II. Muchova Praha

Pěší trasa: Křižovnické náměstí – Klementinum – Husova ul. č. p. 9 - Jalovcová ul. – Jilská ul. – Staroměstská radnice – Celetná - budova České národní banky – Obecní dům

Křižovnické náměstí

Tato vycházka začíná na Křižovnickém náměstí před Karlovým mostem, s výhledem na panorama Hradčan, Malé Strany a Petřína. Právě tento ikonický pohled na Prahu, zahrnující Pražský hrad s věžemi katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha a kostel sv. Mikuláše se objevuje poměrně často i v grafické tvorbě Alfonse Muchy z období vzniku Československého státu, tedy po roce 1918. Setkáme se s ním na Muchových bankovkách, tzv. muchovkách, o nichž vám blíže povíme na konci této vycházky, nebo na sérii prvních československých známek. Na Muchových známkách je panorama Hradčan doplněno o motiv vycházejícího slunce jako symbolu národní svobody. V průběhu 1,5 roku vydala pošta celkem 26 variant známek s Hradčany A. Muchy v různých nominálních hodnotách a barvách. Poslední Hradčany se dostaly do prodeje v dubnu 1920.

Když stočíte svůj pohled více doleva, vidíte před sebou oázu zeleně v centru města - Petřínský vrch, korunovaný Petřínskou rozhlednou, z roku 1891, která byla postavena při příležitosti Jubilejní zemské výstavy jako volná kopie pařížské Eiffelovy věže.

Ve spodní části Petřínského vrchu se nachází zahrada s letohrádkem Kinských, která je významně provázána s počátky českého moderního umění, ale i s Alfonsem Muchou.

Roku 1902 se v Praze konala první zahraniční výstava proslulého francouzského sochaře Augusta Rodina. Alfons Mucha tehdy sochaře na této cestě z Paříže doprovázel jako věrný přítel i překladatel. Příjezd francouzské delegace do Čech byl doprovázen mnoha kulturními akcemi a setkáními. Výstava byla umístěna v nové, pro tuto příležitost zbudované výstavní síni na okraji Kinského zahrady. Byla postavena podle návrhu Jana Kotěry v secesním stylu. V následujících letech se v sále konalo množství důležitých výstav, které ovlivňovaly směřování českého umění (1905 Edward Munch či 1910 Paul Césanne, Henri Matisse). Rodinova výstava roku 1902 se stala důležitým mezníkem kulturního vývoje v Čechách a zapříčinila odklon od tradiční orientace na Vídeň. Pro Alfonse Muchu měla však tato výprava neblahý efekt. Doufal ve spřátelení s českou uměleckou obcí, ale došlo k pravému opaku. Důvodem byl i jeho výstup na Akademii výtvarných umění při přátelském setkání českých umělců s Augustem Rodinem, kde až příliš troufale vyslovoval své názory týkající se provinciálnosti českého umění.

Klementinum

Z Křižovnického náměstí se vydejte Karlovou ulicí. Po své levé ruce minete raně barokní koste Nejsvětějšího Salvátora, oválnou Vlašskou kapli i kostel sv. Klimenta. V Karlově ulici č. p. 1 se vydejte průchodem dovnitř areálu Klementina. Ocitnete se na nádvoří bývalé jezuitské koleje, kde dnes sídlí Národní knihovna České republiky. Areál Klementina je druhým (po Pražském hradu) největším komplexem historických budov v Praze a ukrývá v sobě mnoho skvostů stojících za zhlédnutí - proslulou Zrcadlovou kapli s iluzivními vrcholně barokními nástěnnými malbami či Astronomickou věž.

