Po pražských stopách Josefa Myslivečka a Wolfganga Amadea Mozarta

Pěší trasa: Strahovské nádvoří – Úvoz – Nerudova ulice – Malostranské náměstí – Zámecká – Thunovská – Sněmovní – Thunovská – Tomášská – Valdštejnské náměstí.

Pražský rodák hudební skladatel a autor řady oper seria Josef Mysliveček (1737-1781) odjel ve svých 26 letech do Itálie a podařilo se mu prosadit se na předních italských scénách. Už coby „superstar“ se setkal s otcem W. A. Mozarta Leopoldem Mozartem, který jej vnímal jako nepopiratelnou osobnost a možný vzor pro svého nadaného syna. Mladý Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) choval Myslivečka ve veliké úctě a vyvinulo se  mezi nimi  hluboké přátelství, které přetrvalo i poté, co Mysliveček začal trpět  nemocí (pravděpodobně syfilis) a Leopold Mozart vůči němu ochladl kvůli údajnému nemravnému životu i skutečnosti, že nedokázal Wolfgangovi zajistit zakázku na operu pro Neapol. Ostatně řada informací o Myslivečkově životě je známá jen díky korespondenci mezi Mozartovými. 
I když se v Praze nikdy nepotkali, Praha se stala beze sporu zásadním městem v životě obou hudebních osobností. Pražských míst, která se prokazatelně k oběma skladatelům váží, je celá řada. Druhá trasa po pražských stopách Josefa Myslivečka, tentokrát spolu s místy spojenými s W. A. Mozartem, vede Malou Stranou.

 → Strahovské nádvoří → ① Kostel sv. Rocha → ② bazilika Nanebevzetí Panny Marie

Kostel sv. Rocha

Ke kostelu sv. Rocha se váže historie rodiny Josefa Myslivečka. Jeho dědeček Pavel Mysliveček (1653–1703) se v tehdy farním kostele oženil s Josefovou babičkou, vdovou Ludmilou Málkovou (asi 1657–1720), a to 18. září 1688. Pavel s Ludmilou žili v Horní Šárce, kde provozovali tzv. Dubový mlýn, původně patřící Strahovskému klášteru. Dařilo se jim, a tak za čas mlýn od kláštera odkoupili. Narodilo se jim tu 10 dětí, přičemž 7. v pořadí byl skladatelův otec Matěj, kterého v kostele sv. Rocha roku 1697 pokřtili. Právě jemu po smrti rodičů připadl rodinný mlýn, protože jeho starší bratři už dříve opustili domov. Matěj si sice mlýn ponechal, ale přestěhoval se do Prahy, kde je jeho pobyt poprvé doložen roku 1726. Již za 2 roky si pronajímá Sovovy mlýny na Kampě, kde se také 9. března 1737 narodí budoucí hudební skladatel Josef Mysliveček.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie

Dalším místem v areálu Strahovského kláštera, tentokrát spojeným s W. A. Mozartem, je bazilika Nanebevzetí Panny Marie. V jádru trojlodní románská stavba získala dnešní podobu barokní úpravou. Úchvatná je její výzdoba hlavní lodi od J. W. Neunherzte s cyklem fresek s mariánskými motivy na klenbě a s výjevy ze života svatého Norberta na stěnách. V Praze najdeme mnoho míst, která jsou více či méně legendárně spojena s Mozartovými pobyty v Praze. Že ale W. A. Mozart improvizoval na varhany v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, je bezpečně doloženo. Ba co víc, jednomu z mnichů se podařilo Mozartovu improvizaci zapsat. Tento notový záznam Mozartovy improvizace je dodnes součástí Knihovny Strahovského kláštera. Původní varhany byly ale roku 1900 vyměněny.

→ Úvoz → Nerudova ulice → ③ Nerudova 33

Od strahovské baziliky přejděte na vyhlídku s dosud fungující vinicí pod Strahovským klášterem, odkud se vám naskytne jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu. Pokračujte cestičkou k ulici Úvoz, jíž sejdete do Nerudovy ulice. Zdejší komunikaci se dříve říkalo Strahovská cesta, později Hluboká cesta. Nynější označení Úvoz nese ulice od roku 1870 a od té doby nebylo nikdy změněno. Po pravé straně budete míjet Velkou strahovskou klášterní zahradu rozkládající se na ploše více než 11 ha, s převýšením cca 100 metrů.  

