Drobečková navigace
Zvonili jsme za Karla Hašlera
22. 12. 2023 v 15:00
Písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér
* 31. října 1879, Praha
† 22. prosince 1941, Mauthausen
V koncentračním táboře Mauthausen vyhasly životy mnoha československých vlastenců z řad naší inteligence. Patřil k nim i Karel Hašler, oblíbený lidový umělec, který svými písněmi dával najevo své vlastenecké a za Protektorátu Čechy a Morava i protiněmecké postoje. Činil tak přes opakovaná varování a přísný zákaz, stejně jako dříve zpíval písně zaměřené proti bolševikům a komunismu. Šlágr Ta naše písnička česká se za nacistické okupace stal druhou českou hymnou, proslavila se i píseň Hoši od gestapa, kterou zpíval na melodii písně Hoši od Zborova.
Hašler se narodil v pražské čtvrti Zlíchov v dělnické rodině jako druhý potomek koláře Antonína Hašlera a jeho manželky Marie, rozené Hušpauerové. Oba jeho rodiče pracovali ve smíchovských sklárnách. Karel se vyučil rukavičkářem, ale řemeslu se nevěnoval. Oslovilo jej divadlo. Jako ochotník začal hrát divadlo v rodné Praze, nejprve v ochotnickém divadle ve zlíchovském Všeodborovém spolku dělnickém a později v divadelním spolku Radoslav v pražské Myslíkově ulici. Od roku 1897 se profesionalizoval, zprvu hrál s kočovnou divadelní vlasteneckou společností Václava Choděry, následně v divadelní společnosti Adolfa Dobrovolného (1898–1900). S tímto hercem a režisérem jej pojilo přátelství a několikrát se kariérně setkali, buď jako kolegové, nebo z pozice nadřízeného a zaměstnance. Mezi lety 1900 ̶ 1902 Hašler hrál v Národním divadle v Brně. Odtud se nakrátko vrátil do divadelní společnosti Adolfa Dobrovolného, ale ještě v témže roce se stal členem Slovinského zemského divadla v Lublani (1902 ̶ 1903), kde účinkoval v činohře i opeře. Po návratu v roce 1903 Hašlerovi nabídl angažmá v činohře režisér Národního divadla v Praze Jaroslav Kvapil. Pod jeho vedením Hašler během dvanácti let ztvárnil řadu nezapomenutelných rolí, mezi jinými Chlestakova v Revizorovi či ústřední roli ve hře Radúz a Mahulena. Jeho hereckou kariéru ukončilo v roce 1916 zmeškané představení.
Dne 21. března 1908 Karel Hašler uzavřel v Praze na Staroměstské radnici civilní sňatek se Zdenkou Frimlovou, sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla. Brzy po svatbě se jim narodil první syn Karel. Druhý syn Zdeněk Miloš se stal filmovým hercem a režisérem. Oba později emigrovali do Spojených států amerických, jeden v roce 1948, druhý v roce 1968 (SRN, USA). Manželství Hašlerovým ale kvůli Hašlerovu bohémskému stylu života a jeho populárnosti skřípalo. Od třicátých let žili manželé odděleně.
Již za svého působení v Národním divadle se Hašler proslavil jako kabaretiér a písničkář, své písně začal skládat pod vlivem svého švagra Rudolfa Frimla ještě před první světovou válkou. Po nuceném odchodu z divadla se jim již věnoval naplno. Byl ředitelem Rokoka, hrál v karlínském divadle Varieté, ve svém Cabaretu Lucerna a krátce i v Divadle na Vinohradech. Měl své pořady v rozhlase a pro své šlágry si založil vlastní vydavatelství. Psal operetní libreta, publikoval fejetony a satirické básně v časopisech. Ve své době byl znám jako bavič, ale i buřič a provokatér v jedné osobě. Jeho poutavé melodie protkané texty o lásce k milované Praze, ale také vtipnými až satirickými pasážemi na úkor tehdejších politiků, se rychle staly velmi populárními. Hašlerovy staropražské písničky jsou známé dodnes. K těm nejzpívanějším patří Strahováček, Po starých zámeckých schodech, My jsme ti Pražáci či Pětatřicátníci, Kampak na nás, bolševici, Dopis ze zákopů nebo Čí je Praha? Naše!
Značný úspěch Hašlerovi přinesl film, vytvořil přes dvacet rolí. Nejznámější je autobiografický film režiséra Svatopluka Innemanna Písničkář z roku 1932, z něhož pochází Ta naše písnička česká. K filmům psal scénáře, režíroval je, hrál v nich a také v nich opět nechával zaznít své písně. Známý je také jeho podíl na slavném filmu režiséra Martina Friče Jánošík z roku 1935, který se jako jediný prvorepublikový film podařilo úspěšně prodat do všech velkých evropských i mimoevropských států. Z doby němého filmu patřilo k nejznámějším Hašlerovo ztvárnění doktora Uhra v první filmové adaptaci románu a divadelní hry Josefa Haise Týneckého Batalion a varhaník ve Fričově Varhaníku u Svatého Víta. S nástupem zvukového filmu se Hašler zaměřil na tvorbu filmové hudby. Hned první český zvukový film Tonka Šibenice (1930) byl uveden dvěma jeho písničkami: Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. V následujících letech ztvárnil role ve filmech: Za ranních červánků (1934), Ať žije nebožtík (1935) s Hugo Haasem, Pantáta Bezoušek (1941) nebo Roztomilý člověk (1941) s Oldřichem Novým, Ladislavem Peškem a Natašou Gollovou.
Svými texty ale rád provokoval, a to se mu stalo osudným. Výmluvný je text písně "Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte, vy se odtud domů nikdy nevrátíte. Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky, budou pro vás plakat otcové i matky. Zůstanete tady jako bídné trety, budou pro vás plakat Gertudy i Grety…" Není divu, že byl na začátku roku 1941 poprvé zatčen gestapem a vyslýchán v Petschkově paláci. Tehdy byl ještě propuštěn, ale dne 2. září 1941 byl přímo během natáčení filmu Městečko na dlani, kde pracoval jako umělecký poradce, zatčen znovu. Po druhé světové válce se řešilo, zda se tak stalo na základě udání, v této věci byl vyšetřován režisér tohoto filmu Václav Binovec. Jeho vina se ale nikdy s naprostou jistotou nepotvrdila. Hašler byl nejprve vězněn na Pankráci a poté v Drážďanech. Dne 17. října 1941 byl deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Z počátku byl umístěn do punčochárny, později jej nacisté poslali do kamenolomu, odkud vynášeli vězni půlmetrákové kvádry po tzv. schodech smrti. V polovině listopadu ho v táboře zbil příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Zanedlouho se projevily první příznaky flegmóny. Nakažen byl i úplavicí. Dne 21. prosince byl Karel Hašler odveden na trestný blok, kde se musel svléct do naha a poté na něj byla puštěna ledová voda ze sprch. Hned druhý den Karel Hašler zemřel. Symbolický hrob Karla Hašlera je v rodinné hrobce na Hlubočepském hřbitově, kde je pohřbena jeho matka. Podle Karla Hašlera byly pojmenovány bylinné bonbony "Hašlerky".
Na textech medailonků se podílejí autoři:
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář; Mgr. Kryštof Zeman
Zdroj: Muzeum paměti XX. století