Drobečková navigace
Zvonili jsme za Metoděje Kubáně
5. 3. 2024 v 15:00
Generální vikář československé branné moci, vlastenec, člen Obrany národa.
* 18. září 1885 Horní Bečva
† 5. března 1942 Dachau (Německo)
Metoděj Kubáň se narodil 18. září 1885 v Horní Bečvě. Byl prvorozeným synem pasekáře Josefa Kubáně a jeho manželky Anny, roz. Kožušníkové. Měl pět sourozenců. V roce 1895 nastoupil na české gymnázium ve Frýdku-Místku. Od roku 1904 Metoděj studoval na teologické fakultě v Olomouci. V květnu 1906 byl odveden Doplňovacím okresním velitelstvím v Olomouci do rakousko-uherské armády jako kandidát duchovního stavu. Po úspěšném absolvování univerzity byl dne 5. července 1908 vysvěcen na kněze. Od 1. srpna 1908 sloužil jako civilní duchovní správce v Horním Městě u Rýmařova a dne 1. května 1909 byl jmenován polním kurátem v záloze. Metoděj Kubáň v říjnu roku 1911 úspěšně složil farářskou konkurzní zkoušku a rok poté i zkoušku katechetickou pro měšťanské školy. Z Horního Města byl ke dni 1. listopadu 1911 přeložen do Frankštátu u Moravského Šumperka. Za první světové války byl v srpnu 1914 mobilizován a sloužil v záložní nemocnici v Olomouci. Poté byl převelen na srbské a černohorské bojiště a zde setrval do konce ledna 1916. Jeho dalším působištěm byla polní nemocnice v Albánii. I tam působil jako duchovní, ošetřovatel a zastával i administrativní práce. V červnu 1917 byl přidělen jako duchovní správce k polnímu superiorátu v Krakově. Poté byl přeložen do záložní nemocnice v Těšíně, znovu v úloze duchovního správce, a zde setrval do konce října 1918.
Po vzniku Československa sloužil u vojenského velitelství v Moravské Ostravě. Na konci roku 1918 se vrátil do civilního života, působil jako kaplan v Hranicích na Moravě. V Československu byla stanovena všeobecná branná povinnost, která se vztahovala i na duchovní, podle Branného zákona č. 193/1920 Sb. z. V červnu 1919 se Kubáň jako vojenský duchovní vrátil do armády a nastoupil do posádkové nemocnice v Brně. Zastával pozici kaplana. Působnost vojenských kaplanů v čs. armádě se soustředila především na péči o etickou výchovu vojáků, družnost, věrnost k vlasti, zodpovědnost za vlastní rozhodnutí a úctu k životu. Po dohodě s příslušnými veliteli útvarů vojenští kaplani konali o nedělích a při významných příležitostech bohoslužby. Vojenští kaplani také doprovázeli jednotky na bojiště, poskytovali svátost smíření a také se účastnili pohřbů, zapisovali jména zabitých a zemřelých do matrik a tyto záznamy posílali nadřízeným orgánům.
Metoděj Kubáň v prosinci 1919 odešel na Slovensko, kde u posádkového velitelství v Žilině působil téměř deset let. Od dubna 1929 do poloviny roku 1934 sloužil v Hradci Králové, resp. v Josefově jako duchovní správce 4. pěší divize. Metoděj Kubáň se stal mimo svou vojenskou duchovní dráhu také činovníkem řady společenských a vědeckých organizací. V únoru 1935 přebral funkci generálního vikáře československé branné moci při Ministerstvu národní obrany v Praze, byl tak jmenován hlavním kaplanem čs. armády. Tuto pozici zastával do roku 1939. Dne 23. srpna 1938 mu prezident republiky Edvard Beneš udělil hodnost generála duchovní služby.
Po začátku nacistické okupace a rozpuštění československé armády byl převeden k Ministerstvu vnitra jako ministerský rada s agendou správy vojenských hřbitovů. Jako vlastenec se však Kubáň nehodlal smířit s okupací Československa a diktátem Mnichovské dohody a plně se zapojil do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Za okupace se podílel především na pomoci rodinám zatčených a vězněných. Nebál se projevovat své protinacistické postoje. Pro Metoděje Kubáně si v srpnu roku 1940 přišli členové tajné státní policie kvůli údajné urážce německé branné moci. Držen byl v nechvalně proslulé vojenské věznici v Kapucínské ulici na Hradčanech, tzv. „domečku“, poté byl vězněn v Pankrácké věznici. Koncem října 1940 byl Kubáň souzen Vojenským soudem německé branné moci pro Čechy. Za urážku německé branné moci a nedovolené držení zbraně byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výši třinácti měsíců. U soudu proti němu vypovídal katolický kněz a rodák z Frýdku Josef Hassan, kanovník Dr. Anton Gebert, prelát Dr. Josef Grüner z chrámu sv. Víta v Praze, finanční úřadník německé posádkové správy Alfred Beck a zastupující kurát Wehrmachtu a převor řádu Maltézských rytířů v Praze Franz Werner Bobe. Trest odnětí svobody si odpykával v káznici v saském Budyšíně a v Malé pevnosti v Terezíně. Dne 13. února 1942 byl odeslán do koncentračního tábora Dachau jako politický vězeň s číslem 29214. Zde byl vystaven brutálnímu mučení a dne 5. března 1942 v ranních hodinách zemřel.
In memoriam byl vyznamenán Československým válečným křížem a povýšen do hodnosti generála šéfa duchovní služby. Dále získal Záslužný kříž pro duchovní, Čestné vyznamenání za zásluhy o červený kříž, Řád Františka Josefa, Československou medaili Vítězství, Řád jugoslávské koruny a Československý válečný kříž 1939.
Autorka: Mgr. Teresa Urbář
Na textech medailonků se dále podílejí autoři:
Mgr. Kryštof Zeman, PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Vít Fojtek, Ph.D., MgA. Veronika Bendová; PhDr. Petr Blažek, Ph.D., Mgr. Hana Zdražilová, MSc.