Bretfeldovský palác

Nerudovou ulicí následně sejděte až do míst, kde uhýbá schodiště na Jánský vršek. Nárožní budova s bohatým pozdně barokním průčelím je Bretfeldovský palác. Na gotických základech byl vystavěn renesanční dům, jehož současný stav je výsledkem několikerých barokních úprav z 18. století. Krásné průčelí, připisované architektovi J. J. Wirchovi, má pro paláce typickou zvětšenou výšku pater, což lze dobře vidět zejména u tzv. piana nobile čili 1. patra, hlavního reprezentativního prostoru paláce.

Proč se palác jmenuje Bretfeldovský a jakou má vazbu na Myslivečka či Mozarta? Původně měšťanský dům "U léta a zimy" zakoupil roku 1765 Josef Bretfeld, právník a šestkrát zvolený rektor pražské Karlo–Ferdinandovy univerzity, jenž byl roku 1793 povýšen na rytíře (a roku 1807 dokonce na svobodného pána). V zrekonstruovaném paláci zřídil proslulé společenské centrum; kde se konaly vyhlášené plesy a koncerty. Na ně byly zvány přední osobnosti tehdejší společnosti; jako host se jich účastnil také W. A. Mozart. A právě v tomto paláci mělo údajně dojít k jeho setkání s další slavnou figurou té doby, Giacomem Casanovou. Zda se opravdu potkali, zůstává nezodpovězenou otázkou. Jisté je, že po smrti Josefa Bretfelda z Kronenburgu (mimochodem dožil se 91 let, což znamená, že Bretfeldovský palác vlastnil neuvěřitelných 55 let!) jeho dcera Terezie palác prodala.

→ ④ Nerudova 22

Kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána

Další zastávkou bude o pár desítek metrů níže protější kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána, který vznikl společně s klášterem theatinů (dle svého zakladatele někdy zvaných kajetáni) na přelomu 17. a 18. století. Původní projekt vypracoval řádový bratr Guarino Guarini již v roce 1679. Byl ovšem velmi náročný, a bylo ho třeba několikrát upravit. Nejprve jej adaptoval Jean Baptiste Mathey. Stavba započala v roce 1703, ale až o 8 let později bylo vydáno povolení ke zboření Černé brány, a kostel tak mohl být dostavěn. Konečné úpravy se ujal geniální stavitel Jan Blažej Santini Aichel.
Pro Josefa Myslivečka byl kostel velmi důležitý, protože zde působil František Václav Habermann, český hudební skladatel a pedagog, u něhož se Josef učil hudební kompozici. Habermann zde zastával funkci ředitele kůru (regenschorim byl i v kostele Panny Marie pod řetězem na Malé Straně); zároveň byl známým pedagogem a vyučoval hudbu ve významných šlechtických rodinách; jeho žákem byl mj. i František Xaver Dušek. Habermann v mládí hojně cestoval a coby hudebník nasbíral zkušenosti v Itálii, Francii i Španělsku. Byl mistrem kontrapunktu, a navíc měl i zkušenost s komponováním dramatické hudby. Nicméně Mysliveček údajně shledal tempo jeho výuky příliš pomalé a obrátil se na jiného regenschoriho, Josefa Segera. Mimochodem tvorby Habermanna si cenil i G. H. Händel.

→ Nerudova → ⑤  Malostranské náměstí

Kostel sv. Mikuláše

Nerudovou ulicí projděte na Malostranské náměstí k impozantnímu kostelu sv. Mikuláše. O nejslavnějším vrcholně barokním chrámu Prahy, díle otce a syna Dientzenhoferových z první poloviny 18. století, by se dalo mluvit dlouho. Pro nás jsou však důležité především tamní varhany (mimochodem v kostele se nachází celkem troje). Ty hlavní totiž postavil mezi lety 1745–47 jezuita Thomas Schwarz a čítají na 4000 píšťal, přičemž nejdelší dosahuje délky 6 metrů. Barokní varhany v kostele zůstaly dodnes a je bezpečně doloženo, že na ně W. A. Mozart hrál. 

