IV. Prahou po stopách Alfonse Muchy

Tuto trasu absolvujeme částečně pěšky a částečně tramvají: Muchova vila – škola U Studánky – Veletržní palác – Poštovní muzeum – Muchovo muzeum

Muchova vila

Vycházku zahájíte v Bubenči u tzv. Muchovy vily, která se náchází na adrese V Tišině 4. Projekt vily ve stylu neoklasicismu si Alfons Mucha objednal u architekta Bohumila Hybšmana, realizace pak proběhla mezi lety 1925 – 1928. Jedná se o dvoupodlažní budovu, přičemž přízemí a první patro sloužily k bydlení a ve druhém patře měl Mucha svůj ateliér. Krátce po okupaci a úmrtí Alfonse Muchy se do vily nastěhoval důstojník Wehrmachtu, který se velkou měrou zasloužil o to, aby v domě mohla nadále bydlet vdova po Alfonsi Muchovi, Marie Muchová, a také o to, že zde zůstala zachována sbírka Muchových děl. Po konci války se sem přistěhoval i syn Jiří s rodinou. V roce 1950 však byla vila znárodněna a její obyvatelé nuceně vystěhováni. Po roce 1990 byla rodině navrácena, pronajímána velvyslanectví Ghany a roku 2015 ji Jarmila Mucha Plocková prodala finančníkovi Pavlu Hubáčkovi. V současné době vila prochází celkovou rekonstrukcí.

Základní a mateřská škola U Studánky

Po krátkém přejezdu tramvají z Hradčanské do zastávky Kamenická se zastavíte u další z řady budov, které jsou neodmyslitelně spojené se životem a dílem Alfonse Muchy. Dnešní Fakultní základní škola PedF UK a mateřská škola U Studánky na adrese Umělecká 8 byla postavena na místě, kde kdysi stála studna, z níž se vodou zásoboval nedaleký poplužní dvůr, odtud poetický název U Studánky. Výstavba proběhla v letech 1901 – 1902 ve stylu neorenesance podle projektu městského inženýra J. Zlatníka. Obecná a měšťanská škola byla rozdělena na dívčí (severní část) a chlapeckou (jižní část).

V prostoru bývalé školní kaple byla uložena od roku 1926 plátna Slovanské epopeje. „Ku prozatímnímu uschování obrazů „Epopeje Slovanstva“ mistra Muchy přikázána bývalá exhortní síň v II. patře školy „U Studánky“ v Praze VII.“, (zdroj: Mucha Foundation, cit. Městská rada, 15. schůze, dne 16. dubna 1926, IN: Věstník hl. m. Prahy 19. dubna 1926). „…teď už mám zde vyjednané ateliér od obce, právě to zařizuji. Tam budu pracovat na dokončení a doplnění každého obrazu zvlášť. Bylo tedy nutno, aby se všech 20 pláten tam vešlo a dalo tak umístit, abych ke každému mohl. To se stane zařízením zavěšení na šínách, a na kladkách a posunováním.“ (zdroj: Mucha Foundation, cit. Alfons Mucha, Praha dopis švagrovi Janu Remundovi, Rosice, 13. května 1926). Právě ve škole U Studánky také Mucha své velkolepé dílo v roce 1928 dokončil.

Veletržní palác

Od školy se tentokrát pěšky vydáte ulicí Uměleckou k Veletržní a následně sejdete až k impozantní budově Veletržního paláce. Veletržní palác byl ve své době největší stavbou svého druhu na světě, v Praze první stavbou nového stylu – funkcionalismu. Za první republiky sloužil palác především pro potřeby veletržních expozic.

Pro Alfonse Muchu měl však Veletržní palác jiný hluboký význam: ve Velké dvoraně byl poprvé pražské veřejnosti představen dokončený cyklus Slovanské epopeje jako celek, tzn. všech 20 pláten; stalo se tak na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu. Expozice Slovanské epopeje byla pojata velkoryse, Velká dvorana byla proměněna v podzimní sad a kolem obrazů vznikly cestičky sypané pískem.

Původnímu účelu sloužil palác do r. 1949 s přestávkou za okupace, kdy se v jeho blízkosti nacházelo shromaždiště Židů před transportem do koncentračních táborů. Od r. 1951 sloužil palác jako administrativní budova několika podnikům zahraničního obchodu až do osudného 14. srpna 1974, kdy palác zcela vyhořel. Od roku 1995 zde sídlí Národní galerie Praha, která má ve svých sbírkách mj. portrét Josefiny Cranové coby Slavie, olej České srdce a řadu Muchových návrhů na plakáty.

Poštovní muzeum

Pro přejezd k dalšímu zastavení využijete tramvaj č. 6 do zastávky Dlouhá třída – cílem je totiž Poštovní muzeum. Alfons Mucha se proslavil nejen plakáty pro Sarah Bernhardt nebo Slovanskou epopejí, ale je znám i jako autor prvních československých známek. Tyto si lze prohlédnout právě v Poštovním muzeu, které bylo zřízeno krátce po vzniku ČSR, 18. 12. 1918. Památky z dějin poštovnictví měly dokládat svébytnost českého a slovenského národa. Zároveň, v ten samý den, byla vydána i první československá známka podle návrhu Alfonse Muchy, představující Hradčany. Nově ustanovená poštovní správa o návrh požádala 30. října s tím, že kvůli reprodukci výplatní známky, na které státu záleželo nejvíc, musel být návrh hotový do 24 hodin. „Jednoho dne po návštěvě Prahy nešel do své velké dílny, ale zasedl si k oknu v knihovně kde si črtal jakési komposice a na jedné z nich jsem uviděla v pozadí obrysy Hradčan. Na můj dotaz, co to robí, řekl mi: „To jsou takové nové nálepky pro Matici a musím si s nimi pospíšit, budou se hned tisknout v Unii.“ Zpozorovala jsem, že je radostně vzrušen, ale neptala jsem se víc. Nedivila jsem se, vždyť tak často kreslíval nálepky a plakáty pro naše národní spolky. Až když přišly první tiskové zkoušky dozvěděla jsem se, že to jsou naše první známky československé, kreslené ještě pod ochrannými perutěmi rakouského orla, který se dosud vznášel nad c. k. poštovními úřady, aby zakrátko byl nahrazen naším českým lvem.“ (zdroj Mucha Foudation).

Muchovo muzeum - to nejlepší na konec!

Delší procházkou po ulicích Revoluční a Na Příkopě pak dojdete do Panské ulice č. 7, kde se nachází Muchovo muzeum.

Muzeum představuje v sedmi tematicky řazených celcích kompletní Muchovo dílo. V první části nazvané dekorativní panó můžete sledovat, jak se formoval Muchův styl. V druhé části se seznámíte s plakáty vytvořenými v Paříži v 90. letech 19. století, mimo jiné pro Sarah Bernhardt. Třetí část se věnuje Muchovým dekorativním návrhům šperků, nábytku a jiných předmětů užitého umění. Čtvrté oddělení představuje plakátovou tvorbu pro české spolky, jako Sokol a jiné. Páté oddělení prezentuje Alfonse Muchu jako malíře. Ke zhlédnutí jsou zde především olejomalby, které zúročil v proslulé Slovanské epopeji. V šesté části jsou umístěny kresby a pastely a závěrečná sedmá část představuje umělcovo soukromí ve fotografiích a osobních předmětech.

Mapa trasy
 

1. Muchova vila (V Tišině 4)
2. škola U Studánky (Umělecká 8)
3. Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47)
4. Poštovní muzeum (Nové mlýny 2)
5. Muchovo muzeum (Panská 7)