Drobečková navigace
Zvonili jsme za Stanislava Broje
28. 9. 2023 v 15:00
Agrární a lidovecký politik, bojovník za práva zemědělců, jeden z nejtvrdších odpůrců komunistické politiky po 2. světové válce a především muž ryzího charakteru. Za své postoje popraven komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu.
* 28. září 1901, Volduchy
† 23. května 1950, Praha – Pankrác
Stanislav Broj se narodil 28. září 1901 do sedlácké rodiny ve Volduchách poblíž Rokycan, kde vystudoval gymnázium a hospodářskou školu. Už jako mladíka ho krom práce na rodném statku zajímala politika, po vzniku Československa se tak rozhodl vstoupit do dorostu agrární strany, následně se stal předsedou místní organizace agrárníků a členem okresního výboru této v mladém Československu velice populární politické strany. Celkově byl velice aktivním občanem; angažoval se u místních dobrovolných hasičů či v Sokole. V období 2. světové války se zapojil do protinacistického odboje.
Po nuceném poválečném zrušení agrární strany v rámci Košického vládního programu, vstoupil Broj do strany lidové. Za Československou stranu lidovou roku 1946 úspěšně kandidoval do Ústavodárného národního shromáždění. Na jeho půdě, coby člen zemědělského a bezpečnostního výboru, neúnavně vystupoval proti zemědělské politice KSČ a čím dál většímu vlivu komunistů na bezpečnostní složky. Sám hospodařil na rodném statku o rozloze 17 hektarů, který převzal po otcově smrti. Patřil tak ke skupině poslanců nekomunistických stran, které už před únorovým pučem Státní bezpečnost bedlivě monitorovala jako osoby pro nastávající totalitní režim extrémně nebezpečné. Už 6. 12. 1948, poté co se ho již předtím snažili naroubovat do případu Milana Choce a spol., který se týkal vraždy majora Schramma, státní soud Broje odsoudil k pěti letům vězení za zločin přípravy úkladů proti republice. Měl pomoci svým kolegům z lidové strany Bendovi a Bunžovi k útěku do zahraničí. Paradoxně on sám se rozhodl, i na radu svého bratra, katolického kněze Eduarda, že dobrý křesťan má zůstat u rodiny, Československo neopustit. Trest si odpykával v borské věznici. Na cele v přísně střeženém oddělení pro politické vězně D-1 se mimo jiné potkal s generálem Heliodorem Píkou, popraveným 21. června 1949 přímo na dvoře věznice Bory.
Broj se stal jednou z obětí komunistickým represivním aparátem z velké části vykonstruovaného procesu, tzv. borské vzpoury. Proces měl primárně sloužit k utužení disciplíny uvnitř Sboru vězeňské stráže; provázela ho i následovala mohutná celostátní kampaň cílená přímo na dozorce. Částečné doznání, nikoliv však k přípravě vzpoury, bylo z Broje brutálně vytlučeno jak plzeňskou StB, tak zaměstnanci věznice Bory v čele s ředitelem Šafarčíkem. Soudní líčení se konalo ve dnech 11. a 12. května 1950 přímo v Plzni a loutkový soud vynesl nad Brojem, majorem Reném Černým a dozorcem Čeňkem Petelíkem za údajnou velezradu tresty smrti, pro další odsouzené z řad dozorců a politických vězňů mnohaleté tresty odnětí svobody. Poprava Stanislava Broje a jeho druhů byla vykonána oběšením v ranních hodinách 23. května 1950 na dvoře věznice státního soudu v Praze na Pankráci. Broj se až do svých posledních chvil choval nesmírně statečně. Ostatky tohoto výjimečného muže se nacházejí v hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově.
Na textech medailonků se podílejí autoři:
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář; Mgr. Kryštof Zeman
Zdroj: Muzeum paměti XX. století