Navíc krátce po Mozartově smrti 14. 12. 1791 zde umělci orchestru Stavovského (tehdy Nosticova) divadla uspořádali tryznu. Vzdát W. A. Mozartovi poslední poctu přišlo na 4000 Pražanů. Zaznělo Requiem Františka Antonína Rösslera-Rosettiho, sólo zazpívala i Josefina Dušková, Mozartova blízká přítelkyně. S manželi Duškovými se Mozart znal již od roku 1777; u nich na Bertramce pobýval o 10 let později, když dokončoval operu Don Giovanni před její památnou pražskou premiérou v Nosticově divadle. Právě zde byla také napsána dnes slavná árie Bella mia fiamma, addio.
V současné době jsou koncertně využívány menší varhany z roku 1745 o dvou manuálech a pedálu s celkově 18 rejstříky. Příležitostně se při koncertech využívá také jednomanuálový varhanní pozitiv postavený v roce 1831 varhanářem Josefem Gartnerem. 

→ Zámecká → ⑥ Thunovská 14

Thunovský (Lesliovský) palác

Pokračujte Zámeckou ulicí a dále vpravo ke vstupní bráně ve stylu anglické gotiky v Thunovské 14. Za zdmi se nachází Thunovský palác (známý také pod označením Leslieovský) s terasovitou zahradou, ve kterém dnes sídlí velvyslanectví Spojeného království. V jádru renesanční palác prošel řadou barokních i klasicistních úprav a rozšíření. V 50. letech 17. století dům vlastnil Walter hrabě Leslie, od nějž palác koupil salcburský arcibiskup a papežský legát Quidobald hrabě Thun. W. A. Mozart se osobně setkal s několika členy této významné aristokratické rodiny. Velké porozumění našel především u hraběte Jana Josefa Františka Thun–Hohensteina, který byl velikým milovníkem hudby (dokonce si vydržoval vlastní kapelu). Setkali se již roku 1783 v Linci, kde Mozart na přání hraběte zkomponoval za pouhých 5 dní symfonii, kterou mohla hraběcí kapela pod Mozartovým vedením předvést na akademii v městském divadle (jedná se o tzv. Lineckou symfonii). Díky přátelskému vztahu W. A. Mozarta a hraběte Jana Josefa Františka Thun–Hohensteina to byl právě malostranský Thunovský palác, kde Mozart i s manželkou bydlel během své první, tj. lednové návštěvy Prahy v roce 1787 (bohužel rok na to hrabě umírá a Mozart ztrácí velkého podporovatele a mecenáše). 

→ ⑦ Sněmovní 4

Thunovský palác

Poté nakrátko zabočte k dalšímu Thunovskému paláci, tentokrát onomu ve Sněmovní ulici 176/4, který je dnes součástí komplexu paláců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (známý též pod označením palác Místodržitelství). Thunové postupně skoupili 5 domů, a scelili tak vlastnictví celého bloku. Díky tomu se roku 1694 mohlo začít se stavbou raně barokního paláce podle plánu neznámého architekta. Dnešní podoba je nicméně výsledkem klasicistní přestavby z let 1801–2, kdy byl palác prodán České stavovské obci a po přestavbě sloužil potřebám Zemského sněmu.
Právě zde Jan Josef František Antonín hrabě z Thun-Hohensteinu nechal zřídit soukromé divadlo (první zmínky o představení na této scéně jsou z roku 1737). Hrabě také propůjčoval sál různým hostujícím divadelním společnostem, mj. roku 1781 Pasqualu Bondinimu, který měl ve svém repertoáru i opery W. A. Mozarta. Byl to ostatně právě Pasqual Bondini, kdo ve Stavovském divadle (tehdy Nosticově) uvedl Figarovu svatbu a po jejím úspěchu si u Mozarta objednal další operu, později proslaveného Dona Giovanniho. Bondiniho manželka, italská pěvkyně Teresa Saporitiová, přitom ztvárnila v premiéře Dona Giovanniho roli Donny Anny, která byla speciálně napsána pro její hlas a rozsah.