Ve východním křídle Klementina sídlila od svého založení (1799) až do roku 1886 Akademie výtvarných umění. Roku 1878 se ke studiu na pražské akademii přihlásil také osmnáctiletý Alfons Mucha. Týden po písemném podání přihlášky s přiloženými ukázkami práce přišlo drsné doporučení, aby zvolil zájemce jinou životní dráhu. Mucha se však nevzdal a poprvé v životě se vypravil do Prahy, dostal se až do ateliéru Akademie k profesoru Antonínu Lhotovi. Ale ani druhý pokus nebyl úspěšný. Profesor jej po pěti minutách vyhodil se slovy: “Malířů je mnoho, ale peněz málo. Najděte si raději jiné zaměstnání, kde se lépe uplatníte.” (citace z monografie Jiřího Muchy).

Do Klementina se Mucha obrazně vrací roku 1919 již jako světově uznávaný umělec. V letním refektáři byla tehdy otevřena výstava, při níž měli diváci poprvé možnost zhlédnout část Slovanské epopeje. Z jedenácti hotových obrazů jich bylo vystavováno pět, a to Slavnost Svantovítova na Rujáně, Zrušení nevolnictví na Rusi a triptych Kouzlo slova. Prostory letního refektáře jsou dnes užívány jako Všeobecná studovna Národní knihovny ČR.

Ulice Husova, Jalovcová, Jilská 

Projděte areálem Klementina na Mariánské náměstí. Po pravé straně vybíhá z Mariánského náměstí ulice Husova. Zde v č. p. 9 se od podzimu roku 1923 nacházela místnost prvního společného chrámu československých zednářských lóží.

Alfons Mucha sympatizoval se svobodnými zednáři od mládí, což se projevuje v symbolice, kterou užíval již ve svých raných dílech (Zodiak z roku 1896). Do spolku svobodných zednářů byl přijat nejprve v Paříži 25. ledna 1898. Při zakládání české lóže po vzniku samostatné republiky se stal jedním z nejaktivnějších členů. Stál za návrhy odznaků, razítek, hlavičkového papíru a diplomů pro čestné členy. Podporoval činnost lóže finančně, ale i intelektuálně. Připravil české zednářské názvosloví, stanovy, překládal francouzsky vedený obřad “vnosu světla”. Mucha je také autorem knihy Svobodné zednářství, kterou vydal u příležitosti 333. výročí narození J. A. Komenského, duchovního zakladatele české lóže. Myšlenky svobodného zednářství propagoval Mucha jak mohl také ve svém umění, které je plné složité symboliky. Při oficiálním schválení Nejvyšší rady pro Československo 28. května 1922 byl jmenován “Nejjasnějším Svrchovaným Komandérem".

Nyní se vraťte zpět a odbočte doprava ulicí Jalovcovou, pokračujte doleva ulicí Jilskou, Karlovou až na Malé náměstí a dále doprava na Staroměstské náměstí.

Staroměstská radnice

Komplex budov, z nichž mnohé mají románské jádro z 12. století, tvoří celek Staroměstské radnice. Ta je proslulá zejména věží z 14. století s nádhernou arkýřovou kaplí a orlojem. V průběhu českých dějin se ve zdejších prostorách mnohokrát rozhodovalo o osudu země. Také osud Alfonse Muchy byl propleten s tímto místem. Právě roku 1902, když navštívil Prahu jako doprovod slavného francouzského sochaře Augusta Rodina při jeho pražské výstavě, byla celá výprava na radnici slavnostně přivítána primátorem Vladimírem Srbem. Tento primátor byl významnou kulturně vzdělanou osobností, která podporovala nové směrování českého výtvarného umění vstříc Paříži a “vyvedla Prahu z provincie do Evropy”. Právě zde došlo pravděpodobně také k rozhodnutí svěřit Muchovi část výzdoby Obecního domu, tedy jedné z nejdůležitějších zakázek.

