Drobečková navigace
Zvonili jsme za Jiřinu Zábranovou
18. 4. 2024 v 15:00
učitelka, politička Československé strany národně socialistické, knihovnice, autorka knihy Ohlédnutí, maminka básníka Jana Zábrany
* 18. dubna 1903, Budíkov (okres Pelhřimov)
† 24. května 1974
Jiřina Píchová se narodila dne 18. dubna 1903 do rodiny řídícího učitele na dvojtřídce Františka Píchy a jeho manželky Emilie Píchové, rozené Kotysové. Neměla žádné sourozence. V roce 1913 začala studovat na měšťanské škole v Humpolci. Poté byla přijata do německé přípravné školy v klášteře v Kutné Hoře. Od září 1918 nastoupila na soukromý učitelský ústav řádu sv. Voršily v Kutné Hoře. Od září 1922 postupně učila na několika školách, na obecné škole v Herálci, v trojtřídní obecné škole v Čejově, na měšťanské škole v Herálci, na obecné škole ve Větrném Jeníkově a na škole v Budíkově, kde předtím vyučoval její otec. V roce 1921 se seznámila s odborným učitelem Emanuelem Zábranou. V roce 1930 si Emanuela Zábranu vzala a vystoupila z církve. V roce 1931 porodila syna Jana. Ten se později stal významným básníkem, prozaikem a překladatelem. Zájem o věci veřejné ji přivedl až do vrcholné politiky. Od roku 1933 do konce roku 1939 Jiřina Zábranová učila na měšťanské škole v Humpolci.
Od roku 1936 byla jednatelkou komise Československé strany národně socialistické v Humpolci. Díky tomu se poznala s Miladou Horákovou. Zábranová se také angažovala v Ženské národní radě, kterou založila Františka Plamínková.
Během válečných let byla Jiřina Zábranová ze státní služby propuštěna, svou energii věnovala nejen své rodině, ale také zvelebování města Humpolec. Prosadila například postavení družstevní prádelny a přispěla ke zkvalitnění městské knihovny. Taktéž pracovala v Ochraně matek a dětí, v Červeném kříži a u Dobrovolných sester. Dne 9. dubna 1945 zatklo jejího manžela Emanuela Zábranu Geheime Staatspolizei. Vězněn byl v Táboře a propuštěn byl 5. května 1945.
Po okupaci byla Jiřina Zábranová zvolena předsedkyní komise národně soc. žen v Humpolci a od 1. září 1945 byla přijata jako výpomocná učitelka na gymnáziu. Dne 28. října 1945 byla ustanovena ministrem školství okresní knihovnickou inspektorkou v Humpolci. Tomuto povolání se ovšem kvůli častým výjezdům nemohla věnovat, proto se jako odborná učitelka vrátila na měšťanskou školu v Humpolci. Zde vyučovala až do února roku 1948, kdy byla propuštěna a v říjnu penzionována. Za stranu národních socialistů působila v Zemském národním výboru, kde pracovala ve školské a kulturní komisi. Po 25. únoru 1948 práci ztratil i její manžel, který byl od roku 1945 předsedou Československé strany národně socialistické v Humpolci. Emanuel Zábrana se poté živil jako kreslič v Březové u Karlových Varů v národním podniku EPIAG.
Jiřina Zábranová byla začátkem listopadu 1949 zatčena a spolu s dalšími členy Československé strany národně socialistické odsouzena v rámci vykonstruovaného politického procesu, jenž navazoval na monstrproces s Miladou Horákovou a spol. Ve vězení byl i Jiřinin manžel Emanuel. Na svobodě zůstal pouze jejich syn Jan. Jiřina Zábranová byla v letech 1949 až 1960 vězněna na několika místech tehdejšího Československa, prošla vyšetřovnou v Bartolomějské ulici (únor 1950), pražskou vazební věznicí na Pankráci, vězněna byla v roce 1950 i v Jihlavě a v Rakovníku. Koncem března 1952 ji zařadili do prvního transportu politických žen směřujícího do státního vězeňského ústavu v Pardubicích. Dlouhé věznění mělo vliv na její zdravotní stav, v září roku 1953 Jiřina prodělala zánět ledvin. Její manžel Emanuel Zábrana byl zatčen na podzim 1951 a propuštěn byl v květnu 1960. Jiřina Zábranová byla propuštěna též na amnestii v květnu 1960. Do Humpolce se vrátit nemohla, proto bydlela v nuzných podmínkách v Praze a denně se potýkali s ústrky tehdejšího režimu, například manželé marně žádali o důchodový příspěvek. Ve druhé polovině 60. a na počátku 70. let napsala Jiřina Zábranová knihu vzpomínek s názvem Ohlédnutí. Její obsah s obtížemi po mozkové příhodě zaznamenávala do poznámkových bloků, postupně znaky připomínajícími dětské kresby, než se jí vrátila řeč a naučila se znovu psát. V roce 1965 Jiřina Zábranová odešla do invalidního důchodu. Zemřela ve svých 71 letech dne 24. května 1974 na plicní embolii.
Autorka: Mgr. Teresa Urbář
Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Kryštof Zeman, PhDr. Petr Blažek, Ph.D., Mgr. Hana Zdražilová, MSc., PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Vít Fojtek, Ph.D., MgA. Veronika Bendová.