Drobečková navigace
Zvonili jsme za Karla Čapka
25. 12. 2023 v 15:00
Český spisovatel, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf
* 9. ledna 1890, Malé Svatoňovice
† 25. prosince 1938, Praha
Alespoň některá díla spisovatele a novináře Karla Čapka dokáže vyjmenovat snad téměř každý. Méně známá je však informace, že byl v letech 1932–1938 sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za mír. Jeho tvorba je v tomto ohledu proto výjimečná. V době, kdy žil, probíhala hospodářská krize, vzrůstal nacionalismus, nejen nacistické Německo hledalo zdroje vhodné k financování války a tato neklidná doba rozhořela nenávist z Evropy do celého světa. Ta postupně vyústila ve druhou světovou válku i šoa.
Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře Antonína Čapka. Jeho maminka Božena Čapková (rozená Novotná) se věnovala sběru slovesného folkloru. Karel měl o čtyři roky starší sestru Helenu (provdanou Koželuhovou, později Palivcovou) a o tři roky staršího bratra Josefa. Rodina Čapkových se z Malých Svatoňovic přestěhovala do podkrkonošského města Úpice. Karel Čapek tam začal navštěvovat gymnázium v Hradci Králové. Tam se zapojil do tajného studentského debatního spolku a podílel se na vydávání časopisu Obzor. Tato činnost byla nepřijatelná pro tehdejší rakousko-uherské úřady a byla mu doporučena změna školy. Rodina rozhodla, že Karel přestoupí na První české gymnázium do Brna, protože zde byla provdána jeho starší sestra Helena za významného brněnského advokáta Karla Koželuha. Roku 1915 Karel ukončil studium estetiky a filozofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát získal za disertační práci o pragmatismu. V letech 1910–1911 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Berlíně a v Paříži.
Od svých 21 let Karel trpěl Bechtěrevovou nemocí, tedy chronickým zánětlivým onemocněním zejména páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel bojovat v první světové válce, ale i přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn a projevilo se to na jeho tvorbě.
Po ukončení studia v roce 1917 krátce působil jako učitel a knihovník u Prokopa Lažanského na západočeském zámku Chyše. Záhy jej ovšem zlákala novinařina. Jeho bratr Josef se stal malířem, grafikem, knižním ilustrátorem a také spisovatelem. Karel s Josefem spolu úzce spolupracovali. V roce 1917 bratři získali místo v redakci Národních listů (1917–1921) a paralelně v humoristickém časopisu Nebojsa (1918–1920). V roce 1921 došlo k vyloučení Josefa z Národních listů, Karel na protest odešel také, vadilo mu politické směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. Od dubna 1921 spolu bratři nastoupili do redakce Lidových novin a specializovali se na lyrizující prózu. Společně napsali své povídkové prvotiny Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) a Krakonošovu zahradu (1918). K prvním Karlovým samostatně vydaným povídkám patřila Boží muka (1917). Spolu s bratrem Josefem vznikla komedie o iluzi mládí Loupežník (1920) a groteskní hra Ze života hmyzu (1921). Od počátku 20. let se začal Karel Čapek prosazovat i jako dramatik. Úspěch jeho prvních dramat jej přivedl na pozici dramaturga a režiséra do Vinohradského divadla (1921–1923). Zde měla premiéru například divadelní hra Věc Makropulos (1922), v níž se Čapek zabýval otázkou nesmrtelnosti a práva člověka prodlužovat si uměle život. Otázku svobody lidského jednání a smyslu existence řešil soubor osmi povídkových próz Trapné povídky (1921). Následovala próza Továrna na absolutno (1922). O dva roky později byl vydán utopický román Krakatit (1924), ve kterém varoval před vynálezy a novými myšlenkami, které se již nebudou týkat pouze jednotlivců, ale celého lidstva. V něm nabádal k tomu, aby nedošlo ke zneužití moderní techniky proti lidstvu. Zároveň upozorňoval na palčivé problémy soudobé společnosti.