Celetná - Budova České národní banky

Ze Staroměstského náměstí projděte Celetnou ulicí až na konec, dále skrze pozdně gotickou Prašnou bránu a ocitnete se v ulici Na Příkopě. Monumentální funkcionalistická budova naproti  vám, na rohu ulic Na Příkopě a Senovážná, je sídlem ústředí České národní banky. Postavena byla mezi lety 1935-42 podle projektu arch. Františka Roitha. Také zde bychom nalezli Muchovy “stopy”. Ve francouzském prostředí a většině světa je Mucha znám především v souvislosti se svou plakátovou tvorbou, v Čechách je pak proslulý zejména velkoformátovými plátny Slovanské epopeje. Méně je již známo to, že v době vzniku první republiky se velká část jeho práce skládala také z drobných grafických prací jako jsou návrhy poštovních známek či bankovek. Z potřeby pomáhat nově vznikajícímu státu poslal Alfons Mucha těsně po říjnových událostech roku 1918 několik svých návrhů na bankovky tehdejšímu ministru financí Aloisi Rašínovi s tím, že se vzdává nároku na honorář. Vzápětí mu byla svěřena práce na celé kolekci bankovek, tzv. muchovek, v hodnotě od 10 do 500 Kčs. Na některých je vyobrazena jeho žena Maruška, na jiných jeho dcera Jaroslava. Také zde se setkáme s pohledy na Pražský hrad. Celou kolekci “muchovek” si můžete prohlédnout v expozici bankovek v budově České národní banky.

Obecní dům

S Prašnou bránou je novorenesančním můstkem propojena budova Obecního domu, která se nachází v místech s bohatou historií. Nacházel se zde bývalý Králův dvůr a vycházely odtud korunovační průvody k Pražskému hradu. Obecní dům byl postaven mezi lety 1905-12 podle projektu architektů Osvalda Polívky a Antonína Balšánka v secesním stylu. Stavba a výzdoba Obecního domu se stala obrovským uměleckým podnikem počátku 20. století v Praze. Na jeho výzdobě pracovali nejvýznamnější čeští umělci, jako Ladislav Šaloun, Jan Preisler či Josef Václav Myslbek. Alfons Mucha projevil zájem podílet se na výzdobě již v roce 1902 při návštěvě pražského primátora Vladimíra Srba v Paříži. Od počátku zdůrazňoval, že výzdobu vytvoří bez nároku na odměnu, s výjimkou nákladů za návrhy, barvy, podkladová plátna a lešení. Muchovi byla roku 1909 svěřena výzdoba Primátorského salónku, tedy jedné z nejprestižnějších prostor budovy. Jelikož však získal zakázku bez výběrového řízení, setkal se s vlnou nevraživosti z řad české kulturní veřejnosti.

Primátorský sál se nachází v kruhovém rizalitu přímo nad hlavním vchodem. Strop je zdoben freskou na téma Slovanská svornost. Kompozice je složená z figurálních motivů, které tvoří kruh s průhledem do nebe, zastíněných křídly letícího orla. Na stěnách v lunetových polích nalezneme malby Alfonse Muchy na náměty zde umístěných devíz: „Silou k svobodě, láskou k věrnosti“ / “Pokořená a zmučená – vzkříšena budeš širá vlasti“ / “Syna svého svatá matko národa přijmi lásku a nadšení“. V plochách pendentivů jsou zobrazeny personifikace ctností v českých historických postavách (Bojovnost – Jan Žižka, Věrnost – Jan Amos Komenský, Samostatnost – Jiří z Poděbrad, Spravedlnost – Jan Hus atd.)
Alfons Mucha je autorem nejen malířské výzdoby sálu, ale také všech umělecko-řemeslných výrobků a detailů, od krytů topení přes okna, stojanová svítidla až po textilní závěsy. Sál tak vytváří stylově jednotné dílo, které po svém dokončení umlčelo kritiky pochybující o Muchových schopnostech.

Dopřejte si na závěr vycházky komentovanou prohlídku celé budovy Obecního domu včetně Primátorského salónku, která je sama o sobě nezapomenutelným secesním zážitkem.

Mapa trasy
 

1. Křižovnické náměstí (pohled na Pražský hrad a Petřín s připomínkou letohrádku Kinských)
2. Klementinum (Karlova ulice č. p. 1)
3. Husova 9
4. Jilská
5. Malé náměstí
6. Česká národní banka
7. Obecní dům