Drobečková navigace
Zvoníili jsme za Jindřicha Biskupa
25. 4. 2024 v 15:00
Major, pobočník zemského četnického velitele a hrdina četnického odboje.
* 25. dubna 1895, Železnice
† ?, Praha
V době první republiky jej osobně znal téměř každý velitel četnické stanice v Čechách a spousty četníků. Měl ty nejlepší předpoklady stát se – přinejmenším – zemským četnickým velitelem. Osud tomu ale chtěl jinak. Klidný, rozvážný, přímý a celou svou služební kariéru výtečně hodnocený – to byl major Jindřich Biskup.
Narodil se 25. dubna roku 1895 v Železnici u Jičína v čp. 26 do rodiny četnického závodčího Jindřicha Biskupa a jeho ženy Marie (roz. Baršové). Přišel na svět jako druhý syn a časem měl i mladšího bratra a sestru. V jeho osmi letech se rodina přestěhovala do Chlumce nad Cidlinou, kam byl otec přemístěn jako velitel četnické stanice (tím byl dalších 20 let). Rodina bydlela přímo na četnické stanici (dnes ulice Zámostecká čp. 29) a mladý Jindřich tak od dětství mezi četníky vyrůstal. V roce 1912 úspěšně složil maturitní zkoušku na vyšší reálce v Hradci Králové. Následujícího roku absolvoval abiturientský kurs při obchodní akademii v Prostějově. Další dva roky byl zaměstnán jako adjunkt v cukrovaru.
Stejnokroj poprvé oblékl v březnu 1915, kdy byl odveden. Záhy absolvoval v Jablonci nad Nisou školu pro výcvik záložních důstojníků a ještě roku 1915 putoval na ruské a později italské bojiště. Zde působil jako velitel čety, později roty. V roce 1916 byl raněn a po půlročním léčení se opět vrátil na frontu. Svoji pouť Velkou válkou ukončil v hodnosti záložního poručíka a vysloužil si řadu jak vyznamenání domácích, tak zahraničních (Stříbrnou medaili II. třídy za statečnost, bronzové Signum laudis s meči, medaili za zranění, Karlův kříž, Tyrolskou medaili, maďarskou válečnou medaili s meči, německý železný kříž II. třídy a bulharskou válečnou medaili s meči).
Po vzniku Československé republiky se dává poručík Biskup do jejich služeb a účastní se bojů s Maďary o Slovensko. Je povýšen na nadporučíka, bojoval u Miškovce (maďarský Miskolc) a absolvoval ústupové boje po Novou Ves. V boji byl hodnocen jako chrabrý před nepřítelem. V bojích s Maďary si vyslouží čs. válečný kříž 1918, který na svém stejnokroji hrdě nosil.
V létě 1919 se npor. Jindřich Biskup rozhodl zůstal v uniformě. Nikoli však ve vojenské, ale jde částečně po stopách svého otce – četníka. Se začátkem července je presentován u zemského četnického velitelství v Praze, kde záhy s úspěchem (19. 1. 1920) projde informačním kursem pro důstojníky správní. Ihned po kursu je přemístěn na Podkarpatskou Rus do Užhorodu, kde po dva roky zastává funkci velitele četnického oddělení a je zde povýšen na kapitána. V roce 1923 krátce působí jako velitel oddělení v Trutnově; a ještě téhož roku se vrací do Prahy k doplňovacímu oddělení, kde se stává instrukčním důstojníkem (navíc později i osvětovým důstojníkem zemského četnického velitelství).
Během svého pražského působení u doplňovacího oddělení si dále zvyšuje kvalifikaci – absolvuje pátrací kurs (1924) a ekvitační kurs (1926). Krom českého jazyka ovládá němčinu, ruštinu a částečně francouzštinu. Mezi ostatními důstojníky každý rok vyniká výtečným hodnocením v každé části kvalifikace. V roce 1928 obdrží dvě pochvalná uznání od zemského četnického velitele – za vynikající a vytrvalou služební činnost a záhy i za skvělou organisaci soustředěného oddílu četnictva a jeho úspěšný zákrok 29. 3., kterým zamezil postup demonstrantů do vnitřní Prahy.
