Drobečková navigace
Zvoníme za Milenu Jesenskou
17. 5. 2024 v 15:00
Novinářka, spisovatelka, překladatelka, protinacistická odbojářka.
*10. srpna 1896, Praha
† 17. května 1944, koncentrační tábor Ravensbrück, Německo
Milena Jesenská se narodila na přelomu století v Praze. Její otec byl pražský univerzitní profesor a stomatolog Jan Jesenský. Matka Milena, roz. Hejzlarová, byla dcerou zemského školního inspektora a podle tehdejších zvyklostí ženou v domácnosti. Po dokončení obecné školy začala Milena Jesenská studovat na prestižním gymnáziu Minerva, které založila Eliška Krásnohorská. Nedlouho poté její matka vážně onemocněla a zemřela, když bylo Jesenské teprve sedmnáct let.
Jesenská brzy objevuje kouzlo literární kavárny Arco v Hybernské ulici v Praze. Jedná se o místo setkávání tehdejší kulturní elity a avantgardy. Jmenujme například intelektuály a literáty Maxe Broda a Franze Werfela. V kavárně Arco se také Jesenská seznamuje se svým budoucím manželem, literátem Ernstem Polakem. Za něj se v roce 1918 proti vůli svého otce provdá a stěhuje se s ním do Vídně. Manželství nebylo příliš šťastné a manželé trpěli nedostatkem finančním prostředků. Jesenská si tedy začala přivydělávat soukromým vyučováním českého jazyka, překládala z němčiny a psala články. Mezi její první novinářské úspěchy patří fejetony, které vyšly v českém deníku Tribuna, v roce 1920 jich uveřejnila celkem třicet jedna. Později jí vycházejí články i v Národních listech.
V roce 1920 píše Jesenská svou úvahu o roli kavárny: „Stýkali se lidé na fóru, stýkali se v kláštěřích, stýkali se v salónech. Dnes není ani fóra, ani klášteru s tímto významem, ani salónů s tímto ovzduším. Dnes jsou kavárny.“ V kavárně se odehrálo i její první setkání s Franzem Kafkou, na které on sám vzpomínal: „…nedokáži si připomenout váš obličej v žádné přesnější jednotlivosti. Jen jak jste obcházela mezi kavárenskými stolky, Vaši postavu…“. Jesenská nejdříve přeložila Kafkovu povídku Topič, později i jeho Proces, Ortel a Rozjímání. Dopisy Franze Kafky adresované Jesenské jsou dnes známy jako Dopisy Mileně, její dopisy se nezachovaly. Avšak odraz jejího vztahu ke Kafkovi je možné vyčíst v některých jejích fejetonech z té doby. I když byla jejich náklonnost patrně vzájemná a hluboká, Milena zůstala v manželství s Ernstem Polakem. Z Vídně do Prahy se Jesenská vrací až po šesti letech, kdy je jejich manželství již minulostí a Franz Kafka umírá.
V roce 1926 Jesenská poznává architekta Jaromíra Krejcara, za kterého se posléze provdá, a v srpnu 1928 se jim narodí dcera Jana. Po rozchodu s manželem Jaromírem navazuje Jesenská nový vztah s novinářem Evženem Klingerem. To jsou již třicátá léta a Jesenská sympatizuje s komunistickou stranou. V letech 1933 až 1936 spolupracuje s komunistickým týdeníkem Svět práce. V roce 1936 se bývalý muž Jaromír vrací z návštěvy SSSR rozčarovaný a podává doma obraz o tom, jak lidé bez vysvětlení mizí a jejich okolí má strach, byť se jen zeptat, kde jejich blízcí jsou. Popisuje atmosféru nedůvěry, strachu, zatýkání a poprav. A není jediný, kdo podává doma podobnou zprávu. Dochází k tzv. moskevským monstrprocesům, Jesenská na tyto události reaguje odhodem ze Světa práce a rozchodem s komunistickou stranou na konci roku 1936. V roce 1937 začíná psát pro Přítomnost, kde jí Ferdinand Peroutka nabízí stálé místo v redakci. K jejím nejlepším pracím patří reportáže z pohraničí z roku 1938.
Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Jesenská angažuje v pomoci uprchlíkům a přátelům, kteří jsou v ohrožení. Emigrovat musí i Evžen Klinger a Milena slibuje, že jej bude s dcerou následovat. Z jejích tehdejších článků ale vyplývá, že to zřejmě neměla v úmyslu. V červenci 1939 v Přítomnosti píše: „Pro malou českou zem je jediné východisko: přilnout k sobě jako klíšťata a držet se pohromadě jako stádo. Zůstat na své půdě a zůstat ve svých domovech.“ Pomáhá dál uprchlíkům a spolupracuje na vydávání ilegálního časopisu V boj!
V sobotu 11. listopadu 1939 je Jesenská zatčena Gestapem. Nejdříve je odvezena do Pečkova paláce k výslechu, poté do pražské věznice na Pankráci. Po skončení vyšetřování ji odvážejí do Drážďan k soudu a následně do koncentračního tábora Ravensbrück. Z vyprávění přeživších spoluvězenkyň vyplývá, že byla nebojácná a pomáhala ostatním, jak jen to bylo možné. Její zdravotní stav byl však špatný a koncem roku 1943 u ní propukl zánět ledvin. Podstoupila operaci, ale v květnu 1944 se její stav zhoršil. Podle výpovědi doktorky Zdeny Nedvědové, která pracovala na ambulanci v Ravensbrücku, došlo k tragickému omylu jejího ošetřujícího lékaře, když dostala nesprávnou transfúzi. Ta způsobila těžký anafylaktický šok a Milena Jesenská zemřela v noci na 17. května 1944. Její popel byl rozprášen v místech, kde dnes stojí mezinárodní památník.
Jméno Mileny Jesenské nese česko-německá novinářská cena (Zvláštní cena Mileny Jesenské), kterou od roku 2016 uděluje Česko-německý fond budoucnosti.
Autorka: Mgr. Hana Zdražilová, MSc
Na textech medailonků se dále podílejí autoři: Mgr. Kryštof Zeman, PhDr. Petr Blažek, Ph.D., Mgr. Teresa Urbář, PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Vít Fojtek, Ph.D., MgA. Veronika Bendová.