Po pražských stopách Josefa Myslivečka

Pěší trasa: Staroměstské náměstí – dům U Modrého šífu – bývalé Divadlo v Kotcích – kostel sv. Jiljí – Klementinum – kostel sv. Františka z Assisi – Novotného lávka (s vyhlídkou na Sovovy mlýny) – palác Pachtů z Rájova

Jméno hudebního skladatele Josefa Myslivečka (1737-1781) je v širokém povědomí mírně pozapomenuté a pojí se spíše s legendami o jeho dobrodružném životě než se znalostí jeho mimořádně kvalitní hudby, což je škoda. Vždyť „il Boemo“, „Čech“, patřil mezi nejznámější hudební skladatele své doby; inspiroval W. A. Mozarta a spolupracoval s předními pěvci a pěvkyněmi. Josef Mysliveček se v Praze narodil, tady se poprvé seznámil s hudbou, tady se mu dostalo vzdělání, nejen hudebního.
Vydejme se po skladatelových stopách, které po jeho 26. narozeninách dále pokračují v Itálii. Sem odešel, když pochopil, že pokud se má živit komponováním, nemůže zůstat v „malé Praze“. Do rodného města se pak vrátil již jen jednou, když po smrti matky musel coby nejstarší potomek uspořádat rodinné záležitosti. Autor 26 oper žánru opera seria (tj. vážné opery), řady oratorií, sinfonií i komorních skladeb dosáhl úspěchu v mnoha italských městech i v Mnichově.

První trasa, kterou jsme pro vás připravili, vede Starým Městem, v němž Josef Mysliveček prožil značnou část svého pražského života. Ze Staroměstského náměstí se vydejte ulicí Melantrichovou, která ústí naproti Staroměstskému orloji. 

 → ① Staroměstské náměstí  → ② Melantrichova 13

Dům U Modrého šífu

Budoucí slavný hudební skladatel pocházel z dobře zajištěné rodiny usedlého přísežného mlynáře Matěje Myslivečka. Tento patřil do dvanáctičlenného sboru odborníků, které dosazoval přímo král, a kteří tvořili de facto odbornou komisi v oboru mlynářství. Mimoto měli na starost rozhodování o všech otázkách týkajících se vodních toků a jejich staveb: jezů, mlýnů, pil apod.  Ctižádostivý Matěj Mysliveček byl majitelem dvou pražských mlýnů a později zakoupil za 2500 zlatých pro svou rodinu dům v tehdejší Sirkové ulici – název odkazoval na skutečnost, že se tu v 18. století prodávala síra – dům U Modrého šífu. Nachází se v místech, kde se ulice stáčí doleva, a pobyt Josefa Myslivečka připomíná kamenná busta v úrovni prvního patra. Busta je dílem sochařovy fantazie: jak Josef Mysliveček skutečně vypadal, to se nejspíš nikdy nedozvíme. Zajímavostí domu U Modrého šífu je fakt, že v době svého vzniku, tedy ve 14. století zaplnil celý prostor někdejší uličky, a proto nemá vlastní hraniční zdi. Josef Mysliveček dům znal tak, jak jej vidíme dnes, protože uliční fasáda vznikla barokní úpravou ve 2. čtvrtině 18. století, tedy v době, kdy zde Mysliveček skutečně žil.

→  Melantrichova → ③ V Kotcích 

bývalé Divadlo v Kotcích

Z Melantrichovy ulice pokračujte kolem Havelského tržiště, za nímž se po pravé straně odkryje úzká ulička s poetickým názvem V Kotcích. Jedná se o prostor, kde se nacházela část někdejší tržnice, rozdělená na „kotce“ jednotlivých kupců. Její druhá část stávala v místech dnešní monumentální budovy bývalé Městské spořitelny pražské. Později budova ztratila původní účel a koncem 30. let 18. století byla tato druhá část čili tzv. Menší kotce přeměněna na divadlo. Jednalo se o první kamenné divadlo v Praze, které nechala vybudovat na své náklady obec. Divadlo zde fungovalo mezi lety 1739–1783, s výjimkou let 1741-42, způsobenou obléháním Prahy v době válek o rakouské dědictví. Uváděla se zde činoherní, loutková, pantomimická i baletní díla, ale především italské opery. Hrálo se německy či italsky. Italští principálové, divadelní producenti impresáriové Pietro Mignotti či Giovanni Batistta Locatelli  uváděli díla současníků, a dokonce i své vlastní operní kusy. Právě italská opera musela Myslivečka silně zaujmout. Je možné, že zde slyšel například operu Ezio (Aetius) benátského skladatele Giovanniho Battisty Pescettiho, jehož později vyhledal a studoval u něj.
Činnost Divadla v Kotcích byla ukončena v roce 1783 krátce po otevření Nosticova divadla. Jednu z nejkrásnějších divadelních budov v Evropě najdeme na Ovocném trhu jako dnešní Stavovské divadlo. Je spjato především se jménem Wolfganga Amadea Mozarta, který zde v lednu roku 1787 dirigoval svou operu Figarova svatba. Ve Vídni opera propadla, Prahu však naprosto uchvátila. S novou rozepsanou operou se Mozart do Prahy vrátil téhož roku v srpnu, aby ji zde dokončil. Premiéra opery Don Giovanni, kterou Mozart věnoval Praze a Pražanům, se uskutečnila 29. října 1787 a dočkala se mimořádného úspěchu. V roce 1791 se v Nosticově divadle odehrála na počest korunovace císaře Leopolda II. českým králem premiéra další Mozartovy opery La clemenza di Tito (Shovívavost Titova), v které se navrací k žánru vážné opery. Stejné libreto dříve zhudebnil i Josef Mysliveček v opeře s identickým názvem.