→ Thunovská  →  ⑧ Tomášská 15

Dům U Klárů

V putování po místech spjatých s J. Myslivečkem a W. A. Mozartem pokračujte Thunovskou do Tomášské ulice. Zde se můžete zastavit u pamětní desky na domě U Klárů čp. 15 připomínající, že zde žil a zemřel hudební skladatel Václav Jan Tomášek (1774–1850). Tomášek byl o téměř 20 let mladší než W. A. Mozart, nicméně vliv salcburského rodáka na tohoto českého skladatele byl enormní. Zhlédnuté představení Mozartovy opery Don Giovanni představoval zlom, který talentovanému hudebníkovi, který ještě stačil vystudovat práva, ukázal životní cestu. Tomášek se postupně stal uznávaným skladatelem a vyhledávaným učitelem kompozice a hry na klavír. Dokonce se mu přezdívalo pražský hudební papež a cca v 1. polovině 19. století se žádná pražská návštěva kteréhokoli evropského hudebníka neobešla bez první zastávky v Tomáškově bytě (hosty zde byli např. Clara Schumannová, Richard Wagner, Hector Berlioz či norský houslista a skladatel Ole Bull). Kompozičně vychází Tomáškovo dílo z pozdního klasicismu Mozartova typu, nicméně lze u něj vystopovat již prvky romantismu.

→ ⑨ Valdštejnské náměstí

Valdštejnský palác

Posledním zastavením na této trase je Valdštejnský palác, místo úspěšného uvedení prvních symfonií Josefa Myslivečka. Raně barokní monumentální palác z 20. let 17. století s rozlehlou zahradou postavený na místě 26 domů, 6 zahrad, 2 cihelen a jedné parcely fascinuje dodnes. Pro Myslivečka to bylo navíc místo z nejdůležitějších. V paláci bydlel přední mecenáš jeho raného skladatelského období hrabě Vincenc z Valdštejna, který Myslivečka podporoval a pomohl mu odjet na studia do Itálie, stejně jako řadě dalších hudebníků. Je více než pravděpodobné, že se zde Myslivečkova díla uváděla, protože hrabě měl ve svém paláci zřízené soukromé divadlo. Navíc impresário Gaetano Molinari se svou společností uváděl v palácové jízdárně operní představení, Myslivečkovy symfonie byly jistě vhodným doplňkem těchto zábav. Hrabě navíc pomohl získat hudební vzdělání řadě českých hudebníků a Mysliveček toužil po dalším vzdělání a úspěchu v cizině, zejména v Itálii. To se mu nakonec splnilo.

Impozantnost Valdštejnského paláce lze obdivovat v letní sezóně při průchodu přilehlé barokní zahrady, jejíž jeden z východů ústí u stanice metra Malostranská.

Pražský rodák a vyučený mlynář Josef Mysliveček se oproti všem očekáváním stal jedním z nejžádanějších a nejúspěšnějších skladatelů italské vážné opery své doby a vynikl také jako mimořádně nadaný symfonik. V roce 1763 odjel z Prahy do Benátek a již po třech letech se v Bergamu uváděla jeho první opera Semiramide riconosciuta (Semiramis rozpoznaná), následoval mimořádný ohlas opery Il Bellerofonte (Bellerofontés) uvedené v Neapoli a řada dalších úspěchů po celé Itálii. Je autorem 26 vážných oper, 8 oratorií a řady rozmanitých instrumentálních skladeb. Mysliveček komponoval pro pěvecké hvězdy své doby a jeho opery se uváděly u příležitosti královských narozenin, svátků a dalších významných společenských událostí. Osobně se setkal se třemi syny Marie Terezie a zkomponoval několik oper k narozeninám její dcery, neapolské královny Marie Karoliny. Kromě Itálie se prosadil i v Mnichově, kde se s velkým ohlasem uvádělo jeho oratorium Isacco, figura del redentore (Izák, předobraz spasitele), nyní hodnocené jako absolutní vrchol jeho tvorby, které bylo dříve mylně pokládáno za dílo W. A. Mozarta.
Již v této době trpěl Mysliveček zdravotními problémy a bolestmi, způsobenými nejspíš syfilis, v únoru roku 1781 umírá v samotě a chudobě ve věku pouhých třiačtyřiceti let. Pochován je v římském kostele San Lorenzo in Lucina. Po jeho smrti se jeho opery prakticky neuváděly a italská vážná opera jako taková vyšla z módy. Teprve ve dvacátém století se začaly opět nahrávat a inscenovat a výrazný nárůst zájmu o Myslivečkovo dílo je patrný zejména v posledních deseti letech, kdy jeho hudbu opět zpívají i největší světové pěvecké osobnosti.