Vrcholná Čapkova literární díla pocházela ze 30. let, jednalo se o trilogii Hordubal (1933), Povětroň (1934) a Obyčejný život (1933). V nich opět pátral po pravdě lidského života a aspektech mravní a sociální společnosti. Mravní selhání jedince se pokusil najít v románu Život a dílo skladatele Foltýna (1939). Ten však zůstal nedokončen. Román o lidské statečnosti, solidaritě a humanismu z hornického prostředí představovala První parta (1937). V ní Čapek poukazoval na to, že je možné se zkáze postavit. Čapek hodně cestoval po Evropě a ze svých cest psal reportáže. V roce 1925 se stal prvním předsedou československého Penklubu. Čtenářsky velmi úspěšné byly v Lidových novinách vycházející Čapkovy cestopisné prózy, které vyšly knižně v pořadí Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1936).
Skeptickým varováním před možnými společenskými důsledky nekontrolovaného vývoje vědy byl charakterizován fejetonní román s utopickým námětem Válka s mloky (1936). Mloky Čapek myslel tvory zbavené lidských vlastností, společensky nezodpovědné, průměrné a zmechanizované. Jednalo se o alegorii fašismu a diktátorského vedení státu. Čapek byl autorem celé řady dramat s obdobnými tématy, k nim patřil i román R. U. R. (1920), v němž řešil konflikt ideálů demokracie a diktatury, jakožto i konflikt jedince a společnosti. Čapek zde poprvé použil slova robot. Bílá nemoc (1937) vyprávěla příběh o doktoru Galénovi, který objevil lék proti bílé nemoci. Galén odmítl léčit všechny osoby, které ohrožovaly mír. Bílou nemocí byl obrazně myšlen přízrak fašismu. Proslulé je také drama Matka (1938), ve kterém Čapek řešil dilema matky, která postupně přijde o manžela a své čtyři syny. Řada jeho děl byla zfilmována či podle nich byly natočeny televizní inscenace. Dětmi (i dospělými) je nezapomenutelná Dášeňka čili život štěněte (1933) a Měl jsem psa a kočku (1939). Čapek byl i překladatelem, věnoval se překladům z francouzštiny, zde vynikala Francouzská poezie nové doby (1920).
Karel Čapek měl názorově blízko k prezidentu T. G. Masarykovi. Hovory s T. G. Masarykem (1928 ̶ 1935) pomáhaly vytvořit široce přijímaný obraz osobnosti prvního československého prezidenta. První dva svazky se soustředily na Masarykovu biografii, třetí podával výklad o jeho filozofických, náboženských a politických názorech.
Dne 26. srpna 1935 se Karel Čapek oženil se svou dlouholetou přítelkyní, herečkou Olgou Scheinpflugovou (1902–1968).
Karel Čapek zemřel 25. prosince 1938 na zánět ledvin i zápal plic. Dotýkaly se jej rovněž i hrubé útoky směřované na jeho osobu i dopad tragických událostí v době Mnichova a ztráty části Československa bez boje. Zemřel necelé tři měsíce před vznikem Protektorátu Čechy a Morava, tedy několik měsíců před jeho plánovaným zatčením. Jeho smrt na Boží hod vánoční symbolizovala i konec demokracie první republiky. Ze sourozenců Čapkových se pouze Helena (1886–1961) dožila konce druhé světové války a proslavila se jako autorka vzpomínkových knih o svých bratrech Karlovi a Josefovi. Josefa útrapy druhé světové války dostihly naplno. Byl zadržen v rámci preventivní akce Albrecht der Erste dne 1. září 1939 v Želivi u Humpolce a již 9. září byl převezen do koncentračního tábora Dachau. Odtud byl přesunut dne 26. září do koncentračního tábora Buchenwald, dne 26. června 1942 do koncentračního tábora Sachsenhausen a dne 25. února 1945 byl poslán do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu. Tam vypukla tyfová epidemie a Josef zemřel krátce před osvobozením tábora.
Na textech medailonků se podílejí autoři:
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář; Mgr. Kryštof Zeman
Zdroj: Muzeum paměti XX. století