Drobečková navigace
Zvoníme za Žofii Langrovou
10. 5. 2024 v 15:00
Boromejka, ředitelka školy Křížovka, představená Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, amatérská fotografka
* 1. prosince 1896, ve Slatina u Brna
† 10. května 1979, Hradiště u Znojma
Matka Bohumila pocházela ze živnostenské rodiny, její otec byl řezníkem. Žofie byla nejstarší ze sedmi narozených dětí. Ve dvanácti letech chodila jeden rok do školy v Nové Říši. Zde v místním sirotčinci pracovala její teta, sestra sv. Karla Boromejského, Ctibora. Měšťanskou školu navštěvovala Žofie ve Fryštáku nedaleko Lukova. Studium na Státním učitelském ústavu absolvovala Žofie v Praze. Rozhodnutí stát se milosrdnou sestrou ovlivnily její příbuzné, které již u Boromejek byly. Jednalo se o sestry Serafiku, Krescencii, Ctiboru, Kanutu a Rosario Magdalenu. Po složení maturity v roce 1916 vstoupila Žofie Langrová k sestrám Boromejkám do noviciátu a dne 14. srpna 1916 přijala řeholní roucho a řádové jméno Marie Bohumila. Poté odjela na své první působiště do Lukova, kde získala učitelskou praxi. V roce 1919 se vrátila zpět do mateřince pod pražským Petřínem. Zde působila jako učitelka v soukromé obecné a měšťanské škole s právem veřejnosti (tzv. Křížovka). Doživotní sliby složila 15. srpna 1921. O šest let později, v pouhých 28 letech, se stala ředitelkou Křížovky. V kronice sester Boromejek se díky ní dochovaly dobové fotografie z tehdejší doby, Žofie – matka Bohumila byla totiž také amatérskou fotografkou. V kolektivu učitelek (dle vzpomínek sester) tehdy vládla vzájemná spolupráce. Opomínána nebyla kromě výuky a výchovy ani kultura. „Ředitelka Bohumila umožňovala členkám učitelského sboru návštěvy odborných přednášek, kurzů, organizovala exkurze do různých podniků pro prohloubení a praktické ověření učební látky, hlavně v oboru přírodovědy, ale i umělecké hodnoty historických památek. Sbírky kabinetů stále obohacovala novými pomůckami podle požadavků tehdejších učebních osnov. Sestra Bohumila měla vždy velký zájem o studující dorost Kongregace. Čekatelky připravovala ke zkouškám, také mladým učitelkám byla vždy nablízku, hlavně v oboru přírodovědy, matematiky a fyziky. Rovněž ve škole pěstovala národní českou píseň. Spolupracovala s hudebníky Hradčanského ústavu pro nevidomé.“ Sestra Richardis, vlastním jménem Helena Nováková, jež matku Bohumilu zažila jako představenou na Petříně, o ní mluvila takto: „V roce 1942 byly zrušeny církevní školy. Matka Bohumila byla přeložena do Řep, kde pracovala v kanceláři Zemské trestnice pro ženy. Po osvobození v roce 1945 bylo sestrám z národnostních důvodů doporučeno zvolit nové české vedení Kongregace. Dne 27. května 1945 proběhla volba vedení Kongregace, během níž byla zvolena generální vikářkou sestra Bohumila Langrová.“ Dne 24. srpna 1946 pražský nuncius Mons. Xaverius Ritter jmenoval novou generální radu Kongregace, sestra vikářka Bohumila byla jmenována generální představenou. Nejtěžší časy pro sestry nastaly po roce 1948. V roce 1949 došlo k rušení řádových škol. Roku 1950 byly zrušeny nebo zestátněny všechny mateřské školy Kongregace.
Dne 24. ledna 1952 byla matka Bohumila zatčena. Ve tři hodiny ráno přijeli muži ze Státní bezpečnosti, obklíčili celou nemocnici a chtěli vniknout do klausury. Celý dům byl podroben důkladné prohlídce. Představená Bohumila měla být nepozorovaně odvezena, ale nakonec bylo sestrám dovoleno se s ní rozloučit. Následně byla umístěna do vyšetřovací vazby v Ruzyni. Byla obžalována ze zpronevěry finančního obnosu k protistátním účelům a také za kontakt se zahraničím, jelikož podávala povinné zprávy francouzskému mateřinci. Současně pomáhala pronásledovaným kněžím, kterým se podařilo utéct z internace. Představená Bohumila byla souzena v procesu Otto Mádr a spol. na zimním stadionu v Brně mezi 11. až 13. červnem 1952. Odsouzena byla na dvacet let ztráty svobody. Sestra Richardis na tuto událost vzpomínala takto: „My jsme se s hrůzou dozvěděly, že matka má za svou protistátní činnost navržený trest smrti. Byla tam s námi i její rodná sestra a šly jsme za advokátem Gottfriedem. Ten nám řekl: ,Nebojte se, trest je navrhovaný vyšší, dostane nejméně dvacet pět let nebo doživotí.‘ To moc potěšující nebylo. Při rozsudku však dostala dvacet dva let. Zpátky domů jsme jely s jejím advokátem, tak jsme se ho zeptaly, jak je to možné, že dostala mírnější trest. Odvětil nám, že když za ní byl, říkal jí, aby věci řekla tak a tak, pak dostane méně let. Ale ona mu odpověděla: ,Víte, pane advokáte, já mám svědomí.‘ - ,Načež jsem si řekl, že udělám vše pro to, aby dostala menší trest.‘“ Po odsouzení byla představená vězněna v Novém Jičíně, větší část trestu pak ve věznici v Pardubicích, kam byla umístěna 11. února 1953. Po osmi letech, dne 11. května 1960, byla jako poslední z ostatních odsouzených Boromejek propuštěna na amnestii. Navrátila se s podlomeným zdravím do Hradiště u Znojma. Na Pankráci totiž podstoupila operaci a následně byla ozařována rentgenem. Nešetrné záření zanechalo na jejím těle těžce hojitelné popáleniny. Také trpěla kvůli cukrovce.
Dne 8. července 1970 při volební generální kapitule složila Bohumila svůj úřad generální představené. Také se jí spolu s generální vikářkou při příležitosti návštěvy papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Nepomucenu, jediného místa působení českých Boromejek v zahraničí, podařilo v roce 1969 odjet do Říma. Setkala se tam s kardinálem Josefem Beranem a byla též přijata u papeže Pavla VI. v osobní audienci. Po svém odstoupení ze služby generální představené i nadále projevovala zájem o život Kongregace. Dopsala kongregační kroniku od roku 1900 do roku 1975. Její zdravotní stav se zhoršoval již od podzimu 1978. Marie Bohumila Žofie Langrová zemřela dne 10. května 1979. V roce 2011 Ústav pro studium totalitních režimů udělil In memoriam matce Bohumile cenu Václava Bendy.
Autorka: Mgr. Teresa Urbář
Autorka čerpala z materiálů Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a výpovědi natočené pro Paměť národa v roce 2009 se sestrou Helenou Richardis Novákovou.
Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Kryštof Zeman, PhDr. Petr Blažek, Ph.D., Mgr. Hana Zdražilová, MSc., PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Vít Fojtek, Ph.D., MgA. Veronika Bendová.