Už jako štábní kapitán (povýšen roku 1930) se stal v roce 1935 pobočníkem zemského četnického velitele pro Čechy v Praze (gen. Václava Holny, později gen. Josefa Ježka a gen. Josefa Rejfa). Rok 1937 přinesl Jindřichu Biskupovi další pochvalné uznání (4. 2. 1937) - tentokrát z rukou generálního velitele četnictva a stejného roku obdržel i Řád rumunské koruny V. stupně (7. 7. 1937). V létě 1938 byl povýšen do hodnosti majora a roku 1941 se stal z pobočníka zemského četnického velitele velitelem četnického doplňovacího oddělení.
Skvěle rozjetou kariéru četnického důstojníka však zkomplikovala německé okupace. Major Biskup však touto dobou prošel jako skutečný vlastenec. Záhy po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zřídil a vedl odbojovou skupinu na zemském četnickém velitelství v Praze (bez vědomí nadřízených). Když se měl gen. Josef Ježek stát ministrem vnitra, prověřoval si jeho národní spolehlivost předseda vlády Alois Eliáš prostřednictvím mjr. Uhlíře právě u Jindřicha Biskupa.
Využíval své funkce pobočníka zemského četnického velitele a vytvořil zpravodajskou síť v oblasti Čech. Získané zprávy byly předávány přes mjr. Uhlíře přímo předsedovi protektorátní vlády Eliášovi a přes šstrážm. Hrachovce (později popraveného) byly informace předávány Josefu Balabánovi (Tři králové) a od něj dále do Londýna.
Své podřízené, zapojené do odbojové a zpravodajské činnosti, se snažil bránit všemi možnými prostředky. Například vrch. strážm. Josefa Tumajera instruoval, jak vypovídat na Gestapu a po jeho zatčení intervenoval za jeho propuštění (čehož dosáhl). V případě zatčeného šstrážm. Hrachovce se podařilo z jeho bytu odstranit kompromitující materiály ještě před domovní prohlídkou Gestapa. Ve chvíli, kdy hrozilo zatčení šstrážm. Chrudimského, vymyslel plán, jak zachránit jeho i rodinu. Instruoval ho, aby fingoval sebevraždu a pomohl mu při útěku na Západ. Manželka Josefa Chrudimského tak unikla persekuci, dokonce získala vdovský důchod a on sám se po skončení války vrátil jako poručík polního četnictva naší zahraniční armády.
Osudnou se mjr. Biskupovi nakonec stala tzv. Masová aféra, kterou organisoval. Četníci z východních Čech potají dováželi „černé“ maso do Prahy na podporu perzekuovaných a jejich rodin. Za tuto činnost byl 6. 6. 1942 zatčen. U soudu bral veškerou odpovědnost na sebe a své podřízené hájil tím, že jednali na jeho rozkaz. Německý zvláštní soud v Praze odsoudil Jindřicha Biskupa k vysoké pokutě a čtyřem letům ve vězení.
Major Biskup zůstal uvězněn až do konce druhé světové války. Poté se opět vrátil do Prahy, kde dále žil, zemřel a je i pochován. O uznání svých odbojových zásluh žádal až na sklonku svého života, na přelomu 60. a 70. let. Odbojové zásluhy byly uznány celé řadě jeho podřízených (které přímo v odbojové činnosti řídil), jemu však byly odepřeny. Důvod byl prostý – byl pobočníkem zemského četnického velitele – a to bylo veliké provinění pro poúnorový režim. Hrdina četnického odboje, napojený na Tři krále i popraveného ministerského předsedu Eliáše, byl tak postaven do role jednoho z vedoucích představitelů okupační správy.
Jindřich Biskup byl ženatý a měl tři syny.
Autor: Mgr. Miloš Bernart
Zdroj: Muzeum paměti XX. století