ART, LIFE. Umění pro život

Nová stálá expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl milionu exponátů.

Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické. Užité umění a design spoluutváří životní styl a modely lidského chování. Více než v jiných oblastech umělecké tvorby zde vystupuje do popředí bytostný smysl věcí, jejich účel, zjištění pro koho, jak a proč vznikly. Tyto souvislosti však v expozici nezastiňují kvalitu unikátních uměleckých děl a jejich tvůrců, ani poetiku a tajemství každodenních předmětů.

 

RITUÁLY A SLAVNOSTI

Stovky předmětů, které provázely lidstvo v průběhu staletí při rituálech a slavnostech, vtáhnou návštěvníky do magického světa symbolů a působivých představení, které měly obyčejné smrtelníky povznést blíž k Bohu. Kolektivní rituální obřady, především křesťanské bohoslužby, byly vždy spojeny s užitím hodnotných liturgických nádob a rouch, často náročně umělecky zpracovaných. Z liturgických slavností pak vzešly i ty světské, jejichž škála sahala od lidových veselic a karnevalů, šlechtických turnajů a her přes městské a cechovní oslavy, univerzitní ceremoniály až po národní svátky nebo světové výstavy. Slavily se i významné rodinné události. Ke všem těmto příležitostem vznikala jedinečná výbava.

MIKROSVĚTY: PANOVNICKÁ KUNSTKOMORA

Kabinety umění a rarit tzv. kunstkomory sloužily jako pokladnice uchovávající encyklopedické sbírky evropských panovnických dvorů od raného novověku. Pozoruhodně propojovaly svět přírodních věd a filozofie se světem umění. V čele těchto snah stanula na přelomu 16. a 17. století pražská kunstkomora císaře Rudolfa II. (1552–1612). Ve svém celku se stala velkolepou tvůrčí dílnou a vědeckou laboratoří, kde byl císař zasvěceným a respektovaným partnerem celé řady umělců, znalců a vědců z mnoha míst Evropy.

ŽIVOT FOREM

Bohatství přírody a jeho poznání inspirovalo uměleckou tvorbu odnepaměti. Vedlo k organickému pojetí uměleckého díla a jeho forem jako živoucích útvarů, které se neustále proměňují a plodí nové. Dynamické formy v tomto pojetí tvoří náš svět, rodí jeho možné podoby a metafory. Představují modality lidského života – říši jeho možností. K přírodě se z těchto důvodů obracely různorodé a často protikladné umělecké proudy. Jedni v ní obdivovali harmonii a uspořádanost, druzí oslavovali nespoutanost jejích živlů. V těchto ambivalentních významech se příroda stala symbolickým obrazem jak citovosti a nespoutané svobody, tak vnitřního klidu a zakotvení.

ODĚV: TĚLO A TĚLESNOST

Oděv lidské tělo zahaluje, ale také tvaruje. Formování módní siluety podmiňovaly vždy kulturní a estetické normy dané doby, móda někdy zvýrazňovala tělesné tvary i na úkor pohodlí a praktičnosti, jindy je naopak zakrývala. Instalace osmnácti typů oděvů společně s ukázkami spodního prádla prezentuje oděvní kulturu právě s důrazem na utváření módní siluety těla, jak se vyvíjela od počátku 19. do konce 20. století. Stejně významně zasáhly do této oblasti módní doplňky a také šperk. Jeho vývoj je zde představen v samostatné tematické části, sahající od středověku po autorskou tvorbu přelomu 20. a 21. století a přibližující performativní funkci šperku podle jeho poloh a pohybu na těle nositele.

DESIGN A FENOMÉNY MODERNITY

V sále věnovaném designu a fenoménu modernity vstupujeme průmyslovým 19. stoletím přímo do století 20. – tato industriální doba přinesla napětí mezi individuálními požadavky a masovou průmyslovou produkcí spjatou s rostoucím konzumem. Design se stal integrujícím faktorem moderní a postmoderní kultury, neboť propojoval nové poznatky a technologie s oblastí umělecké tvorby. Širokou škálu podnětů pro rozvoj designu přinášely od 19. století nové požadavky na bydlení a vybavení moderního interiéru. Důraz se kladl na mobilitu, skladebnost a univerzalitu, jednoduchou manipulaci. Obecným byl pak požadavek praktické funkčnosti.

UTOPIE, KOSMOS. HRA

Pozoruhodnou kapitolu v dějinách českého umění a designu tvoří kosmické inspirace a utopické vize. Touhu odhalit tajemství vesmíru dokládají už různé druhy slunečních hodin z 18. a 19. století. Ale až ve 20. století se prosadila cesta designu jako fikce a hry, která umožňuje svobodnou kreativitu a odpoutává lidskou existenci od sféry přísné účelnosti a praktických potřeb. Tehdy do popředí vystoupila potřeba probuzené emocionality a významového ozvláštnění vyjádřená ironickými hrami postmoderny. Dokládá to nábytek Alberta Rosselliho, Bohuslava Horáka či Milana Knížáka, šperky Václava Ciglera, svítidla Olgoj Chorchoj, díla Bořka Šípka a Jaroslava Róny i oděv navržený Liběnou Rochovou a další artefakty, s nimiž se návštěvník potká v tomto sále. Hra je také silným tématem dětského světa, proto nemohou chybět moderní hračky Minky Podhajské ze začátku 20. století, ikonické plastové hračky Libuše Niklové ze 60. a 70. let 20. století, či zcela současné výrobky značek My dvě či Tititi.