Drobečková navigace
Zvonili jsme za Josefa Hasila
15. 11. 2023 v 15:00
Legendární převaděč, agent CIC, jeden z králů Šumavy. Zásadní osobnost protikomunistického odboje.
* 8. února 1924, Zábrdí
† 15. listopadu 2019, Chicago
Josef Hasil se narodil 8. února 1924 v malé obci Zábrdí na Prachaticku. Byl druhým nejmladším z celkem osmi sourozenců. Děti vychovávala pouze matka Rozálie, otec-alkoholik od rodiny brzy odešel. Mamince, na níž děti vzpomínaly jako na anděla, musel Pepík se sourozenci vypomáhat s živobytím. Pásli dobytek, husy a pracovali u šumavských statkářů. Josef se přitom stihl vyučit bednářem.
Během nacistické okupace byl nucen nastoupit na práci pro Hitlerovu třetí říši do bavorského města Pasov. V březnu 1945 se mu podařilo dostat se zpátky do Čech, kde se po zbytek 2. světové války skrýval v jeskyni a pomáhal v pozici spojky partyzánské skupině Šumava II. Společně s bratrem také odzbrojovali německé vojáky. Po válce s partyzánským osvědčením v kapse nastoupil k nově vzniklému Sboru národní bezpečnosti. Vypracoval se do hodnosti strážmistra. Těsně před únorovým komunistickým pučem, v lednu 1948, byl přidělen k pohraničnímu útvaru Zvonková. Zde měl za úkol hlídat hranice na česko-německo-rakouském trojmezí. Po únorových událostech začal lidi pouštět přes hranice na Západ, o vládnoucím režimu si už v té době nedělal vůbec žádné iluze. Posléze se rozhodl, že je začne sám převádět.
Hned první přechod pro něj skončil tragicky. Došlo k němu v říjnu 1948, kdy se spolu se svým kolegou Zdeňkem Vyletou rozhodli, že dovedou do svobodného světa manžele Fořtovy a Annu Bezecnou. Uprchlíky dokázali převést do Německa, ale na zpáteční cestě, znaveni terénem zasněžené Šumavy, začali bloudit. Narazili na člena německé finanční stráže, s nímž dobrovolně odešel Vyleta (později byl vydán zpátky do Československa). Hasil měl v úmyslu vrátit se zpátky za svou snoubenkou Marii Vávrovou, která se nacházela v požehnaném stavu. Strážník, už ozbrojený, zaútočil na 158 centimetrů vysokého Hasila, který ho však dokázal přemoci. Z posledních sil se Josef dostal do Čech, kde v pohraniční chalupě usnul zmožen únavou. „Dobrý“ chalupník ho neváhal udat a pro spícího Hasila si přijela jednotka SNB. Po výslechové anabázi byl Hasil odsouzen 2. února roku 1949 za „úklady proti republice“ k devíti letům odnětí svobody, na čemž se podílel prokurátor Karel Vaš, jenž poslal na smrt generála Heliodora Píku. Vězněn byl v Plzni na Borech a v Dolním Jiřetíně, kde pracoval v nedalekých uhelných dolech.
Se spoluvězněm Antonínem Vítkem se mu 9. května 1949 podařilo utéci a za pomoci přátel se dostali do Západního Německa. Zde si ho vyhlédla zpravodajská služba Spojených států CIC, pro kterou začal pracovat jako agent. Za úkol měl převádění lidí přes hranice, budování špionážní sítě v Československu či získávání a předávání informací. Spadal pod zpravodajskou skupinu plukovníka Jaroslava Kašpara, v Československu kooperoval s odbojovou skupinou Třetí osvobozovací boj. Stal se legendou: na Západ převedl okolo dvaceti lidí, přes hranice pronikal v sofistikovaných převlecích (jednou prý i v dámských šatech), těžil ze skvělé znalosti šumavského terénu, výborné kondice i z toho, že měl nastudované chování pohraničníků. Odvahu mu dodávala i jeho víra; před každou cestou se modlil k Panně Marii. Samotná Státní bezpečnost ho nazvala Králem Šumavy.
Když už StB nemohla polapit Josefa Hasila, „zahojila“ se alespoň na jeho rodině. Ti, kteří neutekli na Západ, byli mučeni a věznění zločinným režimem, a to včetně Hasilovy maminky. Stejně tak i jeho nejbližší spolupracovníci. Dramatická přestřelka v lesích u Soumarského mostu ze 7. prosince 1949 při převodu skupinky lidí, která skončila smrtí příslušníka SNB a zraněním dalšího, přiložila další polínko do planoucího krbu nenávisti represivního aparátu KSČ vůči Hasilovi. Do služeb CIC vstoupil i Josefův bratr Bohumil, který byl 13. září 1950 při společné akci s bratrem rozstřílen československými pohraničníky. Hasil se také, bohužel neúspěšně, pokusil dostat přes hranice svou partnerku Marii s malým synem Pepíčkem.
V roce 1953, kdy po dobudování železné opony (systém „ochrany“ státních hranic) byla de facto znemožněna další převaděčská činnost, se Hasil rozhodl zamířit do Chicaga. Zde si vzal Elišku Pokornou a desítky let pracoval pro automobilku General Motors. Po sametové revoluci se rád vracel do Čech, především na milovanou Šumavu, ale žít zůstal ve Spojených státech. Po předlouhých čtyřiceti letech se mohl setkat se svým synem Josefem. V roce 2001 převzal z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za hrdinství. Zemřel v Chicagu 15. listopadu 2019 v požehnaném věku devadesáti pěti let.
Na textech medailonků se podílejí autoři:
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář; Mgr. Kryštof Zeman
Zdroj: Muzeum paměti XX. století