Architektura 1958-89: Hotel Jalta

Podle projektu architekta Antonína Tenzera byl v horní části Václavského náměstí, na místě proluky po vybombardovaném domě, postaven v letech 1954-1958 hotel Jalta. Řadí se k nejreprezentativnějším stavbám tehdejší smutné a rozporuplné doby. Kamenné průčelí obložené travertinem je bohatě, ale citlivě zdobeno plastickými ornamenty, skupinami karyatid i sochařskými doplňky. Do provozu byl hotel uveden 1. 6. 1958 a jeho kapacita činila 96 pokojů se 140 lůžky. V roce 1989 byl pod sklepem Jalty objeven dokonalý dvoupodlažní protiatomový kryt z železobetonu a z olověných plátů. Jalta se totiž měla v případě válečného konfliktu stát centrem štábu Varšavské smlouvy.

Antonín Tenzer, hotel Jalta v Praze, 1954–1958

Václavské náměstí 45, Praha 1 - Nové Město

Antonín Tenzer při své snad nejvýznamnější samostatné poválečné realizaci – hotelu Jalta na Václavském náměstí – využil svých znalostí a zkušeností z raného mládí a studia. V projektu Jalty totiž nenavrhoval „jen“ architekturu, ale celou stavbu. Vytvořil výtvarný celek, který zahrnoval mobiliář a veškeré zařízení od parket přes osvětlovací tělesa až po výběr výtvarných děl nebo, jak rád zmiňoval sám autor, až po návrh rohožky. Význam Jalty tkví v realizaci hotelu jako vysoce kvalitního Gesamtkunstwerku, vzniklého v době značně nepříznivé společensky, ekonomicky i politicky, ale i v respektování výjimečné lokality, kterou si Tenzer velmi silně uvědomoval.

Hotel zaplnil jednu ze tří proluk připomínajících bombardování v květnu roku 1945 na hlavním pražském náměstí a byl otevřen téměř shodně 
s československým pavilonem na Expo 1958 v Bruselu. Historie vzniku hotelu vykresluje tehdejší situaci: stavba měla zaplnit volnou parcelu co nejrychleji (znamenala především politický úkol), v průběhu prvních prací se změnila koncepce (Tenzer prosazoval ideu luxusního hotelu odpovídající významu místa oproti původně požadovanému hotelu nižší kategorie), architekt si musel vyvzdorovat použití mramoru, spišského travertinu či barevných kovů (tj. v poválečných poměrech zapovězených materiálů, navíc krátce po měnové reformě). A v neposlední řadě musel obhajovat před ideologickou komisí, proč je návrh fasády málo klasicistní.

Ačkoli je Jalta v českých dějinách architektury zažitá jako vynikající příklad socialistického realismu (sorely), nalezneme zde mnoho prvků, jimiž Tenzer vědomě navazoval na tradici, ale také pracoval s aktuálními podněty. Vysoký řád hlavní fasády tedy nemůžeme číst pouze jako umírněný odkaz na žádaný novoklasicismus (sovětského Ruska). Tenzer vnímal projekt mezinárodního hotelu na nejvýznamnějším náměstí Prahy jako stavbu, která má mít reprezentativní, monumentální charakter, ale rovněž musí respektovat budovu vyššího významu – tedy Národní muzeum.

Fasáda s klasickým tvaroslovím a neklasicky sudým počtem okenních os a dvěma vstupy vědomě navazuje na tzv. národní styl: sochařsky velmi plastickou, často červenobílou československou variantu art deca, architekturu svého dětství a generace svých učitelů. Diagonála, jež se propisuje od fasády po poslední uměleckořemeslný detail interiéru, fasádu opticky rozšiřuje, ale také vytváří tradiční křížkový motiv. Charakteristické je zpracování sochařské výzdoby fasády – čtveřice sousoší sice formálně odpovídá tehdejším požadavkům, ikonograficky je však nadčasová, postrádá tradiční atributy socialistického realismu.

Hotel zahrnoval tři trakty: vlastní stavbu hotelu
 s monumentálním průčelím směřujícím do náměstí, střední ovál s luxusním interiérem veřejnosti přístupné části a utilitární zadní trakt (dnes již neexistující) se zázemím pro chod hotelu a s prostory pro zaměstnance. Úpravy po revoluci 1989, střídání majitelů a zřízení kasina v dřívější suterénní vinárně vedly k odstranění nebo dokonce ztrátě řady uměleckých děl, například od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.
V přízemí oválné části bylo zaslepeno šestnáct oken
 s figurálními lepty Milady Trčkové, které zakrývaly pohled do vnitrobloku. V tomtéž prostoru se také
 za sádrokartonovou stěnou skrývá sedm metrů dlouhý keramický reliéf sochaře Václava Markupa.

Čerpáno z knihy Architektura 58–89
Koncepce publikace, editor, autor diskuzí: Vladimir 518