→ Rytířská → ④ Uhelný trh

U Tří zlatých lvů

Rytířskou ulicí se dejte vpravo a přes Uhelný trh s jedinečnou Wimmerovou kašnou odbočte do ulice Skořepka. Na nárožním domě U Tří zlatých lvů věnujte alespoň letmý pohled portrétnímu reliéfu W. A. Mozarta, Myslivečkovu příteli; nad okny prvního patra je pak umístěna pamětní deska z bílého mramoru s nápisem „V tomto domě bydlil Mozart roku 1787“. Mozart zde dokončoval svou operu Don Giovanni a Mozart při ní sám řídil orchestr.

→ Skořepka  → ⑤ Husova 8

Kostel sv. Jiljí

Na konci Skořepky odbočte znovu vpravo do ulice Husova, kde vás po cca 100 metrech upoutají mohutné zdi nárožního kostela.
Kostel sv. Jiljí s přilehlým klášterem dominikánů sehrál v životě malého Josefa Myslivečka zásadní roli. Sem od 6 let s největší pravděpodobností docházel do tzv. normální školy, zde se poprvé seznámil s hudbou. Kromě čtení, psaní, počítání se vyučovalo mj. i jednohlasému chorálnímu zpěvu, stejně jako i zpěvu figurálnímu, tj. vícehlasému. Ostatně s kostelem sv. Jiljí byla spojena část Myslivečkovy rodiny, např. jeho matka Anna Terezie zde byla pokřtěna i pohřbena. Původně gotický trojlodní kostel připadl roku 1420 utrakvistům. V době po Bílé hoře byli ke kostelu usazeni bratři dominikáni, kteří v jeho sousedství zbudovali klášter a kostel barokně přestavěli. Dnes je kostel otevřen a v klášteře opět sídlí komunita dominikánů.

→ Husova → Mariánské náměstí 5 → ⑥ Klementinum

Klementinum

Husova ulice nás po necelých 250 metrech zavede na Mariánské náměstí, jemuž po levé straně dominuje impozantní křídlo se vstupem do areálu Klementina, druhého největšího stavebního komplexu v Praze. Právě sem, ke kostelu sv. Klimenta do budov bývalého kláštera dominikánů usadil český král Ferdinand I. roku 1556 řád Tovaryšstva Ježíšova. Třebaže obyvatelstvo bylo v té době téměř z 90 % nekatolické, založili ihned po svém příchodu jezuité kolej nazvanou Akademie Klementinum a zahájili školní výuku. Při vysokoškolské koleji následně vznikla i latinská škola – Akademické gymnázium. Označení odkazovalo na úzké propojení s vysokoškolskou Akademií.
Stavebně se areál Klementina postupně rozvíjel v několika etapách: ještě v 16. století bylo postaveno nové školní křídlo, položen základní kámen kostela sv. Salvátora a vybudována Vlašská kaple. Po třicetileté leté válce pak přibyly další části areálu včetně letního refektáře a ve století osmnáctém Astronomická věž či Zrcadlová kaple.
Josef Mysliveček v Klementinu navštěvoval Akademické gymnázium. Následně se zapsal na studium na Filozofické fakulty pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, nicméně studia nedokončil. V následujících letech byl pak Josef Mysliveček, stejně jako jeho bratr Jáchym, přijat do cechu pražských mlynářů za tovaryše o 3 roky později složili oba mistrovskou zkoušku. Josef se však rozhodl radikálně změnit svou životní dráhu a stát se hudebním skladatelem. Začal studovat kompozici u pražských skladatelů, například u Josefa Segera, varhaníka v kostele Panny Marie před Týnem či v kostele sv. Františka Serafínského na Křižovnickém náměstí, a záhy začal komponovat vlastní hudbu – z těchto raných skladeb se zachovala Symfonie C dur, která svědčí o jejich vysoké úrovni.

