Drobečková navigace
Zvonili jsme za Jiřinu Štěpničkovou
3. 4. 2024 v 15:00
Divadelní a filmová herečka, zpěvačka.
*3. dubna 1912, Praha
† 5. září 1985, Praha
Jiřina Štěpničková pocházela z Prahy. S rodiči bydlela na Letenském náměstí, a právě sportovní prostředí Letné předurčilo její sportovní všestrannost, mimo jiné hrála skvěle tenis a lyžovala. Jiřina Štěpničková se již v útlém věku rozhodla pro studium konzervatoře, proti vůli otce, avšak s podporou své matky. V roce 1928 začínala v Osvobozeném divadle a od roku 1930 do roku 1936 působila v Národním divadle. Po šesti letech odešla do Divadla na Vinohradech, kde byla v angažmá až do roku 1951.
Ve 30. letech byla Štěpničková hvězdou první kategorie, hrála s Oldřichem Novým, Hugo Haasem i Vlastou Burianem. Do roku 1945 ztvárnila desítky divadelních a na třicet filmových rolí. Přesto se v době Protektorátu nenechala zlákat k německému filmu a s nacisty si během druhé světové války na rozdíl od jiných umělců nezadala.
Poválečné poměry přesto Jiřině Štěpničkové nepřály, náhle zapadala do nevítané škatulky takzvané buržoazní filmové hvězdy. V roce 1946 podnikla studijní cestu do londýnských divadel. V té době již čekala svého syna Jiřího (později uznávaného herce), který se narodil během dalšího pobytu Štěpničkové v Londýně v dubnu 1947. Začátkem roku 1948 vyšel v časopise Divadelní zápisník desetistránkový článek Dojmy z divadelní Anglie, který o svém pobytu napsala.
V roce 1949 rozběhla komunistická tajná policie naplno akci, kterou nazývala „Generální prevence“. Cílem komunistického režimu bylo vypořádat se prostřednictvím exemplárních trestů s případnými oponenty, zastrašit společnost a odradit ji od jakékoli formy protestu. Mezi oběti této akce patřili mimo jiné Milada Horáková, církevní představitelé a dvě početné skupiny skautů. Za kulturu byla do „hlavní role“ vybrána právě Jiřina Štěpničková. Do role odstrašujícího případu „vlastizrádce“.
Státní bezpečnost zinscenovala na základě podvrženého zvacího dopisu od režiséra Františka Čápa léčku, do které byla Jiřina Štěpničková chycena 22. října 1951, když se spolu se svým synem pokusila překročit státní hranice do Německa. Byla zatčena a obviněna.
Soudní proces byl silně medializovaný a trval dva dny, od 2. do 3. prosince 1952. Součástí obžaloby byl i záznam sepsaný státní prokurátorkou Matušínskou 2. listopadu 1952 a podepsaný dvěma divadelními armádními důstojníky toho času již transformovaného Divadla na Vinohradech v Divadlo Čs. armády. Stojí v něm, že „Štěpničková se na zdejším pracovišti projevila jako herečka starého typu, sobecká primadona, která neměla dobrý poměr ke kolektivu...“. Byl také svolán takzvaný aktiv všech zaměstnanců divadla, kteří měli čin Štěpničkové veřejně odsoudit. Herečka Vlasta Chramostová ve své autobiografii z roku 1999 popisuje petici, ve které údajně žádalo několik kolegyň z divadla pro Štěpničkovou trest smrti.
Jiřina Štěpničková byla odsouzena za vlastizradu na 15 let. Navzdory několika žádostem o milost, které průběžně podávala její sestra Marie Loyková a někteří herečtí kolegové, byla podmínečně propuštěna až v roce 1960, po téměř deseti letech. Ve vězení Štěpničková strávila nejproduktivnější léta svého života i kariéry. V roce 1961 se s podlomeným zdravím vrátila k příležitostnému natáčení pro film a TV. Po peripetiích a těžkostech získala angažmá v Městském divadle v Kladně, později v Realistickém divadle v Praze, ve kterém hrála až do své smrti v roce 1985. Původně byla pochována na Olšanských hřbitovech, ale od podzimu 2022 je možné poklonit se její památce na vyšehradském Slavínu.
Autorka: Mgr. Hana Zdražilová, MSc
Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Kryštof Zeman, PhDr. Petr Blažek, Ph.D., Mgr. Teresa Urbář, PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Vít Fojtek, Ph.D., MgA. Veronika Bendová.