Drobečková navigace
Zvonili jsme za Jaroslavu Smržovou
9. 11. 2023 v 15:00
Sokolka, dcera v koncentračním táboře Mauthausen popravených Jarmily a Jaroslava Smržových, kteří se zapojili do druhého odboje a pomáhali parašutistům, jež spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Jaroslava Smržová, provdaná Mokrá, byla do roku 1945 internovaná na pražské Jenerálce, ve Svatobořicích a v Plané nad Lužnicí.
* 9. listopadu 1930, Praha
† 14. února 2021, Praha
„Když jsem se po válce vracívala ze školy, přála jsem si, aby doma byli rodiče,“ říkala Jaroslava při rozhovorech. O rodiče přišla v necelých dvanácti letech, zároveň mohla patřit mezi nejmladší popravenou za spáchaný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Zatímco její rodiče byli dne 14. června 1942 zatčeni, vyslýcháni (nejprve ve vazbě v policejní věznici v Praze-Pankráci, poté byli převezeni a internováni do vazební věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně) a jejich cesta skončila spolu s 262 českými vlastenci – 135 ženami a 127 muži – na popravišti v koncentračním táboře Mauthausen dne 24. října, Jarmila během výslechů na gestapu na prosbu i radu maminky zapírala. A to tak přesvědčivě, že nebyla usvědčena. Přitom u její tety Emanuely Smržové, provdané Khodlové, Jozef Gabčík a Jan Kubiš přespávali a kolo, na kterém dne 27. května 1942 odjel Jan Kubiš po atentátu na Reinharda Heydricha z Libně, patřilo rodině Smržových. Jaroslava na něm často jezdila. Kubiš kolo nechal u prodejny Baťa a vyzvedla ho tehdy čtrnáctiletá Jindřiška Nováková. Jí se tento čin stal osudným a následně byla popravena v Mauthausenu.
Jarmilu spolu s o osm let mladším bratrem Vladimírem umístilo gestapo spolu s dalšími dětmi spolupracovníků skupiny Anthropoid a dalších parašutistických skupin na pražskou Jenerálku, poté do internačního tábora ve Svatobořicích. Svým způsobem patřili mezi „šťastné děti“, jelikož například děti rodičů z Lidic, Ležáků byli odvlečeni do vyhlazovacího tábora Chełmno a tam byly zavražděny. Jen hrstka z těchto dětí byla určena k převýchově a dána do německých rodin. Svatobořický internační tábor byl sice střežen četnictvem, ale měl všechny atributy koncentračního tábora, byl ohraničen čtyřmetrovým plotem se třemi vrstvami ostnatého drátu a strážními věžemi. Prostor byl kontrolován pomocí světlometů, a i zde docházelo k mučení. Pro osamocené děti byl tvrdou školou a děti stmelil. Ty starší se staraly o mladší.
Osvobození se oba sourozenci Smržovi dočkali v květnu 1945 v táboře v Plané nad Lužnicí. O výchovu Jaroslavy a Vladimíra se po válce zprvu starala Antonie Bejčková, i když poručnictví bylo soudně přiděleno JUDr. Rudolfu Holubovi, bratru Jarmily Smržové. Později byly děti rozděleny mezi babičky. O Jaroslavu pečovala Eleonora Holubová, o Vladimíra Anna Smržová. Jaroslava si vzdělání, které během válečných let v táboře promeškala, mohla doplnit. V září 1945 se Jaroslava vrátila do školy, přeskočila ke stejně starým žákům, ale zameškané učivo jí chybělo, proto musela opakovat první ročník obchodní akademie, kterou poté vystudovala. V roce 1948 se poprvé provdala za Karla Švece, podruhé si v roce 1953 vzala Jana Mokrého. Pracovala jako administrativní pracovnice například na ministerstvu spravedlnosti, v prezidentské kanceláři či na předsednictvu vlády.
Současně se vzpomínkou na Jaroslavu Smržovou, provdanou Mokrou, která téměř celý život mlčela o tom, že po atentátu hledané kolo patřilo jejich rodině, bychom si měli vzpomenout na všechny spolupracovníky parašutistů, na sourozence Smržovy a jejich rodiny, kteří patřili mezi první podporovatele parašutistů ze skupiny Anthropoid a všechny vlastence zastřelené dne 24. října 1942 v Mauthausenu.
Na textech medailonků se podílejí autoři:
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář; Mgr. Kryštof Zeman
Zdroj: Muzeum paměti XX. století