růžička, Eva Růžičková a Boris Rákosník museli velmi citlivě řešit architekturu pětipodlažní stavby, která je obklopena památkově chráněnými budovami, a účinně se bránit zvýšené hlučnosti. Budova je tvořena patrovou podnoží, na niž nasedá bohatě členěný kvádr oddělený technickým patrem. Fasády se intaktně dochovaly v původním stavu, a to včetně oken. Vstup zdobí rozměrná skleněná plastika s tématem rodiny od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Do provozu byla klinika uvedena v září 1976.
Vratislav Růžička – Eva Růžičková – Boris Rákosník, Urologická klinika na Karlově v Praze, 1973-1976
Budovou, o jejíž příslušnosti k brutalismu není žádných pochyb, je Urologická klinika na Novém Městě. Svébytná, ale v principu pokorná a lidská stavba hmotově i materiálově reaguje na silný historický kontext nemocničního areálu a respektuje fakt, že se nachází v památkové rezervaci. „Svým způsobem jsem každou svou stavbu vytvářel architektonickými prostředky tak trochu jako sochařské dílo. Jsou samozřejmě každá jiná, protože určující pro mne vždy byl vztah k místu a jeho urbanistickým podmínkám,“ komentoval svůj přístup v závěru kariéry Růžička a budova Urologie tato slova potvrzuje z jeho tvorby snad nejpřiléhavěji. Expresivní sochařský přístup se zde snoubí s kvalitním dispozičním řešením, umístění stavby pak potvrzuje městský blok a jeho charakter zahrady za zdí s průčelím do ulice Ke Karlovu. Příchozí vítá ve foyer plastika Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, ostatně spolupráce s výtvarníky je charakteristická pro následující stavbu i pro Růžičkovu tvorbu jako celek.
Vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze (1952) a následně absolvoval mistrovskou Školu architektury profesora Jaroslava Fragnera na Akademii výtvarných umění v Praze (1955). Pracoval v Krajském projektovém ústavu Praha (1959–1976), který také vedl jako ředitel (1967–1974). Byl hlavním architektem slovenského města Žiar nad Hronom (1959–1979). V průběhu celé své architektonické kariéry působil na Akademii výtvarných umění a v jejím závěru zde jako docent vedl katedru architektury (1982–1988). Od roku 1976 pobíral plný invalidní důchod a architektuře se věnoval na soukromé bázi. Jeho dílo je mimořádně rozsáhlé a typologicky rozmanité. Jako spoluautor se podílel na projektech významných, především pražských budov.
Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518