→ ⑦ Křižovnické náměstí 

Kostel sv. Františka Serafínského

Poté, co projdeme areál Klementina, staneme na Křižovnickém náměstí před kostelem sv. Františka Serafínského (sv. Františka z Assisi). Severní straně údajně nejkrásnějšího náměstí v Praze dominuje tento raně barokní kostel křížovníků s červenou hvězdou od roku 1685, přičemž jeho výzdoba pokračovala ještě přinejmenším dalších 70 let. Velkou zajímavostí kostela spjatou s hudební historií Prahy jsou jeho varhany, barokní nástroj z roku 1702. Jedná se o druhé nejstarší varhany v Praze (hned po varhanách kostela Panny Marie před Týnem). Právě na tomto hudebním nástroji bylo zásluhou zdejšího regenschori Františka Titllebacha mezi lety 1771–78 provedeno pět Myslivečkových oratorií. V kostele se dnes pravidelně konají koncerty vážné hudby.

→ ⑧ Novotného lávka 1

Novotného lávka

Dalším zastavením bude Novotného lávka, ke které se z Křižovnického náměstí dostanete pasáží Karlových lázní.
Z Novotného lávky nejprve věnujte pohled přes řeku levému břehu Vltavy. Pomyslně chráněna sochami tučňáků vystupuje ze zeleně Kampy budova tzv. Sovových mlýnů, pojmenovaných podle původního majitele Václava Sovy z Liboslavě. Právě tam s největší pravděpodobností přišel Josef Mysliveček 9. března roku 1737 na svět, asi po hodině následován svým bratrem-dvojčetem Jáchymem. Objekt si jeho otec Matěj Mysliveček pronajímal, posléze jej zakoupil a později k němu přidal i protější, tzv. Kutilův mlýn, právě na místě dnešní Novotného lávky čp. 201.
Novotného lávka je přitom dnes spjata spíše se jménem Bedřicha Smetany, a to díky jeho soše i zde sídlícímu Muzeu B. Smetany. Nicméně Josefa Myslivečka tu připomíná další pamětní deska, a to plným právem. Zde prožil dětství, ovlivněn rytmickým klapotem mlýna, harmonií tekoucí řeky i zpěvem linoucím se z mlynářské šalandy. I toto vyobrazení Myslivečkovy tváře je dílem umělcovy fantazie – k dispozici není žádný skladatelův pravý portrét. 

 

Sovovy (Myslivečkovské) mlýny, Kampa

→ Smetanovo nábřeží  → ⑨ Karoliny Světlé 34

Palác Pachtů z Rájova 

Z Novotného lávky ujdete jen pár kroků, abyste si na dnešním posledním zastavení připomněli hudebníka, jehož jméno zná celý svět a který byl velkým ctitelem Myslivečkova díla. Vždyť řadu informací o Myslivečkově životě získáváme právě z bohaté korespondence W. A. Mozarta. Palác Pachtů z Rájova, čp. 211 a 213 je místem, které ve své době hrálo roli skutečného hudebního centra Prahy, a to díky osobě hraběte Jana Josefa Filipa Pachty z Rájova (1723-1822). Ten do své rezidence zval tehdejší hudební velikány a vydržoval si dechovou harmonii složenou z vlastních sloužících i hostujících profesionálních hudebníků. Významnou hudební osobností se stal také jeho synovec Jan Josef (1756-1834), který sám komponoval a mj. se podílel na založení Pražské konzervatoře.
Ve zdejším paláci často pobýval při svých pražských pobytech právě W. A. Mozart. Traduje se, že zde hrabě Jan Josef nechal Mozarta zamknout do salonu s pianinem a nepustil jej dříve, dokud pro jeho kapelu salcburský rodák nenapsal několik skladeb. Historka je pravděpodobně smyšlená; nicméně pravdou je, že Mozart svých 6 německých tanců dokončil právě zde.

Josef Mysliveček se poprvé potkal s W. A. Mozartem v Bologni v březnu 1770 a vzniklo mezi nimi pevné přátelství. Mozart si jej velmi cenil (ostatně jako jeho otec Leopold Mozart, který doufal, že známý Mysliveček otevře jeho synovi cestu v Itálii). Josef Mysliveček W. Amadeovi napsal dokonce doporučující list pro Jana Josefa Pachtu, pro případ, že by do Prahy zavítal.