Národní muzeum

Založení Národního muzea předcházelo ustavení České společnosti nauk r. 1789. Samotné Národní muzeum, které je nejstarším a největším muzejním ústavem v Čechách, bylo pod názvem Vlastenecké muzeum založeno r. 1818 slavnostním provoláním zemské šlechty v čele s hrabětem Kašparem ze Šternberka, mj. významným mineralogem a paleontologem, který muzeu věnoval svou mineralogickou sbírku. Byl také jmenován předsedou Společnosti vlasteneckého musea v Čechách, která vznikla r. 1820 a stala se majitelkou a správkyní sbírek a organizovala muzejní práci. Muzeum zpočátku nemělo vlastní budovu, proto byly první sbírky, pocházející z darů ze soukromých sbírek českých aristokratů, shromažďovány v klášteře u sv. Jakuba, později v zapůjčeném prostoru ve Šternberském paláci na Hradčanech, od r. 1845 v malém jednopatrovém Nostickém paláci Na Příkopě (v místě dnešní Živnobanky).

Zásluhu o rozvoj muzea měla řada významných osobností - organizátor a jednatel Společnosti vlasteneckého musea František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, Joachim Barrande, Josef Dobrovský, Karel Jaromír Erben a mnoho jiných. Velký význam mělo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého časopisu s názvem Časopis Národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), vydavatelství základních prací české vědy a literatury.

Od roku 1922 nese muzeum své dnešní jméno. V r. 1934 přešlo muzeum do vlastnictví a správy Země české, v roce 1949 bylo převedeno do vlastnictví státu. V době svého založení byly sbírky zaměřeny převážně přírodovědně. František Palacký s dalšími mladými vlastenci se zasloužili o rozšíření na sbírky historické a specializaci na kulturní a vědní obory. Růst sbírek však vyžadoval stále větší prostory. V době bourání hradeb kolem Nového Města se podařilo dr. Ladislavu Riegrovi dosáhnout, aby městská rada darovala pro novostavbu muzea pozemek po zbořené Koňské bráně. V roce 1883 vyhlásil Zemský výbor konkurs na návrh nové budovy na pozemku o rozloze 13 500 m2. První cenu vyhrál architekt Josef Schulz, který byl také pověřen vedením stavby. V letech 1885 - 1890 postavil rozsáhlý novorenesanční objekt nákladem 1 935 000 zlatých. Půdorys je pravidelný obdélník o stranách 104 a 74 m, nejvyšší bod budovy je 70 m nad rampou. Od fontány až do věže vede 338 schodů. V objektu je celkem více než tři a půl tisíce dveří a 562 oken. Budova má dva obdélníkové dvory oddělené středním traktem. Čtyři nároží jsou tvořena čtyřbokými věžemi s kopulemi. Nad střední částí hlavního průčelí se zdvíhá hlavní věž s kopulí a lucernou.

Koncem března 1891 byla dokončena instalace sbírek a 18. května 1891 bylo muzeum slavnostně otevřeno. Výzdoba muzea nejvýznamnějšími umělci byla zhruba dokončena r. 1903. Fontána pod vstupním schodištěm je z roku 1892. Ze lví tlamy vytéká voda do mramorového koryta a dále do mramorových nádrží. Na pozadí fontány jsou nad rampou před hlavním vchodem alegorické sochy Čechie se svatováclavskou korunou, Vltava a Labe na stranách, opodál Morava jako děvče s klasy a Slezsko jako hoch s tkalcovským člunkem (autor Antonín Wagner). Po stranách vchodu do budovy sedí dvě postavy: Historie a literatura a Přírodní vědy (autor Josef Mauder). Reliéfní desky pod nápisem Museum regni bohemiae na průčelí, rovněž od Antonína Wagnera, znázorňují založení Zbraslavského kláštera Václavem II., založení Karlovy univerzity Karlem IV. a Rudolfa II. v kruhu učenců. Alegorické skupiny Obětavost, Nadšení, Láska k pravdě a Láska k minulosti na nárožních pilířích jsou od Bohuslava Schnircha. Vstupní sloupovou halu zdobí bronzové plastiky Libuše, Přemysla oráče, sv. Václava a Přemysla Otakara II. od slavného mnichovského sochaře Ludvíka Schwanthalera. Ostatní jeho postavy jsou na muzejním schodišti ve středním křídle budovy: Eliška Přemyslovna, Jiří z Poděbrad, Arnošt z Pardubic a Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Prostor schodiště je dále zdoben řadou šestnácti poprsí mužů, kteří mají zásluhy o muzeum, od Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha a Poppovými medailony 32 českých králů. Na stěnách chodeb kolem schodiště jsou nástěnné obrazy 16 českých hradů a památných míst od Julia Mařáka a Bohuslava Dvořáka. Panteon o rozloze 400 m2, krytý skleněnou kupolí, je reprezentační místností budovy. Slouží slavnostním příležitostem. Na stěnách jsou čtyři obrazy významných dějinných událostí: Libušino poselství a Svatý Mětoděj překládá Písmo (autor František Ženíšek), Založení Karlovy univerzity a J. A. Komenský v Amsterodamu (Václav Brožík). Alegorie Vědy, Pokroku, Umění a Inspirace maloval Vojtěch Hynais. Kromě bronzových soch Komenského, Palackého, Hraběte Clam-Martinice a Kašpara ze Šternberka je zde 31 byst českých národních velikánů od předních sochařů (Antonín Popp, Bohuslav Schnirch, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Jan Štursa, Čeněk Vosmík a další).

Majitelem muzea byla až do roku 1934 Společnost Vlasteneckého muzea v Čechách, založená roku 1920. Od roku 1922 nese muzeum své dnešní jméno. V r. 1934 přešlo muzeum do vlastnictví a správy Země české, v roce 1949 bylo převedeno do vlastnictví státu.Budova Národního muzea je národní kulturní památkou.