Drobečková navigace
Zvonili jsme za Josefa Čapka
23. 3. 2024 v 15:00
Výtvarník a spisovatel Josef Čapek patří k zásadním osobnostem českého moderního avantgardního umění. Jeho široký záběr sahal od výtvarného umění, literatury až k divadelní tvorbě a scénografii. Byl malířem, knižním grafikem, ale tvořil i originální grafické listy. Též proslul jako ilustrátor, dramatik, básník, žurnalista, autor knih pro děti a v neposlední řadě i výtvarný kritik a umělecký teoretik, který ovlivnil celou generaci intelektuálů.
* 23. března 1887, Hronov
† duben 1945, koncentrační tábor Bergen-Belsen
Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy v Hronově. Do tří let žil v lázeňském domě v Malých Svatoňovicích u Trutnova spolu se starší sestrou Helenou a mladším bratrem Karlem. V roce 1890 se rodina přestěhovala do Úpice, kde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Po absolvování tkalcovské školy ve Vrchlabí v roce 1903, pracoval rok jako dělník v úpické továrně. Od podzimu 1904 začal žít trvale v Praze. V roce 1905 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu a zde se také v roce 1910 seznámil se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou. Své výtvarné nadání Josef Čapek zdokonalil během pobytu v Paříži. Následně cestoval i se svým bratrem po Evropě. V roce 1911 se vrátili do Prahy a zde založili výtvarný spolek Skupina výtvarných umělců, jehož členy byli kupříkladu Emil Filla, Otakar Kubín, Otto Gutfreund či Josef Gočár. Spolu se svým bratrem Karlem napsal řadu povídek (např. Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a tři divadelní hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel).
Po secesních začátcích se stal výraznou osobností kubistické avantgardy, jejíž principy přetvořil v osobitý styl. Následně byl členem skupin Tvrdošíjní a Umělecká beseda. Hlavním zdrojem obživy Josefa Čapka bylo jeho redaktorské místo v Národních listech a Lidových novinách. Jeho literární dílo obsahuje řadu žánrů a vrcholí texty z koncentračních táborů. Oblíbenou u kritiků i čtenářů se stala jeho balada Stín kapradiny, jež získala v roce 1931 Státní cenu za literaturu. Do srdcí dětí se zapsal knížkou Povídání o pejskovi a kočičce z roku 1929, již věnoval své dceři Alence. Posmrtně vyšly jeho sbírka básní z koncentračních táborů a kniha Psáno do mraků.
Čapkův celoživotní humanistický postoj a z něho vycházející reakce na nastupující nacismus, se mu staly osudnými. Publikoval kresby z cyklu Ve stínu fašismu a jednoznačně se postavil proti ambicím Adolfa Hitlera. Po vypuknutí 2. světové války, 1. září 1939, byl zatčen gestapem v rámci akce Albrecht I. Uvězněny byly i další výrazné osobnosti českého národa, například Emil Filla, Ferdinand Peroutka, Petr Zenkl, Antonín Hampl a mnozí další. Brzy po zatčení byl Josef Čapek převezen do koncentračního tábora v Dachau. Následně umístěn do tábora Buchenwald, kde strávil více než dva roky. Zde byl nucen pro nacisty pracovat – kreslil rodokmeny členů SS. Čapek ale nechtěl svým věznitelům sloužit, a tak zdobil rodokmeny slovanskými symboly, které se dozorcům paradoxně líbily. Od 26. června 1942 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde opět pracoval v malířské dílně. I v tomto pekelném místě se dokázal dostat k psaní poezie a také namaloval dva olejové obrazy, které zachránil jeho přítel, učitel Josef Dobeš. 25. února 1945 byl přemístěn do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde následně vypukla tyfová epidemie. Během Čapkova pobytu v koncentračních táborech za ním neochvějně stála jeho žena Jarmila. Ze všech sil se ho snažila zachránit. Dokonce oslovila prezidenta Emila Háchu, ale jeho přímluva neměla žádný efekt. Další, komu Jarmila psala, byl říšský ministr propagandy Joseph Goebbels. Ale ani zde se nedočkala kladné reakce. Osudným se stal pro Čapka koncentrační tábora Bergen-Belsen. Naživu byl naposledy spatřen pravděpodobně 4. dubna, podle jiných zpráv 13. dubna. Zřejmě podlehl tyfové epidemii. Jeho tělo se však nikdy nenašlo a je již nereálné najít další informace o jeho smrti. V červnu 1945 doprovázel Rudolf Margolius Jarmilu Čapkovou do Bergen-Belsenu s cílem najít jejího manžela. Později vzpomínala, že byl údajně naposledy spatřen po osvobození tábora, ale další informace o úmrtí Josefa Čapka nebyly nikdy objeveny. Symbolický hrob Josefa Čapka se nachází na Vyšehradském Slavíně v Praze. Jeho dílo a jeho život byly vždy jasné a průzračné, jak na něj vzpomíná přítel Adolf Hoffmeister: „V jeho díle nebylo nic nesrozumitelného, nic nepravdivého.“ Životní pouť Josefa Čapka je svědectvím hledání moderního umělce, ale také lidským postojem člověka hlásícího se k Masarykově demokratické tradici, svědectvím odvahy a pravdy.
Autor: PhDr. Jan Samohýl, Ph.D.
Na textech medailonků se dále podílejí autoři:
Mgr. Kryštof Zeman, PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Vít Fojtek, Ph.D., MgA. Veronika Bendová; PhDr. Petr Blažek, Ph.D., Mgr. Hana Zdražilová, MSc., Mgr. Teresa Urbář