I. Po stopách Muchova designu

Pěší trasa: Masarykovo nábřeží – spolkový dům Hlahol – Národní divadlo – Topičův salon – Národní třída – Václavské náměstí – Vodičkova – Muchovo muzeum

Na této trase se vydáte po stopách Alfonse Muchy na území Nového Města pražského. Z Jiráskova náměstí půjdete podél toku Vltavy ke spolkovému domu Hlahol, kde se dodnes nachází rozměrné Muchovo plátno. Odtud trasa pokračuje po místech spjatých s Muchovým osobním i profesním životem k Národnímu divadlu, kde poprvé potkal svou budoucí ženu, k Topičovu salonu, kde se konala první pražská výstava jeho děl, dále k ateliéru, kde vznikaly návrhy na slavnou Slovanskou epopej, a na závěr vycházky až k Muchovu muzeu.

Masarykovo nábřeží - spolkový dům Hlahol

Ze zastávky Jiráskovo náměstí se vydáte procházkou podél Vltavy. Masarykovo nábřeží je přehlídkou historizujících a secesních staveb z přelomu 19. a 20. století, které zde vznikly při projektu regulace vltavských břehů a asanace staré pobřežní zástavby. Opravdovým klenotem pražské secesní architektury je spolkový dům Hlahol (Masarykovo nábřeží  16), kde stejnojmenný zpěvácký spolek dodnes sídlí. Spolek Hlahol byl založen v Praze roku 1861 nejprve jako mužský pěvecký sbor, od roku 1879 se přidružil i ženský.

Budova byla postavena podle návrhu arch. Josefa Fanty v letech 1903-1905. Kromě cenné architektury stojí za zhlédnutí i interiér budovy, ve kterém se dochovalo mnoho z původního secesního vybavení, jako kování, lustry či dveře. Jedním ze skvostů je i Muchovo rozměrné lunetové plátno na téma Píseň - alegorie zpěvu, které malíř začal tvořit roku 1921 a pracoval na něm celých 13 let. Dnes se plátno nachází ve velkém sále v přízemí budovy. V krajině zalité růžovým světlem jsou zobrazeny personifikace: „Národní píseň naslouchající švitoření ptáčků, Píseň ukolébavky lásky mateřské, zosobnění Lásky k vlasti, personifikace Prahy a řada heroldů holdujících Praze.“ (Citaci poskytla Muchova nadace)

Prostory jsou  veřejnosti přístupné pouze při příležitosti konání koncertu nebo jiné kulturní akce.

Budete pokračovat po Masarykově nábřeží, kde se jen o několik bloků dál nachází další z perel pražské secesní architektury, budova Goethe institutu  postavená roku 1905 podle plánů architekta Jiřího Stibrala.

Národní divadlo

Jen pár kroků vás pak bude dělit od Národního divadla, reprezentativní novorenesanční budovy na nároží Masarykova nábřeží a Národní třídy. Jeho stavba se stala symbolem vzkříšení kultury českého národa a samotná výzdoba přehlídkou romantizujícího malířství a sochařství v Čechách. Stavba započala roku 1868, slavnostně otevřeno bylo divadlo poprvé roku 1881 (po požáru znovu 1883). Na výzdobě se podílelo množství tehdy nejvýznamnějších umělců, představitelů tzv. generace Národního divadla: sochaři Josef Václav Myslbek a Bohuslav Schnirch či malíři Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík nebo Julius Mařák. Při výstavě Augusta Rodina v Praze roku 1902 byla na programu doprovodných kulturních akcí pro francouzskou delegaci také návštěva tohoto symbolu národního obrození. Alfons Mucha byl přítomen s Rodinem i tento večer, a byl to pro něj večer skutečně osudový. Zde ho poprvé spatřila jeho budoucí žena Marie Chytilová, studentka aplikovaného umění, s níž se blíže seznámil o rok později, kdy ji přijal jako svou žákyni v pařížském ateliéru. O tři roky později, roku 1906, se za něj provdala

Topičův salon - Národní třída

Na opačné straně Národní třídy se v přímém sousedství nacházejí dvě budovy přestavěné v secesním stylu podle projektu architekta Osvalda Polívky - ta první s nápisem Pojišťovna Praha byla postavena v letech 1906-7, sousední dům s nápisem F. Topič  v letech 1905-6.

