Architektura 1958-89: Žižkovský vysílač

Mezi dominanty hlavního města patří futuristicky působící vysílač na Žižkově. Zásluhu na tom má jeho neobvyklé architektonické řešení spojující funkčnost a eleganci. Ze všeho nejvíce připomíná raketu připravenou ke startu z odpalovací rampy. S výškou 216 metrů je nejvyšší stavbou v Praze. Projekt vznikl pod vedením architekta Václava Aulického v roce 1984. Věž byla navržena nejen jako ryze technická stavba, ale i jako rozhledna. Z vyhlídkových plošin ve výšce 93 metrů mohou návštěvníci pozorovat kromě Prahy i krajinný horizont až do vzdálenosti sta kilometrů od roku 1992.

Václav Aulický, televizní vysílač Praha-město v Praze na Žižkově, 1985–1992

Mahlerovy sady 1, Praha 3 – Žižkov

Vypracováním projektu vysílače Praha-město byl pověřen Václav Aulický. Na televizní věži určené k realizaci během osmé pětiletky (1986–1990) ale začal pracovat už koncem sedmdesátých let, kdy byla ve hře řada potenciálních stavenišť. Na základě kompromisů mezi zainteresovanými stranami se jejich počet postupně zúžil na oblast vnitřní Prahy, jako nejvhodnější místo pro stavbu nového vysílače byly nakonec vybrány Mahlerovy sady.

Vysílač, jehož projekt vznikal v letech 1981–1985, architekt zprvu koncipoval jako věž s jediným nosným dříkem rozličných profilů, s vyhlídkovými kabinami i bez nich. Každé ze dvou desítek možných řešení, lišících se také v pojetí provozní budovy, by ovšem mělo na siluetu města drtivý dopad. Aulický to samozřejmě nechtěl dopustit, a proto figuru věže přepracoval. Zrodila se tak její charakteristická „trojitá“ kompozice (tři nosné roury a stejný počet trojcípých kabin), z počátku ještě zpevněná ocelovými vzpruhami. Teprve potom se architekt pustil do procesu zušlechťování forem, jímž postupně prošly všechny partie věže. Zvlášť důležitá byla změna těžiště posunutím restaurační kabiny asi do poloviny výšky věže. Oproti předchozím verzím doznala změnu také celková kompozice, kterou Aulický nakonec založil na kontrastu asymetrických (různě vysoké nosné roury nestejného průměru) a symetrických prvků (stejně tvarované kabiny a podélná provozní budova). Jak kabiny, tak i provozní objekt navíc ztratily komplikované tvary včetně ostrých hran, které nahradily zaoblené proudnicové linie. Přitom právě tato zdánlivá maličkost je výsledkem ideální spolupráce mezi architektem a inženýrem statikem, díky které model finální studie v měřítku 1:100 obstál v testech v aerodynamickém tunelu.

Stavba žižkovského televizního vysílače, pro který navrhl Jiří Kozák ocelobetonovou spřaženou konstrukci, byla sice zahájena 24. října 1985, kdy byl v Mahlerových sadech položen základní kámen, fakticky ale věž začala růst až o rok později, po ukončení zemních prací. Konstrukce opatřená finálním polyuretanovým nátěrem stříbrné barvy byla dokončena během roku 1990 a věž zkolaudována v květnu 1991. Integrální součástí vysílače Praha-město byla od samého začátku také generální rekonstrukce jeho předchůdce, petřínské rozhledny, která se však podle Aulického projektu uskutečnila až v letech 2000–2002.

Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518