Drobečková navigace
Zvonili jsme za Čestmíra Šikolu
28. 11. 2023 v 15:00
Československý voják, vojenský velitel, člen válečného výsadku Clay, politický vězeň komunistického režimu.
* 28. listopadu 1919, Mukařov
† 29. února 2008, Malá Skála u Turnova
Čestmír Šikola se narodil v Mukařově u Jablonce nad Nisou v rodině učitele. Maturoval na reálném gymnáziu v Turnově. Od roku 1937 studoval chemii na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství (VŠCHTI) v Praze. Po uzavření českých vysokých škol Hitlerem v roce 1939 byl podobně jako další studenti zatčen gestapem na koleji a odvlečen do ruzyňských kasáren. Nebyl ještě plnoletý, a tak nebyl poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen jako většina studentů a podařilo se mu utéci přes Moravu, Slovensko, Maďarsko, Turecko a Sýrii do francouzského Marseille. Ve Francii vstoupil do československé zahraniční armády, po její porážce v roce 1940 se dostal do Velké Británie, kde dokončil vojenský výcvik. V lednu 1941 nastoupil do školy pro důstojníky pěchoty v záloze, na začátku roku 1942 byl zařazen do výcviku pro zvláštní úkoly a přihlásil se k nasazení v Protektorátu. Dostal se tam poté, přes Alžír a Itálii, v dubnu 1944. Vysazen byl jako radista skupiny Clay na severovýchodní Moravě a posílal v tomto extrémně nebezpečném prostředí radiové zprávy do Londýna téměř celý rok až do 30. března 1945. Odeslal na 800 zpráv. Clay tak byl tak jedním z nejúspěšnějších československých výsadků. Podařilo se mu přežít do konce války.
Po válce 1948 se mu však místo díků dostalo, podobně jako jiným vojákům sloužících v britské R.A.F., zatčení, věznění a mučení StB. Po osvobození nejprve působil v různých velitelských funkcích v Brně a u hlavního štábu na Ministerstvu obrany v Praze. Velel i vojenské radiové ústředně v Praze, byl instruktorem pěchoty v Turnově a na Slovensku. Oženil se. V roce 1946 byl povýšen na kapitána pěchoty, působil opět na hlavním štábu na ministerstvu obrany a od března 1948 byl velitelem 5. spojovacího praporu v Praze. Po komunistickém puči v únoru 1948 neodešel do exilu jako jeho dva spolubojovníci ze skupiny Clay, Antonín Bartoš a Jiří Štokman. Jeho manželka totiž čekala dítě. V říjnu 1948 byl odeslán na nucenou dovolenou. V dubnu 1949 byl zatčen a v květnu 1949, když už seděl ve vězení, se mu narodil syn Čestmír. V červnu téhož roku byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu za neoznámení trestného činu k 23 měsícům těžkého žaláře a ztrátě hodností a vyznamenání. Trest si odpykal v plné výši. Propuštěn byl v říjnu 1951 a poté pracoval jako dělník. Až v roce 1963 se mu napotřetí povedlo dokončit vysokou školu. Byl promován inženýrem chemie a pracoval v Jablonci nad Nisou ve sklářském průmyslu. Po roce 1989 byl povýšen na plukovníka a od roku 2017 je po něm pojmenována rota aktivní zálohy v Liberci.
V roce 1997 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenám Medailí Za hrdinství. Je držitelem též dalších československých vyznamenání jako Pamětní medaile československé armády v zahraničí (1944, se štítky Francie a Velké Británie), dvou Československých válečných křížů 1939 (1944 a 1945), Československé medaile za chrabrost před nepřítelem (1945) a Československé medaile za zásluhy I. stupně (1945).
Zemřel ve věku 88 let.
Na textech medailonků se podílejí autoři:
PhDr. Jan Kalous, Ph.D.; PhDr. Vít Fojtek, Ph.D.; Mgr. Teresa Urbář; Mgr. Kryštof Zeman
Zdroj: Muzeum paměti XX. století