V místech dnešní secesní budovy Pojišťovna Praha probíhaly na přelomu 19. a 20. století první ročníky později proslulých výstav moderního umění, tzv. Topičova salonu. Nakladatel a významný představitel knižní kultury František Topič nechal pro tyto účely postavit výstavní sál na dvoře budovy. V roce 1897 zde probíhala putovní výstava Alfonse Muchy, která cestovala z Paříže po mnoha světových metropolích. Jednalo se o první Muchovu samostatnou výstavu v Praze a zároveň první přehlídku secesního umění v Praze. Tehdy zde byly k vidění mimo jiné plakáty, které vytvořil pro Sarah Bernhardt, tedy právě ta díla, která stála za Muchovou proslulostí (Gismonda, Lorenzaccio a jiné). Vedle plakátové tvorby byly vystaveny také Muchovy knižní ilustrace. Roku 1905 se Topičovo nakladatelství společně se salony umění přesunulo do prostor vedlejší secesní budovy.

Budete pokračovat Národní třídou až k č. 28. V místech současné neoklasicistní budovy stával dříve barokní dům z 1. pol. 18. století, zvaný U Choděrů – podle zdejší vyhlášené restaurace. V tomto domě, konkrétně v prostorách Rubešova salonu, se od 4. června do 4. července 1915 konala výstava Muchových kreseb. Budova byla roku 1920 z důvodu regulace zástavby zbourána. 

Václavské náměstí - Vodičkova

Dále vede trasa vycházky rovně ulicí 28. října, dojdete až na Můstek a odtud se vydáte doprava, vzhůru po Václavském náměstí. Zhruba uprostřed náměstí, při ústí Vodičkovy ulice, stojí budova paláce Ligna, původně palác České banky. Palác ve stylu pozdně secesního neoklasicismu byl postaven v letech 1914-16 podle projektu architektů Josefa Sekaře a Osvalda Polívky.

V nejvyšším poschodí domu se ve válečných letech a v období první republiky nacházel Muchův ateliér; umělec zde pracoval na drobnějších zakázkách, jako byly návrhy známek či bankovek. Vznikaly zde ale i první skici k Slovanské epopeji. Muchova dcera Jaroslava vzpomíná, jak v tomto ateliéru pózovala tatínkovi na první československou desetikorunu.

Neúnavnou pracovitost Alfonse Muchy ilustruje i to, že svou dceru maloval tak zaujatě a tak dlouho, že v úmorném letním vedru omdlela a ztratila vědomí. Aby toto dceřino utrpení odčinil a odvděčil se jí za vyčerpávající spolupráci, vzal ji potom do proslulé cukrárny Myšák na její milovanou jahodovou zmrzlinu. Tato kavárna a cukrárna se dosud nachází o pár bloků dále v rondokubistickém domě ve Vodičkově ulici  31.

Muchovo muzeum - to nejlepší nakonec!

Z Vodičkovy ulice přejdete na protilehlou stranu Václavského náměstí do ulice Jindřišská, a dále se vydáte doleva ulicí Panskou, kde v domě s č.  7 můžete navštívit pražské Muchovo muzeum.

Muzeum představuje v sedmi tematicky řazených celcích kompletní umělcovo dílo. V první části nazvané dekorativní panó můžete sledovat, jak se formoval Muchův styl. V druhé části se seznámíte s plakáty vytvořenými v Paříži v 90. letech 19. století, mimo jiné pro Sarah Bernhardt. Třetí část se věnuje Muchovým dekorativním návrhům šperků, nábytku a jiných předmětů užitého umění. Čtvrté oddělení představuje plakátovou tvorbu pro české spolky, jako Sokol a jiné. Páté oddělení prezentuje Alfonse Muchu jako malíře. Ke zhlédnutí jsou zde především olejomalby, které zúročil v proslulé Slovanské epopeji. V šesté části jsou umístěny kresby a pastely a závěrečná sedmá část představuje umělcovo soukromí ve fotografiích a osobních předmětech. 

Mapa trasy
 

1. tramvajová zastávka Jiráskovo náměstí
2. Masarykovo nábřeží
3. spolkový dům Hlahol (Masarykovo nábřeží 16)
4. Národní divadlo
5. Topičův salon (Národní 9)
6. ulice 28. října
7. Můstek
8. nároží Václavského náměstí a Vodičkovy ulice - budova paláce Ligna
9. cukrárna Myšák (Vodičkova 31)
10. Muchovo Muzeum (Panská 7)